Pořízek zvedl muži, který měl být oloupen, pravou pěst až ke tváři. Pan Patel zahlédl, jak se na zápěstí zablýskl kov. Nic neuslyšel, ale spatřil, jak se pořízkova ústa pohybují, jak cizímu muži cosi říká. Oběti nezbývalo než odevzdat peněženku, hodinky a případně i další cennosti. Když bude mít kliku, lupiči seberou kořist a utečou; třeba to i přežije ve zdraví.Udělat to, co udělal, bylo nejspíš hloupé. Bylo jich víc a měli váhovou převahu. On byl soudě podle šedivých vlasů vyššího středního věku a kulhání naznačovalo, že se nemůže zcela volně pohybovat. Přesto se bránil.
Pan Patel uviděl, jak od mužova boku vyšvihla nesmírně rychle pravička. Jakoby se mírně protočil v bocích a ramena sebou mávla, aby vložil do rány víc síly.
Pět povídek se slušným spádem a překvapivou pointou bylo to první, co jsem od Forsytha četl. Chápu proč je tak oblíbený. Snad nejvíc se mi líbila povídka "Zázrak", ve které Forsyth píše o příhodě z druhé světové války. Zajímavé je, že téma války tady používá jen jako prostředek k vyprávění a nikoliv jako hlavní motiv a příležitost být patetický. Možná by někoho mohla odradit nepřítomnost hlubokých úvah a myšlenek. Jenže myslím, že pokud Forsythovi jeho zápletky věříte, je veškerá moudrost obsažená přímo v nich a není třeba ji nějak zvlášť "okecávat".
