Jak se jmenuje tahle knížka?

3. Naletěl jsem sám

Jeden kolega, se kterým jsem studoval na Chicagské univerzitě, měl dva bratry, šestiletého a osmiletého. Často jsem k nim chodil a předváděl jsem dětem různá kouzla. Jednou také přijdu a povídám: „Umím kouzlo, kterým vás oba proměním ve lvy.“ K mému překvapení se zaradovali: „Prima, tak nás proměň ve lvy.“ Namítl jsem: „No tedy radši ne, ono by pak nešlo proměnit vás zase zpátky v lidi.“ Ten starší povídá: „To nevadí, já stejně chci, abys nás proměnil ve lvy.“ Já na to: „Ne, to vážně nejde, já bych vás pak neuměl proměnit v lidi.“ Menši se zeptal: „A jak nás v ty lvy proměníš?“ Odpověděl jsem: „Když řeknu kouzelná slova.“ Jeden ze sourozenců se dotázal: „Jaká to jsou kouzelná slova?“ Já na to: “Kdybych vám je řekl, vyslovil bych je, a proměnili byste se ve lvy.“ Chvíli nad tím přemítali, a pak jeden povídá: „Opravdu neznáš kouzelná slova, která by nás proměnila zpátky v lidi?“ „Ale jo.“ povídám, „jenže potíž je v tom, že když řeknu ta první kouzelná slova, pak se nejen vy, ale všichni lidi – a taky já – proměním ve lvy.A lvi neumějí mluvit, takže by už nikdo nemohl říct ta druhá kouzelná slova, abychom se zase proměnili v lidi.“ Větší kluk na to: „Tak je napiš!“ Menší se zarazil: „Jenže já neumím číst!“ Já na to: „Ne, to ne, napsat je nepřipadá v úvahu; i kdyby se napsala a neřekla, stejně by se všichni lidi proměnili ve lvy.“
Sourozenci užasli: „Páni!“
Asi tak za týden jsem potkal toho osmiletého. „Strýčku Sullyane, chtěl bych se tě na něco optat, strašně mi to vrtá hlavou.“ Já na to: „O co jde?“ A on povídá: „Jak ses vlastně ta kouzelná slova naučil ty?“