Novinky v knihkupectví Kosmas

úterý 30. června 2015

Stopařův průvodce galaxií

„Babylonská rybka," odříkával tiše Stopařův průvodce Galaxií; „je malá, žlutá a trochu se podobá pijavici. Je to snad nejpodivnější tvor ve vesmíru. Živi se myšlenkovou energií, přijímanou nikoliv od svého nositele, nýbrž z okolí. Absorbuje a zpracovává na živiny veškeré podvědomé frekvence této myšlenkové energie. Do mysli nositele vypouští své exkrementy v podobě telepatické matrice, vzniklé spojením vědomých myšlenkových frekvencí s nervovými signály přijímanými z řečových center mozku, který je vysílá. Praktický důsledek toho všeho je, že když si vsunete babylonskou rybku do ucha, okamžitě rozumíte čemukoliv, ať je to řečeno jakoukoliv formou jazyka. Řečová schémata, která skutečně slyšíte, se dekódují podle myšlenkové matrice, již do vaší mysli uložila babylonská rybka.
Skutečnost, že se něco tak nepředstavitelně užitečného mohlo vyvinout pouhou náhodou, je tak bizarně nepravděpodobnou shodou okolností, že někteří myslitelé se rozhodli považovat to za konečný a nezvratný důkaz Boží neexistence. Argumentace vypadá následovně: ‚Odmítám prokazovat svou existenci,' praví Bůh, ‚protože důkaz je v rozporu s vírou, a bez víry nejsem nic.'
‚Jenže,' namítne člověk, ,babylonská rybka, to byla smrtelná chyba. Nemohla by se přece vyvinout náhodou. To je důkaz, že existuješ, a tudíž, podle tvého vlastního tvrzení, neexistuješ. Q. E. D.'
‚Ach jo, to mě nenapadlo,' řekne Bůh a promptně zmizí v obláčku logiky.
,To to ale bylo snadné,' říká si člověk, a coby přídavek dokáže, že černé je bílé, a na nejbližším přechodu pro chodce ho zajede auto.

[...]

Všichni dávno víme jednu důležitou věc: skoro nic není takové, jak se to jeví. Tak například na planetě Zemi se člověk vždycky domníval, že je inteligentnější než delfín, protože toho tolik dokázal (kolo, New York, války atd.), kdežto delfíni odjakživa nedělali nic jiného, než se mrskali ve vodě a vůbec si užívali. A naopak — delfíni byli odevždy přesvědčeni, že jsou daleko inteligentnější než člověk, a to z přesně stejných důvodů.
Zvláštní je, že delfíni už delší dobu věděli o zkáze hrozící planetě Zemi. Podnikli řadu pokusů upozornit lidstvo na nebezpečí, většina jejich pokusů o komunikaci byla však mylně vykládána jako legrační snaha ždrchat do fotbalových míčů nebo pištěním loudit pamlsky. A tak to delfíni nakonec vzdali a krátce před příchodem Vogonů opustili vlastními silami Zemi. Poslední sdělení delfínů lidem bylo mylně chápáno jako mimořádně dokonalý pokus o dvojité salto vzad skrz kruh, doprovázené pískáním americké hymny. Ve skutečnosti však zpráva zněla: „Sbohem, a dík za všechny ty ryby."

Předhodil jsem Vám dvě ukázky ze "Stopařova průvodce", prvního dílu z celé pentalogie. Jsem zvědavý, jestli další čtyři pokračování budou tak skvělé, jako byla první část. Vlastně nemám, co bych víc dodal. Pokud Vás ukázky nezaujaly, asi se Vám knížka líbit nebude a naopak. Od začátku do konce mne Dougles Adams bavil svým sarkasmem zakrojeným do absurdit, se kterými jsme se už častokrát tak smířili, že nám bez nadhledu ani absurdní nepřipadají. A tak si říkám, že tohle "SCI-FI" vlastně vrací lidi na Zem :) 


Skupinka mezihvězdných stopařů


Žádné komentáře:

Okomentovat