Vitalianus Vlaštovka mu podává pravici na rozloučenou a hotoví se k odchodu."Mám zde tarotové karty," ozývá se za ním náhle. "Zamíchejte balíček a jednu si vytáhněte, pane Vlaštovko!"
Pan Fabricius mu ukazuje vějíř karet. Vitalianus pomalu natahuje ruku a jednu si vybírá.
"Podívejte se na ni, ale neukazujte mi ji." Otáčí kartu v dlani. Jeto číslo třináct. Smrt.
Pan Fabricius odsouvá španělskou stěnu a Vitalianus opět spatřuje Lampu. V ústech drží kartu. Nyní ji pomalým, nepřirozeným pohybem uchopil a Vitalianus vidí obrázek Blázna. Pan Fabricius k Lampovi přiskakuje, kartu mu bere a vtiskává ji Vitalianovi do ruky. Ten poté vkládá Smrt zpět mezi karty. Pan Fabricius staví před Lampu stěnu a pak uchopiv karty prudce jimi o ni mrští. Karty vylétly a rozsypaly se po zemi. Vitalianus Vlaštovka se shýbá a počíná je sbírat. Smrt však mezi nimi není. A tu pan Fabricius zástěnu opět odhrnuje a Vitalianus spatřuje svou kartu v ústech Lampových.
Nehledejte tady nic víc než pobavení z lehkého a humorného čtení. Ale ani humor tu není nijak zvlášť hřmící. Pokud bych měl přirovnávat k jinému dílku, tak bych asi uvedl Očekávání. Historky tu máme z neurčité doby, klidně i současné, protože alchymisté byli, jsou a budou, dokud si někdo bude myslet, že vyrobí zlato z olova kladivem nebo elixírem. Jako nejzdařilejší se mi zdála povídka Lampa, ze které je ukázka. Tak když na tuhle knížku náhodou narazíte, přečtěte si Lampu a snad se zasmějete jako já, když si s posledními řádky povídky živě představíte jak se dá s Lampou sledovat fotbalový zápas...
