LÉTAJÍCÍ JAGUÁR

KTERAK JAGUÁR VZLÉTL aneb JAK SE DĚLÁ SVĚTOVÝ REKORD

        Knihkupectví Neoluxor na pražském Václaváku právě zavírá, jen reality show ve výloze bude pokračovat. Formánkovi to píše, Nesnídalovi kreslí a Žofková rediguje jedna báseň.
        Vraťme se ale na začátek. To byla jen sázka... Josef Formánek, autor úspěšného románu Prsatý muž a zloděj příběhů, se vsadil o vousy a nakladatel Ivo Železný o vlasy. Pochopitelně, že je oholí, když Formánek nenapíše za dvanáct hodin knihu a Železný ji za stejnou dobu nevyrobí a nerozveze (aspoň do dvaceti českých knihkupectví). Když se to podaří, bude z toho naopak světový rekord a výtěžek dostanou sloni v ústecké zoo.

        2. 6. 2004, 15.15 Nejdříve nešly mikrofony, novináři většinou neslyšeli ani slovo. Vaněk z agentury Dobrý den ale udělal výmluvné gesto, takže všichni pochopili: Start! Zpoždění nakonec bylo jen devět minut.

        15.24 Ze tří set čtyřiceti šesti došlých témat se vylosovala tři: Marnost, Největší láska mého života, Cestování a MHD v Praze. Formánek začal kouřit. Ilustrátor Dalibor Nesnídal s tužkami a gumou, tuší a akvarelovými barvami zase skicoval, zatím bez textu, dav za výlohou, až se z něj kouřilo. Nejvíc dýmu ale šlo z Mistrových doutníků. Protože Neoluxor má v prodejně hlásiče kouře, byla výloha, kde seděli, pootevřená.

        16.00 Formánek je zádumčivý.

        16.00 Mistr oznamuje, že vymyslel název Létající jaguár.

        18.13 Odevzdává dokonce hotovou úvodní kapitolu.

        21.46 Prvních asi dvacet stran včetně ilustrací jde do grafického studia Tanga, odkud hlásí, že do tiskárny odešla obálka knihy. Texty se kvůli evidenci rekordu odesílají zároveň do agentury Dobrý den. Pak si spisovatel dopřál pivo a večeři — lilek a cukinu pečené na olivovém oleji. Je to už druhá večeře, první, suši, byla kolem páté odpoledne. Vypadá to, že je vegetarián... Zato Nesnídal nevečeřel. A znovu do práce. Před zraky diváků Formánek částečně diktuje rovnou do počítače paní redaktory Jany Žofkové, dělá si poznámky na papír a konzultuje s Daliborem Nesnídalem ilustrace. Panuje výborná nálada, vše běží nad očekávání skvěle.

        23.50 Volá grafička Dana Kavalecová: prvních 21 stran odchází do tiskárny. O půlnoci máme doprovodný program: pět bulharských Romek vyrazilo před Neoluxor na „štafl". Formánek je zádumčivý. Odpovědná redaktorka Jana Žofková mu zakazuje další pivo. Formánek předstírá pláč, ale Žofková je neoblomná: až po rekordu!

        3. 6. 2004, 00.17 Přijíždí kurýr Ivo Železný (dělá i korektora) pro ilustrace a já, produkční, odesílám další třetinu textu.

        01.27 Sedím v podzemí u počítače. Z výlohy se ozývá hurónský smích. Běžím nahoru, chci být u toho. Formánkovi se právě povedl báječný dialog, čte ho už podruhé nahlas. Nemá chybu! Ale Formánku, moc se nesměj! Už ti zbývají jen necelé dvě hodiny. Jana Žofková potřebuje pít! Vydávám se na průzkum po Neoluxoru! V kavárně objevuji tonik. Stačí?

        02.10 Formánek dělá poslední autorské zásahy. Po Václaváku už nikdo nechodí, holky to vzdaly, sem tam se mihne nějaký opilec, jinak ticho. Josef Formánek se už těší na pivo... Během rekordu vykouřil tři balení doutníků! Zvoní mi mobil. Dana Kavalecová posílá dalších 20 stránek k tisku!

        02.43 Hurrrá!!! Hotovo! Po 11 hodinách a 19 minutách! Napsáno a ilustrováno! Agentura Dobrý den slavnostně přebírá disketu s hotovým textem. Josef Formánek si spokojeně prohrábl kštici. Světový rekord se zdařil!!! Čekáme na nakladatele, aby do grafického studia odvezl ilustrace, mailem odchází poslední část textu. V 03.45 opouštíme výlohu.

        05.21 Poslední stránky odcházejí do ústecké tiskárny Horák. Na „rotačkách" běželo vše jako po drátku, a tak mají v 08.00 dotištěno všech 80 stran včetně obálky. Zástupci tiskárny tvrdí, že je to „normálka". Formánek zase tvrdí, že jeho kamarád Milan Horák je blázen. Ať je to, jak chce, kniha s názvem Létající jaguár je na světě. Aby nebyly věci úplně jednoduché, ke knize nebyl přibalen jaguár, nýbrž hadrový slon — symbol očekávaného přírůstku ústecké zoo. Barevné slůně navrhla Nadá Novotná a vyrobila firma AUDIT V. T.

        09.30 Celkem 700 svazků se rozdělilo do 30 balíčků a bylo připraveno k distribuci. Nakládají se do rychlých vozů společnosti Klokočka.

        10.00 Knihy dorazily do první prodejny — knihkupectví Beran a vzápětí do knihkupectví Pod věží v Ústí nad Labem.

        10.55 Vyjíždějí další auta do Liberce, Prahy, Brna, Plzně, Karlových Varů, Písku...

        11.38 Vyletěla dvě letadla: pilot Miroslav Vršecký směr Ostrava a Bohumil Vaněček směr Hradec Králové. Podle pilotů ultralightů to bude „dost na hraně". Do Hradce se prý přesto letí dobře. Směrem na Ostravu ale vane tak ostrý boční vítr, že Jaguár a pilot musejí absolvovat mezipřistání v Šumperku. Dorazí včas?

        11.50 První knihy se už vykládají v pražském knihkupectví Neoluxor.

        13.00 Přistává letadlo v Hradci Králové a do půlhodiny jsou knihy v hradeckých knihkupectvích. Ostravský ultralight je ještě ve vzduchu.

        14.18 Kniha je v Brně ve všech třech prodejnách.

        14.45 Karlovy Vary. V tu chvíli jsou knihy už ve 26 knihkupectvích. Rekord by mohl být úspěšně ukončen... Stále nemáme zprávu z Ostravy.

        15.23 Knihy jsou v Ostravě! Celkem je zavezeno 29 knihkupectví! Ivo Železný si promnul vousy a podal si ruku s Josefem Formánkem. Dokázali napsat, vydat a distribuovat knihu do 24 hodin! To je světový rekord! Druhý je v napsání knihy za 11 hodin a 19 minut.

        Pomáhal jim tým desítek lidí bez nároku na honorář. Včetně tiskařů, řidičů, pilotů i knihkupců. Všem jim patří dík. Čerstvě vytištěnou knihu si gravidní slonice Delhi očichala a shledala ji nezávadnou...
        Další den hlásí Karlovy Vary, že už mají vyprodáno. Po nich další prodejny. První peníze pro slůně! Stejnou částkou, kterou vydělá kniha, navíc přispěje ústecké zoo i město Ústí nad Labem, jak slíbil primátor Petr Gandalovič.
        Nikdo v té chvíli netušil, že se o pár dnů později narodí mrtvé slůně...

        27. 7. 2004, 10.00 Při příležitosti slavnostního otevření slonince v ústecké zoo splnil Josef Formánek svůj slib a předal ředitelce zahrady ing. Zdeňce Jeřábkové výtěžek z prvního vydání Létajícího jaguára.

        Protože se kniha během pár dnů vyprodala, mohl věnovat ústeckým slonicím 58 174 Kč. Pokud chcete též přispět, můžete své bohulibé platby směřovat na účet ústecké zoo:

440022/0300 pod heslem CHOBOTI

Napsala

Eva Kaiserová

Krásná knížka s příběhem. "S příběhem" v pravém slova smyslu i v tom zprofanovaném a módním. Jedná se o kratičkou záležitost, delikátní jednohubku na plovárnu, do MHD, před spaním do postele a podobně. Příběh o vzniku Létajícího jaguára je poutavý, hutný, strhující a dojemný. Snad Vás navnadí a přečtete si i zbytek knihy. Doufám jen, že si JF uvědomuje, že se jednou bude zkoušet v hodinách literatury, v jakém čase jaguára napsal, kde ho psal, o co se vsadil, do kolika knihkupectví bude distribuováno... ;o)

PRSATÝ MUŽ A ZLODĚJ PŘÍBĚHŮ

Bylo to hezké místo ve slunečném ohbí řeky s hloučkem kokosových palem, které se nakláněly nad písčitým břehem. Jejich hostitel je ubytoval v první, hostinské části asi padesát metrů dlouhého stavení na kůlech. Druhá část byla určena mužům a majetku, třetí ženám, dětem a vaření.

Šaman Aman Lavi byl nesmírně chytrý, sympatický, a hlavně vtipný člověk. Zálibně, se šibalským úsměvem se občas podíval na Davidova prsa a lakonicky poznamenal jako ten muž na řece, co mu dal jeho druhé jméno: „Majeru mukoop,“ a druhým dechem se zeptal, proč je kmen Ček tak tlustý.

Ale tentokrát mu to Zajíc natřel. Si Lap Lap totiž cítil potřebu uhájit dobré jméno svého domova a použil nečestné zbraně:

„U nás je hrozná majnut - zima, ale opravdu velká...“ a zamyslel se,jak správně tu zimu vylíčit. „Tak velká, že z nebe padají místo vody průhledné kamínky,“ a po očku sledoval posluchače.

„Úúf,“ vydechli překvapením jako na povel.

Prsatý muž potěšeně pokračoval: „A to není všechno,“ zalykal se. Vždycky se zalykal, už od dětství, když mu někdo pozorně naslouchal. To byl na vrcholu blaha. Tam byl asi prvopočátek jeho budoucí spisovatelské dráhy. To čekání na údiv, potlesk, vydechnutí, ho fascinovalo tak, že kvůli tornu dokázal i lhát. Tenkrát na ostrově, ten večer, kdy vysvětloval, proč je tak tlustý, se mu od úst doslova prášilo: „Když je moc velká zima, ptáci spadnou dolů zvětví tou velkou zimou mrtví.“

Mezi Mentawajci zavládlo vzrušení. Rychle pokračoval, že jsou známy i případy, kdy zimou zemřel (tedy zmrzl) člověk. Jenže jak říct mentawajsky „zmrzl“? Konečně se přes drobné jazykové zádrhele upoceně blížil k pointě a vítězoslavně se hrubě chytl svého tučného prsa tak, jak ho za něj chytali oni:

„A proto máme tolik sádla, abychom nezemřeli zimou.“

„Uúff,“ s údivem vydechli mezi symfonií cikád uprostřed teplého večera jeho posluchači. Chvíli bylo ticho, až se ozval Aman Lavi: „Kmen Ček musí být velmi silný.“

„Óó,“ přitakal Si Lap Lap radostně, aniž to na sobě nechal znát, a zadíval se do ohně. Od té doby ho jeho pralesní posluchači, s výjimkou nově příchozích, už nikdy po hrudi neplácali a jméno Prsatý muž si získalo respekt.

Dokonce mu dávali větší porce, ale jídlo se tam opravdu nedalo jíst. Poprvé mu ságo s vepřovou kůží připadalo výjimečně exotické, potom už jen zajímavé a po třicáté prvé z něho skoro zvracel. Nevýživná, první den však na povrchu křupavá a uvnitř měkká hmota mu připomínala chléb, ale druhý, nebo dokonce pátý den, protože ságo se dělá do zásoby, chutnala jako kysele zavánějící žvýkačka s kamennou krustou. Ano, to bylo asi jediné, co z unikátní mentawajské kultury nenáviděl, i když ságo je pro Mentawajce něco jako pro prérijní indiány bizon. Nostalgicky vzpomínal na Alenčiny speciality, kterými ses Veronikou vždycky nacpali k prasknutí.

Opakuju to zas a znova: mám rád příběhy. A proto, když jsem viděl v knihkupectví tenhle název o zloději příběhů, tak jsem nedokázal odolat. Navíc, skvělé recenze a označení nejlepšího současného českého románu roku... hm hm hm! No, nevím, určitě je to zajímavá knížka, celkem poutavě napsaná, ale pod nejlepším románem roku si představuju trošku lepší knihu. Aspoň trošku lepší :o) Nejvíc mě na ní zklamala kritická sebereflexe světových válek a poválečného Československa. Každý máme někoho mezi předky, kteří to vše zažili na vlastní kůži a dodnes nás to všechny ovlivňuje. Ale připadá mi, že na světě neexistuje jiný národ, než Češi, který by si toho nechal tolik líbit a pak ještě četl knihy a koukal na filmy, které jejich utrpení propírají a převrací. Osobně jsem pro tlustou čáru, která pošle do háje všechny polemisty a šťouraly i s jejich novými pohledy na dávné věci. Jsme tady a teď, a žít, psát a točit bychom měli hlavně o současnosti a budoucnosti, protože ti další, co příjdou po nás, budou zase překrucovat. A vůbec nejlepší by bylo, kdyby se v češtině víc psalo bez politických nádechů. Celkově tahle knížka vůbec není špatná, tajmeství, exotika, napětí, erotika. Vím, že další -tika je politika, ale já ji zkrátka nemusím. Doporučte mi někdo, prosím, současného českého Čapka, Haška, Shema, Waltariho, prosím...