Novinky v knihkupectví Kosmas

neděle 16. listopadu 2008

MY DĚTI ZE STANICE ZOO

Pár dní jsem Atzeho neviděla. A teď jsem četla v novinách, co se s ním v poslední době dělo. Už minulej tejden si píchnu! moc silnou dávku a skončil v nemocnici. Jeho přítelkyně Simona si prořízla tepny. Oba je zachránili. Den před svou smrti šel Atze na policii a prásknul tam všechny dýlery, který znal, taky dvě holky, kterejm se říkalo dvojčata a který měly vždycky nejčistší fet. Pak ještě napsal dopis na rozloučenou v novinách ho otiskli: "Skončím teď svůj život, protože herák jako já způsobuje svým příbuzným a přátelům jen neštěstí, starosti, hořkost a zoufalství. Neničí jen sám sebe, ale taky všechny okolo. Děkuji svým milým rodičům a své malé babičce. Fyzicky už neexistuju. Herák, to je to nejhorší, čím se člověk může stát. Ale kdo žene lidi, kteří přicházejí na svět mladí a plní chuti do života, do neštěstí? Tento dopis chce být varováním pro všechny, kteří budou někdy stát před rozhodnutím: Co kdybych to taky vyzkoušel? Hlupáci, podívejte se na mě. Teď už budeš mít po starostech, Simono, měj se
dobře. "
Ležela jsem ve svý posteli a myslela si: Tak to byl tvůj první kluk, který ho jsi měla ráda. A teď je v rakvi. Nemohla jsem ani brečet. Jako by ve mně všechno vyschlo.
Příští den na Kudammu Atzeho nikdo neoplakával. Heráci nebrečej. Některý na něho byli dokonce pěkně naštvaný, protože spoustě lidí dlužil prachy a protože prásknul dobrý dýlery, který měli vždycky čistej fet. Teď je zašili.
Nejšílenější na tom všem bylo, že jeho přítelkyně Simona, která si v životě nevzala háčko a vždycky se snažila Atzeho přemluvit, aby toho nechal, si tejden po jeho smrti začala píchat. Po několika tejdnech se vykašlala na svý povolání zdravotní sestry a začala s prostitucí.
Lufo zemřel přesně za rok, v lednu 1978, na předávkování háčkem.
S Atzeho smrtí jsem ztratila svou krásnou představu o herácký hvězdě, která umí zacházet s háčkem.

Nedávno umřel kluk, kterýho jsem znal ze školy a žákovských lyžařských závodů. Pašoval drogy v žaludku a balíček mu prý uvnitř těla praskl.

5 komentářů:

  1. tu knihu jsem cetla a musim rict ze me zaujala uz po prvnich srankach.taky je fajn ze je podle skutecne udalosti a jsou v ni fotky,diky tomu sem si to umela lip predstavit.

    OdpovědětSmazat
  2. Děti ze stanice Zoo jsem četla tolikrát, že už to ani nespočítám. Pokaždý přečtelo během dvou dnů.
    Osobní zkušenost s drogami nemám (naštěstí!), díky týhle knížce si dokážu leccos představit.
    Tohle by měla být povinná četba už od základní školy, aby děti pochopily, že drogy vážně nemají význam...

    OdpovědětSmazat
  3. Není v tom trocha masochismu, číst tuhle knížku opakovaně? Mně připadalo dost depresivní jenom to číst...

    OdpovědětSmazat
  4. Ta knížka je fajn, dneska sem jí dočetla a jsem si jistá že si jí zase ráda přečtu. moje zkušenost s drogami je velmi malá ale nikdy na mě nějaký zvláštní účinek neměla, proto nemam potřebu jí brát dál. Tato kniha mi pomohla tyto děti pochopit a sem ráda , že jsem si jí přečetla . Zároveň mi je těch lidí moc líto

    OdpovědětSmazat
  5. Tato knížka je opravdu dobrá v tom, že vše, co se v ní píše, se skutečně stalo a na normálního člověka má opravdu silný vliv. "Krásně" se tu popisuje jak se ze zdravých, inteligentních lidí stávají trosky, a jak ten člověk dopadne. A úplně nejhorší jsou ty fet´ácké kecy, že když budou chtít tak přestanou. Oni ovšem za prvé nechtějí a za druhé stejně nemůžou.
    Knihu by si měli přečíst všichni a pak by konečně snad celému světu mohlo dojít, co jsou drogy za svinstvo.

    OdpovědětSmazat