Už dlouho mám jasnou představu, co bych chtěl vyprávět - a přesto váhám. Rozhlížím se po malé komůrce, kde to jediné, na čem může ulpět zrak, je postel a hromada knih. Nebo se oči snaží najít bezpečí v mihotavém plameni svíčky, hledají tam odpověď na otázku, kterou se neodvažuji formulovat málem ani v duchu. Otázku, jež mě pronásleduje téměř po celý život, pronásleduje mě od... od toho okamžiku v prádelně? Nasadil mi její zárodek do hlavy Thomas, nebo vysvitla už tenkrát v bílém úkrytu vypraného prádla? Neustále jsem to popíral, protože nechci pochybovat. I nyní, na stará kolena, jsem příliš zbabělý, abych ji formuloval. Přijde, až příběh bude chtít, aby přišla. Pak to totiž nebudou má ústa, kdo ji vysloví.Ta otázka mě stále znovu nutí vyděšeně lapat po dechu tak jako poprvé, když přede mnou před více než čtyřiceti lety vyvstala, přímo a bez okolků - ve světě bělosti, v naléhavé, děsivé a vše pohlcující bělosti. Ne nevinné a cudné, ani svaté a sakrální.
Jak může být něco, co se navenek jeví čistě a neposkvrněně, tak prolezlé zlem a přetvářkou? Je za tím ďábel?
Jsem si vědom, že hraji o čas. Mám snad strach z toho bílého, nevinného listu papíru, který září přede mnou? Bojím se, že ho poskvrním svými slovy? Budu schopen prokázat profesoru z Boueberge tu čest, kterou si zasluhuje? Vyprávět je mnohem nezávaznější. Psát je však jako dělat si nárok na pravdu, jako psát pro věčnost.
Tahle ukázka je jedna z nejlepších pasáží v knize, kterou jsem získal zajímavým způsobem. Koupil jsem ji v jedné internetové aukci za pár korun. Na tom ještě tak moc zajímavého není. Pozoruhodnější je, že ikdyž je zvykem v podobných obchodních situacích nejdřív zaplatit a pak teprve očekávat balíček, tahle knížka mi došla ještě dřív, než jsem vůbec peníze poslal. Chápete? Ta paní prostě spoléhala na to, že zaplatím a poslala mi balíček na vlastní riziko a náklady. Ptal jsem se jí, jaktože se nebojí, že ji lidi podvedou. Odpověděla, že má zatím dobré zkušenosti a vždy vše proběhne OK. Zaplatil jsem s příjemným pocitem.
"Den hněvu" (DH) je historická detektivka ve stylu "Jméno růže" (JR). Oproti JR je méně mysteriózní a méně nabitá historicko-mystifikačními prvky, je spíš více v duchu klasické detektivky, ve které podezíráte každou chvilku někoho jiného. Vrah tu sice není zahradník, ale odhalit ho jako čtenář jsem nedokázal, ikdyž všechny indicie jsem asi měl... Jsem rád, že jsem četl nejdřív JR a až po letech DH, protože JR je lepší. DH je odpočinkovější, čte se jedním dechem, ale oproti JR zanechá zkrátka mělčí rýhu.
