„No, já už tam ale nedělám. Vykopli mě a nechci o tom mluvit.“ „A kde jako děláš?“
„No, právě. Teď zrovna momentálně nikde, zejtra mám bejt v jednu u nějaký báby na pracáku.“
„Ty vole, ty seš nezaměstnanej? A z čeho jako žiješ?“
„Měl jsem trochu úspory a dělal nějakou brigádu, ale teď už s úsporama končím a žádná brigáda není k mání, takže blbý. A to je právě ten důvod, proč jsem se s tebou chtěl sejít,“ rozhodl se Radek, že to nebude dál protahovat. „Chtěl jsem tě poprosit o pomoc, jestli bys mi nepůjčil nějaký peníze, že jsme na tom teď dost blbě.“ A bylo to venku.
„Jestli bych ti nepůjčil nějaké peníze, že jste na tom blbě?“ opakoval nevěřícně Richard. „A kdo to je jako my? Co si tě pamatuju, byl jsi pořád single a na žádnej vážnej vztah to nevypadalo. Nebo se něco Změnilo?“
„Změnilo a dost.“
„Oženil ses?“
„No, to zrovna ne.“
„To sem si oddych, už jsem myslel, že ti jeblo!“
„Ale žiju s jednou holkou a máme malý dítě.“
„No, to mě poser, pár měsíců se nevidíme a z japíka a playboye je najednou nezaměstnanej, co má na krku holku s dítětem, a po mně chce, abych mu půjčil svoje těžce vydělaný prachy, aby to mohl živit. Nejsi na palici? A je to dítě vůbec tvoje?“
„Neser, jasně že je moje! A když tě to tak zajímá, tak když otěhotněla, tak to jsem práci měl, a až pak se stal ten průser. A neviděli jsme se rok a půl, ono to docela letí. Chtěl jsem jenom pár tisíc, tak pade, mám slíbenej nějakej flek, tak bych ti to do půl roku vrátil. Co by ti to udělalo, máš prachů jak šlupek a víš, že bych ti to určitě dal, znáš mě přece.“
„Hele sorry, Radku, to nejde, nemůžu ti půjčit. Dovedeš si představit, jaký jsem měl výdaje s tím letadlem a už mám na kontě jen posledního ušmudlanýho melouna, a když ho rozměnim, určitě ho rozfofruju, znám se. Hele, ty to zvládneš, já ti věřim, jo a to pivo je tedy na mě, když jsi na tom tak blbě.“
„Hmmm, tak ty nechceš rozměňovat posledního melouna, abys pomohl kamarádovi? Jak dlouho se známe, dvacet let?“ startoval se Radek a trochu nevěřícně, trochu zoufale, ale stále s větší nenávistí ho probodával očima.
„Počkej, Radku, neblbni, najdeš přece nějaký řešení, už jsi projel weby s nabídkama míst? Tam určitě něco bude!“ pokoušel se Richard
tlumit vášně a projevit účast, aby kamaráda uklidnil. „Vždyť jsi šikovnej, znám tě léta, pro tebe přece nemůže bejt problém nějakou práci najít...“
„Tak hele, Ríšo!“ přerušil ho, sáhl do kapsy a vytáhl zmuchlanou a ošumělou dvoustovku, která řečí těla vypovídala, že je jediná a opuštěná, žádné sestřičky ani bratříčky nemá, že je taková poslední Mohykánka, a hodil ji na stůl.
„To je za to pivo, protože vod takovýho zmrda, jakým ses stal, bych si pivo platit nenechal.“
Richardovi ztvrdly rysy.
„Vezmi si toho svýho posranýho melouna, letadlo, a nevim co eště, a narvi si to do tý svojí tlustý prdele!“ Radek vstal, že odejde, ale ještě pokračoval. „Víš, měl jsem kdysi takovýho divnýho kamaráda, byl o padesát let starší než já, už je mrtvej. Byl to Žid, za války prošel koncentrákama a za bolševika kriminálama, tak měl docela přehled a byl chytrej a sem tam po mně házel životní moudra, měl na to nárok. A ten vždycky tvrdil: Pamatuj, že v nouzi dá ti radu každej přítel, málokterej ale mouky pytel. Já tak úplně chytrej nejsem, ale jestli ty říkáš štěstí tomu, že máš prachy, zlatý hodinky a ten řetěz na krku, se kterym vypadáš, že tě právě vykopli od kolotoče, tak jsi idiot! I když jsem na tom teď blbě, tak s tebou bych neměnil. Jsi konzumní chudák, je mi tě líto. Čau!“
„A neříkal taky ten tvůj velemoudrej Žid,“ křičel za ním Richard, „že když pučíš peníze příteli, přídeš nejen o peníze, ale i o něho?“
Radek se zastavil, vrátil se ke stolu a už tak nějak s nadhledem v klidu pronesl:
„O kámoše už jsi přišel, tak si aspoň užij ty prachy, Harpagone zasranej!“ Otočil se a definitivně odešel.
Richard za ním ještě něco hulákal, jeho už to ale nezajímalo, ani se neotočil, jen zvedl předloktí se vztyčeným prostředníčkem a vyšel z hospody.
Richard zůstal u stolu, pokukoval po lidech kolem, někteří hádku pozorovali, ale nic neříkali, tak sklopil zrak a věnoval svoji pozornost pivním táckům. Pak zvedl půllitr se zbytkem piva, dopil a praštil jím o desku stolu. Zachmuřeně vytáhl z kapsy bankovky stočené do ruličky a přetažené gumičkou. Rozbalil je a hluboko mezi modrými našel pár zelených, které hodil na stůl ke zmuchlané Radkově dvoustovce. Odhadl, že dýško bude tučný, a to bylo v pořádku, zasloužili si to. Zvedl se k odchodu a pro sebe si zamumlal:
„Ať de do prdele i s tou svojí starou, blbec.“
Tahle knížka měla spád. Občas trošku retro, občas trošku naturalistická a občas víc porno. Jinak ale asi celkem pravdivý jádro, který je občas ověnčený nadsázkou.
