Novinky v knihkupectví Kosmas

čtvrtek 5. července 2007

EGYPŤAN SINUHET



KNIHA PRVNÍ

Lodička z rákosu

Já, Sinuhet, syn Senmuta a jeho ženy Kipy, píši tyto knihy. Nikoli proto, abych chválil faraóny, neboť jsem znechucen jejich činy. Jedině pro sebe sama píši. Ne abych lichotil bohům, ne abych lichotil králům, ne že bych se bál časů příštích, ani že bych v ně doufal. Neboť za svého života jsem tolik zkusil a tolik ztratil, že marný strach mne nemůže znepokojit a jsem znechucen nadějí na nesmrtelnost, jako jsem znechucen bohy a králi. Tedy jedině pro sebe sama píši a tím myslím se liším ode všech, kdož psali přede mnou i kdož budou psát po mně.
Neboť vše, co bylo napsáno až doposud, bylo psáno buď pro bohy nebo pro lidi. A řadím tedy faraóny také mezi lidi, protože jsou našimi bližními v nenávisti i ve strachu, ve vášni i zklamání. Ničím se od nás neliší, ikdyž se řadí tisíckrát mezi bohy. A nechť se řadí mezi bohy tisíckrát - a opět tisíckrát - jsou lidmi, jsouce posdobni druhým. Mají moc ukojit svou nenávist a uniknout svému strachu, ale tato moc je neušetří ani vášně ani zklamání. Avšak vše, co bylo napsáno, bylo psáno z rozkazu králů, nebo aby se lichotilo bohům, či aby se předkládalo lidem ošemetně k věření to, co se nikdy nestalo. Nebo dokonce, aby lidé myslili, že vše se stalo jinak, než vskutku bylo. Nebo že úžas toho či onoho na událostech je větší či menši, než vpradě byla. V tom smyslu tvrdím, že vše, co bylo napsáno od pradávných dob až po tyto dny, bylo psáno pro bohy nebo pro lidi.
Vše je opět, jak bylo dříve, a nic není nového pod sluncem, a člověk se nemění, i když se mění jeho šat, ba islova jeho řeči. Proto se domnívám, že se nebude psát jinak, než se posud psalo, neboť člověk sám se nemění. Lidé víří okolo lži jako mouchy na medovém koláči, a jako kadidlo dýmá slovo vypravěče, jenž dřepí v hnojina rohu ulice, ale lidé prchají před pravdou.

Já, Sinuhet, syn Senmuta, jsem nicméně znechucen lží ve dnech své staroby a svého zklamání. Proto píši jedině pro sebe a píši jen to, co jsem viděl na vlastní oči nebo o čem jsem se přesvědčil, že mi bylo pravdivě vypravováno...

Báječná kniha, která si mne získala hned prvními řádky. Asi jsem měl štěstí, že jsem jako první od Waltariho četl právě Sinuheta. Ačkoliv Tajemný Etrusk nebo Krvavá lázeň jsou taky dobré...

3 komentáře:

  1. Ačkoli mi trvalo bezmála dva roky, než jsem knihu přečetla, je naprosto úžasná. A jelikož jsem maniak do starého Egypta, tak o to víc mě toto dílo uchvátilo.
    Až bude čas, pustím se do ní určitě znovu.

    OdpovědětSmazat
  2. Hmmm, tak to určitě zkus ještě řeku bohů od w. smithe, ale to už jsi určitě četla :o))

    OdpovědětSmazat
  3. Tak právě s "Řekou bohů" jsem zatím bohužel neměla tu čest... Pokaždé, když ji někde vidím, mám tendence si ji koupit, ale většinou neseženu všechny díly najednou... Takže stále vyčkávám :)

    (Do knihovny moc nechodím, knížky si z 95% vždycky koupím.)

    OdpovědětSmazat