Nakonec, když už jsem nedokázal překonat smutek, položil jsem hlavu ženě do klína a začal jsem hořce naříkat: „Jsem určitě zbytečný člověk, jsem sám na celém světě, protože nikdo pro mě nemá dobré slovo. Nedokážu ani uživit svou ženu. Tos udělala špatný obchod, Barbaro, když sis mě vzala za manžela. Asi by bylo nejlepší, kdybych ti zmizel ze života stejně, jako jsem se objevil.“
Pohladila mě útlou rukou po vlasech a řekla mi:“Nedělej si starosti, Mikaeli, už jsem za tebe všechno promyslela. Chceš-li odejdeme z tohoto města. Nebudu litovat, ani kdybych s tebou musela vést potulný život a náš jediný domov by byl u kořene stromu u cesty a naší střechou jasné nebe, protože tě miluji.“
Kdybych měl porovnávat s nějakou knihou, tak bych si asi vybral Haškova Švejka. Nemůžu si pomoct, ale Waltariův Mikael a Haškův Švejk jsou si mnohokrát velmi podobní. Spojuje je jejich "bezelstnost", "naivní důvěřivost" a na druhou stranu zase obdivuhodná schopnost vypořádat se s těžkými situacemi a težkým údělem ve válce zmítané Evropě. Těším se na volné pokračování této knihy "Šťastná hvězda"
Žádné komentáře:
Okomentovat