JEDENÁCT MINUT

Svět už je takový: všichni mluví, jakoby všechno znali, ale když se jich odvážíte zeptat, nevědí nic.

Nevím, jestli je ta kniha víc o lásce nebo o sexu. Jak moc ty dvě věci k sobě patří?

Byla jednou jedna prostitutka Maria…

DARWINOVY CENY

Darwinova cena: Jak zachránit kuře

Vítěz soutěže za rok 1996

Ověřeno

31. srpna 1995, Egypt

V jižním Egyptě, ve vesnici Nazlat Imara, asi 380 km jižně od Káhiry, se utopiloncelkem šest lidí při pokusech zachránit kuře, které spadlo do studně. Osmnáctiletý farmář sestoupil do dvacet metrů hluboké studny jako první. Utopil se, zřejmě v důsledku spodního proudu, který ho stáhl dolů. Podle policie se za ním spustili jeho sestra a dva bratři, z nichž nikdo neuměl dobře plavat, a jeden po druhém se taky utopili. Pak ke studni přispěchali dva staří farmáři. Zřejmě je stáhl pod vodu stejný spodní proud. Teprve potom byla těla všech šesti ze studně vytažena.

Kuře bylo vytaženo také a celou příhodu přežilo.

Zdroj: The Associated press

Pokud tuto knihu neznáte, určitě zkuste. Budete patřit k nadšeným příznivcům nebo znechuceným odpůrcům. Můžete se smát, divit a uvažovat kam nás naše hloupost může v nejhorším případě dostat. Krátké, hutné, tragikomické příběhy plné lidské hlouposti a neštěstí nutí v prvních okamžicích ke smíchu, po chvíli k zamyšlení. Litujme hlavních hrdinů, ale smějme se okolnostem a poučme se, prosím, hlavně já.

Filmová podoba nebyla nejhorší, ale nemohla se vyrovnat literární předloze s osobitým vypravěčsko-novinářským podáním těch nádherně krátkých historek.

PODIVNÝ PŘÍPAD SE PSEM

Když mě táta vykoupal a umyl ze mě zvratky a utřel mě osuškou, odvedl mě do ložnice a oblékl mi čisté šaty.

Pak řekl, „Už jsi dneska večer něco jedl?“

Já jsem ale nic neřekl.

Pak řekl, „Můžu ti dát něco k jídlu Christophere?“

Já jsem ale zase nic nežekl.

Takže řekl, „Tak dobrá. Podívej. Já teď půjdu dát šaty a povlečení do pračky a pak se vrátím, jo?“

Seděl jsem na posteli a díval se na svoje kolena. Počítal jsem si z hlavy mocniny 2, protože mě to uklidňuje. Došel jsem ke 33 554 452, což je 2 na 25tou, což nebylo moc, protože před tím jsem už došel ke 2 na 45tou, ale mozek mi moc dobře nefungoval.

Potom se táta vrátil do pokoje a řekl, „Jak je ti? Můžu ti něco dát?“

U téhle knížky jsem si uvědomil, že občas už čtu i knihy, které bych ještě nedávno označil za nudné. Mám totiž rád hlavně příběhy. Originální, napínavé a svěží příběhy. A ačkoliv název této knihy, a přiznávám že jsem se do ní pustil hlavně kvůli tomu, že mě zaujal, vypadá jako detektivka, detektivkou vlastně ani není, alespoň ne klasickou.

Není to žádný příběh s kriminální zápletkou, detektivem, podezřelými a objasněným koncem, jako v televizi nebo u Ericha Kästnera a jeho Dvojčatech. Je to příběh o klukovi, jeho životní zápletce, o lidech kolem něj a ne-objasněném konci. Ale nepřipadal vám někdy vlastní život napínavější než nejzdařilejší detektivky? Stručně bych tenhle titul popsal jako: originální, svěží, svým způsobem napínavý, humorný (ikdyž někdy černě) a určitě tedy ne nudný.

Nečekejte strhující záplavu událostí, jako třeba v Šifře mistra Leonarda a konfrontujte vlastní zážitky s patnáctiletým autistou Christopherem, který pátrá po vrahovi sousedčina psa a přečtěte si tuto knihu. S týmž záměrem jsem si ji koupil a přečetl i já. Možná ve vás, stejně jako ve mně, zanechá tutéž vlídnou stopu se smutným úsměvem, která je životu tak vlastní.