Novinky v knihkupectví Kosmas

čtvrtek 30. června 2016

PÁN VĚŽE

          Pitomé děvky, pomyslela si schoulená ve vlhké uličce, která jí byla poslední tři dny domovem. Budovy na obou stranách obývali obchodníci s rybami a ona si na ten puch pořád ještě nezvykla. On dychtí po krvi, ne po mase.
          Vysoký muž zahnul za roh, bezpochyby mířil k severní bráně. Zvedla se ze svého úkrytu a vyrazila za ním.
          „Koukej zaplatit, holubičko." Zase ten tlustý kluk. Obtěžoval ji už od jejího příchodu do uličky a tahal z ní drobné peníze výměnou za to, že na ni neupozorní gardisty, ona ale poznala, že o peníze mu zas tolik nejde. Bylo mu možná šestnáct, o dva roky méně než jí, byl však asi o palec vyšší a o hodně tlustší. Z očí mu vyčetla, že většinu jejích peněz utratil za víno. „Už si se mnou nehraj," řekl. „Říkalas, že ještě den a budeš fuč. A pořád seš tady. Koukej zaplatit!"
      „Prosím," vzlykla ustrašeně a couvala. Kdyby byl střízlivý, možná by se zamyslel nad tím, proč ustupuje z ulice zpátky do stínu, kde je zcela jistě zranitelnější. „Mám další, vidíš?" Natáhla k němu dlaň, na níž se v přítmí matně leskl mědák.
      „Mědák!" Odhodil ho, přesně jak čekala. „Ty cumbrélinská děvko. Vezmu si tvoje mědáky a ještě..."
      Vtom ho udeřila pěstí s vytrčenými klouby pod nos, přesně do místa, kde to nejvíc bolí. Hlava mu odlétla dozadu, z nosu a rozraženého horního rtu vytryskla krev. Dívka vytáhla z pochvy ukryté na bedrech nůž, ale smrtelná rána nebyla nutná. Tlusťoch si olízl rozražený ret, zakoulel očima a zhroutil se v uličce k zemi. Chytila ho za kotníky a odtáhla tělo dál od světla. V kapsách našla zbytek svých mědáků, flakonek se šťávou z juky a nakousnuté jablko. Mědáky si vzala, juku mu nechala, zakousla se do jablka a odešla. Bude trvat hodiny, než tlouštíka někdo najde, a i pak si budou myslet, že se stal obětí nějaké opilecké rvačky.
      Chvilku nato už sledovala, jak ten vysoký muž prochází bránou. Pokýval strážným na pozdrav, ale kápi si nechal na hlavě. Zastavila se a dojedla jablko. Muži, který vyrazil severní cestou, nechala zhruba půlmílový náskok a poté se vydala v jeho stopách.

Trošku mi to připomínalo Mika Waltariho. Až na to, že Pán Věže nevychází z historických událostí ani trochu. Fiktivní království, temná magie, krvavé souboje, otevřený konec. Prostě fantasy.


neděle 26. června 2016

Alois Hudec mistr kruhů

             Celkově získalo Československo na olympiádě v Berlíně osm medailí, z nichž byly tři zlaté a pět stříbrných. Díky tomu jsme se v celkovém hodnocení umístili na dvanáctém místě. Vedle Hudce vybojovaly zlato ještě dvojice kanoistů Zdeněk Škrlant s Václavem Mottlem (kanoistika na deset kilometrů) a Vladimír Syrovátka s Janem Brzákem (kanoistika na jeden kilometr). Stříbrné medaile získali: Bohuslav Karlík (kanoistika na jeden kilometr), Václav Pšenička (těžká váha - vzpírání), Josef Hert (lehká váha - řecko-římský zápas), Josef Klapuch (těžká váha - volný styl) a ve sportovní gymnastice družstvo žen ve složení: Jaroslava Bajerová, Vlasta Děkanová, Vlasta Foltová, Anna Hřebřinová, Matylda Pálfyová, Zdeňka Veřmiřivská a Marie Větrovská.
            Mimo Hudcova fantastického výkonu ve cvičení na kruzích však byla berlínská olympiáda svědkem i několika dalších vzrušujících sportovních zážitků. To když např. černý americký sprintér Jesse Owens vybojoval svými nepřekonatelnými běžeckými výkony americké výpravě čtyři zlaté olympijské medaile, či domácí sportovec svobodný pán von Wangenheim, ač bolestivě zraněn, dopomohl v poslední den olympiády za dramatických okolností svému jezdeckému týmu k získání zlaté olympijské medaile v soutěži o Cenu národů.

Ačkoliv životopisy skoro nečtu, nezaváhal jsem nad koupí tohoto titulu snad ani vteřinu, když jsem ho poprvé předevčírem viděl v knihkupectví na polici s novinkami. Nutno uznat, že tohle není typická biografie. Je to útlá knížka plná fotografií, kterou jsem přečetl na dvakrát. Býval bych to zvládl na jeden zátah, ale chtěl jsem si ji více vychutnat, nespěchat a vstřebávat souvislosti pozorně. Ode dneška bude moji představu sokola naplňovat spíš gymnasta s vysoustruženou postavou a charakterem, než pantáta ve stejnokroji s pírkem za kloboukem. Ale to není zdaleka všechno, čím mě tahle skvělá knížka překvapila a nadchla. Následuje hned několik důvodů, proč si ji budete chtít přečíst sami: pochvalná tisková zpráva ze strany Němců po olympiádě 1936 na československou adresu, snaha změnit pravidla hry po skončení sportovního klání na MS ve Francii a následně dodnes neoceněné prvenství, místní souvislosti z Vyškova, Lulče, Račic, Blanska a Brna, ale především výkon, kterým Hudec získal na svou stranu publikum i zaujaté rozhodčí, takže aspoň na chvilku tak vyhrál sport nad politikou