HORA HOŘE

Hora hoře se jmenoval kopec i nemocnice, kterou na něm postavili. Kopec byl pokřtěn dřív, na začátku osmnáctého století, skupinou ošlehaných puritánských farmářů, které sužovaly severovýchodní větry, jež tento kus skály bičovaly leckdy i čtyři dny bez přestávky. Nemocnice byla založena později, v roce 1812, společenstvím občansky uvědomělých Yankeeů, kteří si poté, co ve městě postavili nemocnici pro léčení neduhů těla, řekli, že by nebylo špatné rrút kompletní sestavu, a daleko za městem, ve stínu hory, postavili druhou, kde se léčily choroby duše. Tím, že jí ponechali jméno Hora hoře, prokázali značnou míru smyslu pro humor, pravda, poněkud zvráceného. Do konce devatenáctého století vznikla celá řada takových elegantních duševních sanatorií ve stylu venkovské farmy, z nichž některé fungují dodnes: Austina Riggse, McLeanovo, Sheparda Pratta, Brattleboroský útulek, útulek Pod kaštany. Základním pravidlem pro stavbu takových sanatorií bylo popření skutečnosti: "Sejde z očí, sejde z mysli." Hora hoře byla chráněna před rozpínáním města přirozenými hranicemi: vysoký kopec, několik strašidelných roklí a močál na konci jezera. Dvanáct samostatných budov obklopovalo osmdesát akrů luk, lesů a potoků, navíc obehnaných vysokým plotem.

Jenom si říkám, proč nás o takových knížkách neučili na základce a na střední...
Chápu, že výuka musí mít nějakou chronologii, postup od klasiky k moderně, ale kdo si dodneška pamatuje, kdy se narodil Seifert nebo co všechno napsal Arbes? A jestli si to pamatujete, čím Vám to prospělo? Řekněte s odstupem času, jestli tohle drilování Vám nějak příznivě formovalo pohled na svět! Hora hoře je volné a podle mého názoru ještě lepší pokračování knihy Dům Páně. Budete patřit k nadšencům nebo lidem, kteří tuhle knížku odloží jako cynickou a hrubou. Já říkám, že pod drsnou kůrou je jemné pletivo příběhu citlivého člověka obrušovaného krutým prostředím. Ovšem když je něčeho příliš i bojácný pes se začne bránit. Tak příjemné čtení a zábavu přeji.