Novinky v knihkupectví Kosmas

středa 6. července 2005

Valérie a týden divů


PŘEDMLUVA

Napsal jsem tuto knihu z lásky k tajemství starých vypravovánek, pověr a romantických knih, psaných švabachem, jež se kdysi mihly před mýma očima a jež mi nedopřály svěřit svůj obsah. Zdá se mi, že básnické umění není ničím víc a ničím méně než splácením starých dluhů životu a jeho tajemství. Aniž bych chtěl svým "černým románem" kohokoliv sváděti z cesty (nejméně ty, kdož se bojí pohledět přes hranice "dneška"), obracím se k těm, kdož se občas rádi zastavují jako já nad mystériem určitých dvorů, sklepení, letohrádků a smyček mysli kolem tajemného. Podám-li jim touto svou knihou evokaci jistých vzácných a řídkých pocitů, které mne přiměly k napsání příběhu, který klepe na okraj směšného a bezcenného, budu spokojen.

AUTOR
v
Autor

2 komentáře:

  1. Anonymní13. února 2008 v 5:42

    Ahojky! Vítězslava Nezvala moc obdivuji a miluji jeho poezii... Tato jeho kniha se mi ale zatím do rukou nedostala... Jinak Vráťo, děkuji za odkaz na mé stránky:))) Připojuji také jeden krásný citát: "Knihy jsou lidem tím, čím jsou perutě ptákům." John Ruskin Měj se hezky! Jitka

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní18. května 2008 v 10:38

    Vítězslav nezval - Stesk

    Stýská se mi po tvém zamávání ruky,
    kterým přeješ mi už z dálky dobrý den, z dálky, z balkónu pře pouliční zvuky
    aut a klaksonů, než vyjdeš ráno ven.

    Stýská se mi po tvém jitřním pousmání,
    po tvých očích, které přebrodily noc, po tvém vykročení z domu, po tvé dlani,
    s níž mně přicházíš tak vlídně na pomoc.

    Stýská se mi po tvém ranním políbení,
    při němž dotkne se mých úst, mých rtů tvůj ret,
    po tvém polibku, jenž uvede mne v snění,
    po tvém polibku, jenž voní jako květ.

    Stýská se mi po tvých ebenových vlasech,
    uvázaných v uzel nebo na kštici,
    jak je nosívaly ženy v dávných časech,
    jak je nosí sosna bouři věštící.

    Stýská se mi po tvé cizokrajné pleti,
    pleti bez ruměnce, bez pih, ze zlata,
    po tvém hravém smíchu, jaký mají děti,
    vodní vážky, skotačivá kůzlata.

    Stýská se mi po tvém ranním slově,
    po tvém hlase pouličních zpěváčků,
    po chvíli, kdy vyřkneš s něhou, křišťálově
    nekonečně něžné slovo miláčku.

    Stýská se mi po tvé sebejisté chůzi,
    po tvých vláčných gestech, vlitých do paží,
    jaké mají víly, tanečnice, Múzy,
    ač se o ně samy nikdy nesnaží.

    Stýská se mi po tvých smějících se zubech,
    jež se třpytí v běloskvoucím defilé
    jako šperky ve vitrínách, lampy v klubech,
    po tvých zubech, které jsou tak spanilé.

    Stýská se mi po tvých ramenou a bocích,
    něžných jako prosté slovo miluji,
    které se mi denně v bezesných mých nocích
    ve své náměsíčné kráse zjevují.

    Stýská se mi po tvých pohádkových nohou,
    jejichž prsty tančí věčně bolero,
    každá jiná chůze zdá se mi být strohou
    proti jejich chůzi lehčí nad péro.

    Stýská se mi, stýská po slonové kosti
    tvého bělma, po tom hladkém náledí
    vždycky na smrt odhodlané upřímnosti,
    stýská se mi po tvé lidské zpovědi.

    Stýská se mi. Po čem víc a po čem méně?
    Stýská se mi po tvém světle měsíce,
    stýská se mi po tvém romantickém jméně…
    Po tvé lásce stýská se mi nejvíce.


    ---

    Malinko na doplnění.-))) Tu báseň miluji:)))

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)