HODINA ČARODĚJNIC

Digitální hodiny v kuchyni tichounce tikaly a v okamžiku, kdy se na nich
pohnula čísla, ukázaly tři hodiny a pět minut ráno.
Koutkem oka zahlédla pohyb. Neotočila se, aby viděla, co to je. Ani se nepohnula, jen pomalu stočila oči směrem nalevo a uviděla postavu muže stojícího na západní terase.
Byl štíhlý, měl bledý obličej a tmavé vlasy. V jeho postoji nebylo nic výhrůžného nebo záludného. Stál tam vzpřímeně, ruce spuštěné podél těla. Zřejmě ho neviděla úplně jasně, protože jeho šaty se jí zdály neodpovídající okolnostem: elegantní, nad míru šitý oblek.
Dostávala čím dál tím větší vztek, i když uvažovala velice chladně a střízlivě. Představovala si, jak se tam asi dostal. Rozhodně ne dveřmi na terasách. Projít tlustým sklem taky nemohl. Moc ráda by na něj vystřelila, jenomže to by udělala díru do skleněné stěny. On by na ni samozřejmě mohl také vystřelit. Ale proč? Vetřelci chtějí dovnitř. Mimo to věděla, že ji už určitě viděl, že ji právě v této chvíli pozoruje.
Pomalu otočila hlavu. Přestože se mu obývací pokoj musel zdát utopený ve tmě, nebylo pochyb, že se díval přímo na ni.
Jeho drzost ji rozzuřila. Zalil ji pocit zvyšujícího se nebezpečí. Chladně pozorovala, jak se přibližoval ke sklu.
"Jen pojď, ty svině. S radostí tě odprásknu," šeptala a vlasy se jí naježily.
Po těle jí přejelo nádherné mrazení. Chtěla ho zabít, ať už to byl kdokoli, lupič, zloděj nebo blázen. Přála si ho kulkou z osmatřicítky smést z terasy. Nebo ho prostě zabít svou silou.
Pomalu oběma rukama zvedala zbraň. Namířila přímo na něj, s pažemi nataženýma tak, jak ji to učil Chase.
Nezastrašilo ho to, stále se na ni díval. I přes obrovský vztek Rowan udivilo,
co teď rozeznávala do všech podrobností: tmavé vlnité vlasy, hubený, bílý, AI sinalý obličej s výrazem smutku nebo úpěnlivé prosby. Pootočil hlavu takovým způsobem, jako by se chystal promluvit, o něco ji požádat.
Kdo to, proboha, může být? pomyslela si. Pomalu jí docházela nepřiměřenost celé situace, a zároveň ji napadla nepravděpodobná myšlenka. Je to něco jiného, než jak to na první pohled vypadá. Vždyť se dívám na zjevení! Její vztek ustupoval strachu. Začala se bát.
Tmavé oči ji zapřísahaly. Zvedl bílé ruce a prsty se dotkl skla.
Nemohla se ani pohnout, ani promluvit. A pak, rozzuřená svou bezmocností a strachem, zakřičela: "Táhni zpátky! Třeba do pekla!" Její hlas zněl v prázdném domě dutě a děsivě.
Vetřelec zprůsvitněl, jako kdyby reagoval na její výkřik, a nakonec se zcela
rozplynul. To ji úplně zmátlo a dorazilo. Nic po něm nezůstalo. Rowan zírala na děsivě prázdnou terasu.

U téhle knihy jsem se rozhodl založit ve svém čtenářském deníku, v tomto blogu novou rubriku: totální zklamání. Budu takto označovt knížky, u který jednoznačně doporučím si je nekupovat. Neříkám, že budu psát: "nečtěte to", ale rozhodně budu říkat:"nevyhazujte za to prachy." Tuhle knížku jsem koupil v antikvariátu za osm pětek. Prodám ji v aukru a budu rád, když si ji někdo koupí za korunku a poštovné. Myslel jsem, že se dovím něco o čarodějnicích, že budu porovnávat s "Kladivem", přečtu si o tajemnu atd. Místo toho jsem po patnácti stránkách začal nelítostně přeskakovat odstavce, číst jenom přímou řeč, protože tak rozblácené čtivo jsem nemohl strávit. Mno a když jsem se v poslední čtvrtině zase konečně začetl, když už to dostalo zase spád a začalo se něco dít, skončilo to. Bez pointy, bez sebemenšího vysvětlení a rozřešení. Pak jsem si všiml římské I na obalu. No dobrá, ale knížky snad nejsou televizní seriály, které si vás otevřenými konci zavazují k dalšímu sledování. Sorry paní Riceová, ale tohle fakt fuj! A přitom, jak je z ukázky patrné, potenciál by tu byl. Ale nic naplat, příslib strhujícího na dramatické okamžiky bohatého románu, který by odpovídal na otázky, zda dnes existují čarodějnice, tak tenhle román se zkrátka nekoná. A další díl kvůli tomu fakt shánět nebudu...

ATLAS MRAKŮ

Tichomořský deník Adama Ewinga Sobota 30. listopadu ~

Henryho prášky působí jako skutečný zázrak. Vdechuji cenné granulky ze slonovinové lžičky a v okamžení mne zalévá pocit zářivé radosti. Zbystřují se mi smysly, jakkoli mé údy stále znehybňují smrtící vody Léthé. Za nocí se ve mně můj parazit celý kroutí jako prstíček právě narozeného dítěte. Způsobuje mi záchvaty bolesti a zdají se mi oplzlé, a ohavné sny. "To je jasná známka toho, že červík zareagoval na náš. prostředek a snaží se schovat v cerebrálních hlubinách, kde se rodí naše fantazie. Skrývá se ale marně, drahý Adame, marně. My ho vypudíme!"

Zajímavá, zábavná a tlustá knížka. Velmi neobvykle časově uspořádaná, přesto přehledná. Pro fajnšmekry stojí za to si ji přečíst už jen pro ten nápad zanořování časových rovin, který umožnil z jednoho románu vytvořit dílko prořezávající nejmín pět žánrů, historický, cestopisný, dobrodružný román, současný thriller i futurologické fantasy.

POKLADNICE PODVODŮ

Lháři, podvodníci, podrazáci a neuvěřitelné příběhy největších podvodů, lží a padělků

Podprahová reklama

Některé falešné zprávy jsou tak úspěšné, že začnou být časem všeobecně uznávány jako pravdivé. Jednou z nich je například tvrzení - často opakované v novinách i vědeckých časopisech jako příklad situační lingvistiky - že Eskymáci mají přes dvě stě výrazů pro různé druhy sněhu. Přitom to vůbec není pravda. Sníh je sníh. Eskymáci pro něj mají rovné dva výrazy: qanik, což je sníh ve vzduchu, a aput, což je sníh na zemi.
Jednou z dalších přetrvávajících nepravd je představa podprahové reklamy. V 50. letech amatérský newyorský psycholog James Vicary prohlásil, že prováděl pokusy s návštěvníky kin, při nichž zjistil, že pokud každých několik minut během promítání zařadíte do filmu jednookénkovou reklamu, například "jezte popcorn", prodej popcornu prudce stoupne. Divák nemá čas si reklamu přečíst, ale ona se mu podprahově vryje do mozku.
Veřejnost byla velmi zneklidněná. Představa, že jejich chování Tato kniha se vám líbí! může být tajně ovlivňováno a manipulováno ve stylu Velkého bratra, byla skličující. A tak začala FCC provádět výzkumy, ale výsledky se jí nepodařilo zopakovat. Canadian Broadcasting Corporation Kupte si více výtisků! vyzkoušela podobný pokus, v němž podprahově nabádala lidi, aby jí telefonovali. Nakonec se zjistilo, že Vicary své výzkumy nikdy neotiskl v žádném vědeckém časopise Farquhar je génius!, a když byl požádán, aby svůj experiment v kině zopakoval, jeho zařízení se několikrát porouchalo anebo Řekněte to přátelům! mělo negativní výsledky. To proto, že byly původně·zfalšované. V roce 1962 Vicary nakonec přiznal, že výzkum vůbec neprováděl. Faktem je, že podprahová reklama nefunguje, i když bezohlední obchodníci ji čas od času zkoušejí používat.


Skvělá knížka, která se čte jedním dechem, ale lepší ji užívat po kapkách před spaním. Jednoznačně doporučuju. Nejraději bych sem naskenoval další a další zábavné a poučné kapitoly, ale místo toho si ji raději přečtěte sami :o)