DŮM PÁNĚ

ZÁKONY DOMU PÁNĚ

I. PACOŠI NEUMÍRAJÍ
II. PACOŠI JDOU K ZEMI
III. PŘI SRDEČNÍ ZÁSTAVĚ ZMĚŘ PULS NEJDŘÍV SÁM SOBĚ
IV. TO PACIENT JE TEN NEMOCNÝ
V. NEJPŘEDNĚJŠÍ JE UMÍSTĚNÍ
VI. NEEXISTUJE TĚLNÍ DUTINA, DO KTERÉ BY SES NEDOSTAL S POMOCÍ JEHLY ČÍSLO ČTRNÁCT A SILNÉ RUKY
VII. VĚK + BUN = DÁVKA LASIXU
VIII. VŽDYCKY TI MOHOU UBLÍŽIT VÍC
IX. JEDINÝ DOBRÝ PŘÍJEM JE MRTVÝ PŘÍJEM
X. KDYŽ NEZMĚŘÍŠ TEPLOTU, NEZJISTÍŠ HOREČKU
XI. UKAŽ MI NLŠ, KTERÝ MI PŘIDĚLÁ POUZE TROJNÁSOBEK PRÁCE, A JÁ MU ZLÍBÁM NOHY
XII. KDYŽ REZIDENT NA RADIOLOGII I NLŠ VIDÍ NA RENTGENU HRUDNÍKU LÉZI, PAK TAM ŽÁDNÁ LÉZE BÝT NEMŮŽE
XIII. POSKYTOVAT LÉKAŘSKOU PÉČI ZNAMENÁ DĚLAT CO MOŽNÁ NEJVÍCE NIČEHO

Vybrané výrazy ze slovníčku:

BUN: obsah močovinového dusíku v krvi; nepřímý ukazatel srdečního selhání
DPD BZO: drobná postarší dáma bez zjevných obtíží: nikoli pacoška
Lasix: lék; diuretikum; často se užívá k léčení městnavého srdečního selhání

Sedím tu nad touhle knížkou a rozhodl jsem se, že z ní už další úryvek psát nebudu. jednak je to moc práce, ale hlavně četl jsem ji už před časem a nezaznamenal jsem si žádnou pasáž, která by se jako výstižná ukázka hodila. A odbývat ji něčím narychlo nalistovaným? Není to tím, že by mě ta kniha nezaujala. Naopak. Vřele ji doporučuju. Hltal jsem ji tak, že jsem se při tom na nic jiného nesoustředil, natož abych šel pro tužku a napsal si na straně té a té je super odstavec nebo kapitola. Zákony a nepatrný zlomek slovníčku Vám jako ukázka tentokrát musí stačit. Jestli podle toho ale soudíte, že ta kniha je cynická, jako mnozí lékaři, pak se mýlíte. Pravda, občas je hrubšího zrna a občas obscénní. Jenže takový je, podle mne, i skutečný život. Ale celkově mi z ní zůstal nezapomenutelný zážitek a pocit. Člověka sice hlodá, že ve svém životě bude jednou spíš pacochem, ale když se s tímhle vyrovnáte, užijete si ji a možná si začnete užívat i trošku víc v životě. Málokterá knížka na mne měla takový vliv, jako tahle. Je v ní hořkost, je v ní humor, je v ní hodně upřímného přiznání ohledně práce, sexu, midráků, radosti, nevěry, naděje a lásky. Skoro okamžitě jsem si šel koupit volné pokračování nazvané Hora hoře. S radostí jsem zjistil, že je o něco tlustší a nakonec možná i ještě lepší. Číst Horu hoře bylo jako dolít si druhou sklenici nezvladatelně lahodného sektu. Ale o Hoře už napíšu zase jindy...

FRANTIŠKÁNSKÉ SPIKNUTÍ

"Un Drago," vykřikl jiný z mužů. Amata se otočila a spatřila, jak se z kopce blíží svě velké planoucí oči.
Tlupa ztuhla na místě a zírala na ten přízrak. Vtom Jacopone skočil přímo mezi ně. Hodil jednu hořící větev do tváře kopiníkovi a druhou pochodní mu podpálil šaty. Bandita zaskučel a v jednom plameni se slepě vrhl do lesa. Zbylí tři se dali na úprk po cestě směrem k Valfabrice, se supícím drakem za zády. Než je Jacopone nechal běžet, podařilo se mu podpálit ještě jeden plášť.
Sotva byli bandité z dohledu, poklekl Konrád vedle muže, jenž zaútočil na Amatu. Převrátil tělo a položil mu dlaň na krví nasáklou hruď.
"Na poslední rozhřešení je pozdě," pronesl. "Jeho duše už se odebrala do věčného domova."
"Doufám, že do Hádu," podotkla Amata.
"To jsi ho zabila ty?"
Ten náznak obdivu v jeho hlase jí zalichotil. "Nebyl to moc zdatný protivník," odpověděla. Nechala Konráda klečet vedle bandity a odběhla kus po cestě směrem k Assisi. Pak se vrátila zpět k místu boje.
"Enrico!" volala. "Enrico!" Když se přiblížil Jacopone s pochodní, spatřila na okraji křoví bezvládnou hromádku. Nedokázala se přimět k tomu, aby se jí dotkla, ale rozhodně to byl člověk. Zvedl se jí žaludek a začala se dávit.
Klesla vedle postavy na kolena. "Ne, Rico, ne!" sténala. "Přece ne i ty!"

Jak to bylo opravdu se svatým Františkem, Ježíšem, Sinuhetem, Shakespearem? Kdo ví. Osobně je mi to čím dál víc jedno. Věřím čemu chci. Věřím v lásku a v naději na dobré konce. S pravdou a spravedlností je to horší. Pravdu má každý svoji a spravedlnost asi neexistuje. Těch několik málo vzorů, které mi dosud zbyly, které si pamatuju z dějepisu, knížek a vyprávění, ty mi nikdo nevezme. Ani nejmodernější historická věda (to je spojení co?) ani televizní propaganda a většinový názor. Fuj to je zase moudra. Tak jinak. Líbila se mi, tahle knížka. Líbila se mi pro svůj příběh, styl, napětí, téma. Co naplat, napadá mě ji porovnat se Šifrou mistra Leonarda. Šifra má o dost větší spád. Ale tohle spiknutí, to ve mně zanechalo stopu. Trošku se nám sice vyrojily tituly s proticírkevní tématikou, ale tenhle titul patří určitě k těm lepším. A že se vyrojily? To bude asi spiknutí ne? Nemůžu si pomoct, ale na každým šprochu... Kdo jde ve jméně božím s dynamitem mezi lidi, hm? Kdo žehnal dělům? Kdo upálil Husa? Dávná minulost? Prdlajs. Boj o vliv zůstal jenom prostředky se měnily. Někdo řekl přibližně tohle: "Miluji všechny národy a nenávidím jejich vlády." Totéž měl říct o vírách a církvích. Kde má církev hranici mezi šíření víry a mocí? Ale nebojte, zas tak kontroverzní tahle knížka není. To jenom mě vyvolává tyhle otázky, když na ni vzpomínám.

HRUBÝ PYTEL, HRUBÁ ZÁPLATA

Úplně schvácený zůstal stát na zápraží své chalupy. Nemohl popadnout dech. Pak se podíval na dveře a ztuhl hrůzou. Dveře byly dokořán a někdo v nich stál. A ten někdo byl stoprocentně mrtvý. Stál čelem do světnice a ze zad mezi lopatkami mu trčel zakrvácený kůl, který ho zasáhl do hrudi a projel tělem skrz naskrz. (pozn. dveře byly opatřeny smrtícím mechanizmem proti zlodějům, tak že proti vetřelci se vymrštil kůl přitesaný do špičky. -VP-)
S úlevou zjistil, že to není Julie. Byl to nějaký muž, asi třicetiletý. Jeho obličej mu nic neříkal. Doslova.
Pak se za ním ozval neznámý hlas: "Pan vynálezce už je doma." Znělo to naštvaně.
Otočil se za hlasem a na zlomek vteřiny spatřil další dva asi třicetileté muže. Zloději, uvědomil si, konečně. Vzápětí ho omráčil úder pěstí...

Krvavá, krvavá, krvavá knížka. Krvavá na způsob ala Tarantino, místy i vtipnější. Nevím, nakolik od Tarantina Péťa opisoval, možná kdyby ho Quentin nepředběhl s Pulp Fiction tak... Ale kašlem na originalitu, je tu čerstvá a lákavá flákota, tak hurá na ni. Nejdřív jsem se trošku lekl té brutality, ale pak jsem to celkem s chutí zhltnul. Jasně, porovnávat to třeba se Jménem Růže nebo Sofiinem Světem je docela nesmysl, ovšem když brak tak ať stojí za to. Sakra to zas píšu chvalozpěv. Mezi deset nej by se asi tahle knížka nevešla, ale do dvacítky bych to tipnul s klidem :o) Tak čtyři slova závěrem: komiksově krvavá, česká oddechovka. Jo a ještě jedna věta přece jenom, tři ze tří krásných a něžných kamarádek a kolegyň si tuto pochvalovalo. Pánové, já ženským opravdu nerozumím. Co Vy?