Doktor v domě

I studující medicíny musejí někde bydlet. Otázka vhodného podnájmu je složitá, protože medik jen velmi neochotně vydává na podřadnosti jako kvartýr a jídlo peníze, které by mohl lépe investovat do piva a tabáku. A kromě toho budoucí felčaři nejsou z většiny ideálem kvartýrských. Medici bývají vzhůru dlouho do noci, v sobotu se vracejí nachmelení a přechovávají v ložnicích láhve s divnými věcmi. Na druhé straně však existuje nepočetná menšina bytných, které považují za vyznamenání, mohou-li pod svou střechou hostit nastávajícího doktora. Spojení s lékařským povoláním pozvedá jejich společenský status v celé ulici a krom toho je tu možnost konzultovat s mladým pánem při večeři choulostivé choroby, jimiž bývají bytné zřejmě sužovány až běda.
Začal jsem s podnájmem ve čtvrti Finchley. Pokoj byl čistý, poměrně laciný a pohodlný. Bytná měla dceru, devatenáctiletou urostlou brunetu s bezvýraznou tváří. Děvče bylo uvaděčkou v nedalekém biografu. Jednoho večera - bydlel jsem tam asi šest týdnů - zaťukala na dveře mé ložnice.

„Jste v posteli?" otázala se úzkostlivě.

„Ne," zavolal jsem zavřenými dveřmi. „Studuju. Co se děje?"

„Mám něco s nohou," řekla. „Myslím, že jsem si namohla kotník. Podíval byste se mi na to?"

„V kuchyni," odpověděl jsem opatrně. „Svlečte si punčochu. Přijdu za moment." Příští týden byla stižena bolestí v lýtku, následujícího týdne nehybností kolena. Když zaťukala na dveře a stěžovala si na píchání v boku, dal jsem výpověď.

Přestěhoval jsem se do pokoje v nejvyšším patře penziónu poblíž Paddingtonského nádraží. Obyvatelstvo penziónu bylo vzorkovnicí tolika národností, že návod k použití záludných a vrtošivých toalet musel být čtyřjazyčný - jako v mezinárodních rychlících evropské pevniny. Ve zmíněné svobodárně bydlel i jeden medik studující na fakultě nemocnice U sv. Marie. Měl v ložnici akvárium s tropickými rybičkami a provozoval jógu.

Jelikož jsem musel obědvat i večeřet mimo domov, vídal jsem se s ostatními obyva-teli penziónu vlastně jenom na schodišti, když jsme se míjeli a když říkali „s dovolením“ lámanou angličtinou. Mou bezprostřední sousedkou byla mladá, macatá blondýna. Byla velmi tichá a nikdy nikoho nevyrušovala. Jednoho rána byla nalezena v Hyde Parku uškrcená, a tak jsem si řekl, že bych měl jít o číslo dál.

Průběhem následujících dvanácti měsíců jsem vystřídal sérii svobodáren. Byly všechny na jedno kopyto. Měly v hale staromódní stojan na klobouky, na schodech červený koberec uprostřed prošlapaný do šeda a podezíravou majitelku. V době, kdy jsem končil anatomii, měl jsem zrovna už plné zuby pachů, jaké vydávají pasty na parkety, mokré deštníky a přepálený tuk. Když mi kolega nabídl spolubydlení v soukromém bytě na Bayswateru, byl jsem tak nadšený, že jsem sbalil svých pět švestek a odstěhoval se, aniž jsem čekal, až si odbydlím činži, zaplacenou do konce týdne.

Za nové bydlo jsem vděčil Tonymu Benskinovi, jenž tam vegetoval se čtyřmi dalšími studenty. Byli to: Jobu Bottle, ctitel společenského tance a psích dostihů; Mike Kelley, toho času již kapitán první patnáctky a hošan, známý po špitále pod přezdívkou Mrzoun Móric. Mrzoun připravil učitelskému sboru i sobě otřesné překvapení tím, že konečně prošel u závěrečných zkoušek a odejel praktikovat svůj um jako chirurg do malé venkovské nemocnice. Což děkan komentoval slovy netajeného zděšení.

Všichni čtyři byli vlastně sami podnájemníky. Nájemníkem bytu byl příjemný a přívětivý mládenec jménem Archie Broome, student posledního ročníku U sv. Swithina. Broome zde bydlel skoro po celou dobu studia a bral své přátele do podnájmu, aby vypomáhali s činží.

„Vedeme to tam hezky lážo plážo," vysvětlil mi U krále Jiřího. „Doufám, že nejste nějaký pedant, pokud jde o dobu, kdy chcete jíst nebo jít spát a tak podobně?"

Ježto mě dosavadní trpké zkušenosti naučily, že kvartýrské považují nedochvilnost při docházce k jídlu za osobní pohanu a bdění do půlnoci za smrtelný hřích, ujistil jsem svého budoucího bytného vroucně, že mi podobné formálnosti jsou naprostá putýnka.

„To je dobře," řekl Broome. „My, co jsme tam, každý vyplázneme trochu mamonu na společný nákup potravin, piva a podobných nezbytností. Chcete-li, můžete se přidat. Tu máte klíč a můžete se nastěhovat, jak se vám to bude hodit."