Novinky v knihkupectví Kosmas

pondělí 11. února 2008

POVÍDKY O ŽENÁCH

Náhle se zarazil, jako by byl narazil na trám; neboť deset kroků před ním leželo na mechu dětské tělo, rozprostřeno naznak, úplně nahé. Bylo to dvanáctileté děvčátko. Mělo rozpjaté paže, roztažené nohy a obličej pokrytý šátkem. Trochu krve třísnilo jeho stehna.
Médéric se přiblížil po špičkách, jako by se obával nějakého nebezpečí, a poulil oči.
Co to! Nejspíše spí? Pak uvážil, že nikdo nespí takto úplně nahý v půl osmé ráno ve stínu pod stromy. Tedy je mrtvá; a stal se tu zločin. Při tomto pomyšlení mu po zádech přeběhl ledový mráz, přestože byl starý voják. A mimo to vražda byla v kraji něčím tak zřídkavým, dokonce vražda dítěte, že nevěřil svým očím. Dívka však neměla rány, pouze zaschlou krev na noze. Jak byla tedy zabita?
Stanul těsně u ní; pozoroval ji opřen o hůl. Jistě ji zná, protože znal všechny obyvatele v okolí; avšak neviděl její obličej a nemohl uhodnout její jméno. Sklonil se, aby sňal šátek kryjící její tvář; ale když vztáhl ruku, zarazil se, zadržen náhlou obavou.

Sbírka krátkých próz francouzské klasiky. Ovšem čekal jsem od toho trošku více. Občas, jak z ukázky plyne, detektivní zápletka, ale nijak zvlášť překvapivé vyústění. Jedná se spíš o psychologické studie žen (a mužů) staré doby, která je dávno pryč asi jako zájem o podobné povídky. Možná až mi bude šedesát, změním názor, ale teď říkám, ikdyž jsem to přelouskal, nuda. To takový Balzac, to je jiná!

pátek 11. ledna 2008

KAM ZMIZEL ZLATÝ POKLAD REPUBLIKY

(Richard Král, někdejší vladní zmocněnec pro návrat československého zlata) "Já se s tím prostě nemohu smířit. Považuji to za chybu a dokonce za víc než chybu. To zlato mělo přece symbolickou hodnotu. Tady nešlo jen o peníze, a tak to také většina našich lidí chápala. Zlatý poklad si každá země úzkostlivě chrání, třeba zrovna Spojené státy americké ... Mně to připadá, jako kdyby někdo prodal zlatý snubní prsten - nejenom tedy svůj, ale i své manželky - dal tyto prsteny do banky, protože jsou z toho úroky a protože se to tomu někomu vyplatí... A ta výměna za dluhopisy - co je to vlastně dluhopis? Forma úvěru, který poskytuje ten, který dluhopis kupuje ... Pro mě, věřte, mělo to zlato hodnotu jako symbol. Bylo to něco jako Hradčany, jako státní vlajka, hymna, korunovační klenoty ... Ne, to zlato se prodávat nemělo. A nemělo ani zůstat v rukou bankovních úředníků, kteří o něm rozhodovali."
Kdo vlastně tvořil bankovní radu České národní banky, která o prodeji československého zlatého pokladu rozhodla? Členové ing. Ota Kaftan, ing. Jiří Pospíšil, CSc., ing. Miroslav Hrnčíř, DrSc., RNDr. Luděk Niedermayer. Dále viceguvernéři České národní banky ing. Jan Vít a ing. Pavel Kysilka. A mezi nimi autorita nejvyšší - tehdejši guvernér České národní banky a předtím krátce premiér české "úřednické" vlády ing. Josef Tošovský. Zkušený finanční odborník, který byl v roce 1995 zvolen Evropským bankéřem roku a pod jehož vedením udělala Česká národní banka v roce 1997, tedy rok před prodejem našeho zlata, osudovou chybu, když při útocích na korunu přehnaně intervenovala ve snaze udržet poměrně stabilní kurs koruny. Tyto operace stály miliardy devizových rezerv, které byly takto prakticky vyhozeny z okna ...


Ze slušné hromádky přečtených knížek, které se mi nakupily přes vánoce, přidávám dnes třetí. Naplánoval jsem si to tak, že začnu nejhorší a nakonec přidám tu, která se mi líbila nejvíc. Zlatý poklad jsem doslova shltnul. Jednoznačně doporučuji k přečtení! Možná změní Váš názor na "skvělé" spojence v druhé sv. válce. Jak a kdo nám od roku 1918 ukradl, zašantročil a prodal pod cenou téměř dvakrát sto tun zlata v podobě zlatých cihel, medailí a historicky cenných mincí? Kolik že stojí kilo zlata, 340 tisíc Kč?

PRVNÍ KJÚ

Jednoho zimního večera počátkem čtyřicátých let se všichni významní hráči go z Koreje shromáždili v sídle pana Čo, aby slavnostně přivítali vzácného hosta. Byl jím japonský profesionální hráč go Minoru Kitani, držitel osmého danu, neboli osmé mistrovské třídy.
Šlo sice jen o přátelskou návštěvu, ale jak partie s mistrem pokračovaly, vzduch pokoje pro hosty houstI rivalitou, jež mezi oběma zeměmi existovala už tisíce let, stejně jako dýmem z cigaret; všichni z přítomných, kdo na to měli věk, kouřili téměř nepřetržitě.
Netrvalo však dlouho a veškerá soupeřivost se začala měnit ve stále sílící pocity studu, neboť všechna utkání byla jednostrannou záležitostí. Ani s handicapem dvou kamenů nebyl žádný korejský hráč schopen byť jedinkrát s japonským profesionálem vyhrát. To bylo zcela pochopitelné, když se vezme do úvahy, jak se v obou zemích k této hře přistupovalo. V Japonsku už od 17. století vláda podporovala profesionální hráče a školy go a napomáhala jejich rozvoji. Korejci go považovali pouze za jednu z her pro ukrácení dlouhé chvíle, rozšířenou mezi aristokraty - nikdy nevznikla snaha o podporu a rozšíření go i mimo privilegované vrstvy. Tudíž nebylo divu, že takzvaně špičkoví korejští hráči navzdory handicapu dvou kamenů jeden po druhém prohrávali s proslulým profesionálem, jehož země tuto hru rozvíjela několik staletí.
Shromáždění Korejci stále nerealisticky věřili, že alespoň jednomu z nich se nějakým způsobem podaří nad mistrem vyhrát.


Mnozí tvrdí, že Go je dokonalejší hra než šachy. Nevím, Go hrát neumím, ani pořádně neznám pravidla. Pravděpodobně záleží na jaké úrovni se obě dvě hry hrají a porovnávají. Nicméně na šachy nedám dopustit, ačkoliv nejsem nijak zvlášť dobrý hráč-amatér. Zcela jistě mě Go fascinuje jako každá strategická hra. Porovnám-li šachy s dámou, je jasné, že pokud v šachu domyslíte jen dva tahy dopředu a v dámě jste schopni propočítat kombinace do desátého tahu, pak vám bude dáma připadat vyspělejší a ušlechtilejší hra. Ikdyž o Go nevím skoro nic, knížka mě pobavila. Není to žádný hit. Spíš si ji cením jako náhled do asijské mentality a kultury.