FRANTIŠKÁNSKÉ SPIKNUTÍ

"Un Drago," vykřikl jiný z mužů. Amata se otočila a spatřila, jak se z kopce blíží svě velké planoucí oči.
Tlupa ztuhla na místě a zírala na ten přízrak. Vtom Jacopone skočil přímo mezi ně. Hodil jednu hořící větev do tváře kopiníkovi a druhou pochodní mu podpálil šaty. Bandita zaskučel a v jednom plameni se slepě vrhl do lesa. Zbylí tři se dali na úprk po cestě směrem k Valfabrice, se supícím drakem za zády. Než je Jacopone nechal běžet, podařilo se mu podpálit ještě jeden plášť.
Sotva byli bandité z dohledu, poklekl Konrád vedle muže, jenž zaútočil na Amatu. Převrátil tělo a položil mu dlaň na krví nasáklou hruď.
"Na poslední rozhřešení je pozdě," pronesl. "Jeho duše už se odebrala do věčného domova."
"Doufám, že do Hádu," podotkla Amata.
"To jsi ho zabila ty?"
Ten náznak obdivu v jeho hlase jí zalichotil. "Nebyl to moc zdatný protivník," odpověděla. Nechala Konráda klečet vedle bandity a odběhla kus po cestě směrem k Assisi. Pak se vrátila zpět k místu boje.
"Enrico!" volala. "Enrico!" Když se přiblížil Jacopone s pochodní, spatřila na okraji křoví bezvládnou hromádku. Nedokázala se přimět k tomu, aby se jí dotkla, ale rozhodně to byl člověk. Zvedl se jí žaludek a začala se dávit.
Klesla vedle postavy na kolena. "Ne, Rico, ne!" sténala. "Přece ne i ty!"

Jak to bylo opravdu se svatým Františkem, Ježíšem, Sinuhetem, Shakespearem? Kdo ví. Osobně je mi to čím dál víc jedno. Věřím čemu chci. Věřím v lásku a v naději na dobré konce. S pravdou a spravedlností je to horší. Pravdu má každý svoji a spravedlnost asi neexistuje. Těch několik málo vzorů, které mi dosud zbyly, které si pamatuju z dějepisu, knížek a vyprávění, ty mi nikdo nevezme. Ani nejmodernější historická věda (to je spojení co?) ani televizní propaganda a většinový názor. Fuj to je zase moudra. Tak jinak. Líbila se mi, tahle knížka. Líbila se mi pro svůj příběh, styl, napětí, téma. Co naplat, napadá mě ji porovnat se Šifrou mistra Leonarda. Šifra má o dost větší spád. Ale tohle spiknutí, to ve mně zanechalo stopu. Trošku se nám sice vyrojily tituly s proticírkevní tématikou, ale tenhle titul patří určitě k těm lepším. A že se vyrojily? To bude asi spiknutí ne? Nemůžu si pomoct, ale na každým šprochu... Kdo jde ve jméně božím s dynamitem mezi lidi, hm? Kdo žehnal dělům? Kdo upálil Husa? Dávná minulost? Prdlajs. Boj o vliv zůstal jenom prostředky se měnily. Někdo řekl přibližně tohle: "Miluji všechny národy a nenávidím jejich vlády." Totéž měl říct o vírách a církvích. Kde má církev hranici mezi šíření víry a mocí? Ale nebojte, zas tak kontroverzní tahle knížka není. To jenom mě vyvolává tyhle otázky, když na ni vzpomínám.