Novinky v knihkupectví Kosmas

Zobrazují se příspěvky se štítkemRaymond M. Smullyan. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRaymond M. Smullyan. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 10. května 2008

SATAN, CANTOR A NEKONEČNO

Čarování nebo logika?

Když antropolog Abercrombie poprvé vstoupil na půdu Ostrova poctivců a padouchů, cítil přitom hryzavou předtuchu něčeho, co dosud nezažil. Věděl už, že na ostrově bydlí lidé, kteří dokáží člověka pořádně poplést. Dělí se na poctivce - ti se vyznačují tím, že jsou stoprocentně pravdomluvní - a padouchy, kteří pokaždé lžou. „Jak se o tomto ostrově dovím něco pravdivého," přemýšlel s obavami Abercrombie, „když ani nevím, kdo lže a kdo říká pravdu?"
Abercrombie věděl, že ze všeho nejdříve si bude muset najít nějakého přítele, zkrátka někoho, o kom bude vědět, že mu pokaždé říká pravdu. Když tedy potkal skupinku tří domorodců, pomyslel si: „Tady je pro mne šance! Snad se mi podaří najít alespoň jednoho poctivce!" Abychom mohli o domorodcích mluvit jmény, dejme tomu, že se jmenují Aleš, Bedřich a Cyril. Abercrombie se nejprve zeptal Aleše: „Jsou Bedřich a Cyril oba poctivci?" Aleš mu odpověděl: „Ano." Abercrombie se dále zeptal: „Je Bedřich poctivec?" k jeho velkému překvapení Aleš odpověděl: „Ne." Je Cyril poctivec nebo padouch?

Abercrombie věděl, že nejdříve musí určit, jakou povahu (tj. zda se jedná o poctivce nebo padoucha) má Aleš a Bedřich. Aleš je zřejmě padouch. Žádný poctivec totiž nemůže tvrdit, že Bedřich a Cyril jsou oba poctivci, a přitom popřít, že Bedřich samotný je poctivec. Proto obě Alešovy odpovědi byly nepravdivé. A protože Aleš - o němž víme, že lže - popřel, že Bedřich je poctivec, musí Bedřich ve skutečnosti být poctivec. Jelikož Aleš tvrdil, že Bedřich a Cyril jsou oba poctivci, nemůže být pravda, že jsou oba poctivci, ale přinejmenším jeden z nich je padouch. Bedřich ale není padouch (jak jsme právě dokázali), proto je padouch Cyril.

K R. M. Smullyanovi se vždycky rád vracím. Narozdíl od něj nejsem žádný mistr logiky. A tím spíš ho mám radši, a jsem mu vděčný za jeho zábavnou formu používanou tam, kde spousta jiných učitelů je suchopárná a nudně veledůležitá. Myslím, že podobným způsobem by se logika měla učit už na základní škole. Pak by byla škola hrou a asi bychom v ní byli připravováni pro život lépe. Vždyť určitě je lepší řadě věcí rozumět než umět desetkrát tolik pouze vyjmenovat. Nakonec i vyjmenovaná slova jsou bez porozumění vlastně skoro k ničemu. Stokrát milejší je mi člověk, který ví, že "5 a 5 je deset a co z toho plyne" a na druhou stranu tápe, jaký i/y napsat ve slově vikář, než vydrilovaný mistr pravopisu a projevu, zneužívající logické klamy pro prospěch spolustraníků ale HLAVNĚ svůj vlastní. Ach jo, od logiky k politice, to jsem to zas dotáhl... Vždyť tyhle dva jevy se při řešení našich problémů a budoucnosti tak moc liší a často si doslova až krvavě odporují. Jenže tenhle závěr je pro ukončení komentáře Smullyanovy knihy naprosto nevhodný, protože z jeho knížek čiší moudrost, radost, elegance, hravost a naděje. Naděje, že se logika stane každodenní prostou záležitostí každého z nás včetně veřejného působení politiků. (Jo tenhle závěr už ujde... :oD)

středa 6. července 2005

Jak se jmenuje tahle knížka?

3. Naletěl jsem sám

Jeden kolega, se kterým jsem studoval na Chicagské univerzitě, měl dva bratry, šestiletého a osmiletého. Často jsem k nim chodil a předváděl jsem dětem různá kouzla. Jednou také přijdu a povídám: „Umím kouzlo, kterým vás oba proměním ve lvy.“ K mému překvapení se zaradovali: „Prima, tak nás proměň ve lvy.“ Namítl jsem: „No tedy radši ne, ono by pak nešlo proměnit vás zase zpátky v lidi.“ Ten starší povídá: „To nevadí, já stejně chci, abys nás proměnil ve lvy.“ Já na to: „Ne, to vážně nejde, já bych vás pak neuměl proměnit v lidi.“ Menši se zeptal: „A jak nás v ty lvy proměníš?“ Odpověděl jsem: „Když řeknu kouzelná slova.“ Jeden ze sourozenců se dotázal: „Jaká to jsou kouzelná slova?“ Já na to: “Kdybych vám je řekl, vyslovil bych je, a proměnili byste se ve lvy.“ Chvíli nad tím přemítali, a pak jeden povídá: „Opravdu neznáš kouzelná slova, která by nás proměnila zpátky v lidi?“ „Ale jo.“ povídám, „jenže potíž je v tom, že když řeknu ta první kouzelná slova, pak se nejen vy, ale všichni lidi – a taky já – proměním ve lvy.A lvi neumějí mluvit, takže by už nikdo nemohl říct ta druhá kouzelná slova, abychom se zase proměnili v lidi.“ Větší kluk na to: „Tak je napiš!“ Menší se zarazil: „Jenže já neumím číst!“ Já na to: „Ne, to ne, napsat je nepřipadá v úvahu; i kdyby se napsala a neřekla, stejně by se všichni lidi proměnili ve lvy.“
Sourozenci užasli: „Páni!“
Asi tak za týden jsem potkal toho osmiletého. „Strýčku Sullyane, chtěl bych se tě na něco optat, strašně mi to vrtá hlavou.“ Já na to: „O co jde?“ A on povídá: „Jak ses vlastně ta kouzelná slova naučil ty?“