Jednoho zimního večera počátkem čtyřicátých let se všichni významní hráči go z Koreje shromáždili v sídle pana Čo, aby slavnostně přivítali vzácného hosta. Byl jím japonský profesionální hráč go Minoru Kitani, držitel osmého danu, neboli osmé mistrovské třídy.Šlo sice jen o přátelskou návštěvu, ale jak partie s mistrem pokračovaly, vzduch pokoje pro hosty houstI rivalitou, jež mezi oběma zeměmi existovala už tisíce let, stejně jako dýmem z cigaret; všichni z přítomných, kdo na to měli věk, kouřili téměř nepřetržitě.
Netrvalo však dlouho a veškerá soupeřivost se začala měnit ve stále sílící pocity studu, neboť všechna utkání byla jednostrannou záležitostí. Ani s handicapem dvou kamenů nebyl žádný korejský hráč schopen byť jedinkrát s japonským profesionálem vyhrát. To bylo zcela pochopitelné, když se vezme do úvahy, jak se v obou zemích k této hře přistupovalo. V Japonsku už od 17. století vláda podporovala profesionální hráče a školy go a napomáhala jejich rozvoji. Korejci go považovali pouze za jednu z her pro ukrácení dlouhé chvíle, rozšířenou mezi aristokraty - nikdy nevznikla snaha o podporu a rozšíření go i mimo privilegované vrstvy. Tudíž nebylo divu, že takzvaně špičkoví korejští hráči navzdory handicapu dvou kamenů jeden po druhém prohrávali s proslulým profesionálem, jehož země tuto hru rozvíjela několik staletí.
Shromáždění Korejci stále nerealisticky věřili, že alespoň jednomu z nich se nějakým způsobem podaří nad mistrem vyhrát.
Mnozí tvrdí, že Go je dokonalejší hra než šachy. Nevím, Go hrát neumím, ani pořádně neznám pravidla. Pravděpodobně záleží na jaké úrovni se obě dvě hry hrají a porovnávají. Nicméně na šachy nedám dopustit, ačkoliv nejsem nijak zvlášť dobrý hráč-amatér. Zcela jistě mě Go fascinuje jako každá strategická hra. Porovnám-li šachy s dámou, je jasné, že pokud v šachu domyslíte jen dva tahy dopředu a v dámě jste schopni propočítat kombinace do desátého tahu, pak vám bude dáma připadat vyspělejší a ušlechtilejší hra. Ikdyž o Go nevím skoro nic, knížka mě pobavila. Není to žádný hit. Spíš si ji cením jako náhled do asijské mentality a kultury.
Žádné komentáře:
Okomentovat