Kapitola 1
Rozhovor s komisařemKdyž Lije Baley došel ke svému stolu, uvědomil si, že se R. Sammy na něj divá pln očekávání.
Klidné rysy obličeje mu ztvrdly. „Co chcete?“
„Šéf chce s
vámi mluvit, Lije. Ihned. Jakmile se objevíte.“
„Dobrá.“
R. Sammy se nehnul z místa.
Baley řekl: „Můžete
jít!“
R. Sammy se
otočil na podpatku a odešel po své práci. Baley si podrážděně
pomyslel, proč tu práci nemůže dělat člověk. Chvíli prohlížel obsah
tabákového váčku a v duchu počítal. Při dvou dýmkách
denně by to mohl vydržet do příštího přídělu. Pak opustil své ohrazené místo
(před dvěma lety tento kout, ohrazený
zábradlím, přímo nenáviděl) a přešel celou místnost. Simpson zvedl
hlavu od svého registrátoru, když šel Baley kolem něho.
„Šéf chce s
tebou mluvit, Lije.“
„Vím. Už mi to řekl R. Sammy.“
Páska, hustě
pokrytá kódovanými znaky, se nepřetržitě odvíjela z nitra
registrátoru, jak tento nevelký přístroj prohledával a rozbíral svou
paměť, aby získal žádanou informaci, obsaženou v drobných chvějivých vzorcích na lesklé hladině
rtuti.
Páska hustě pokrytá kódovanými znaky... Kdo dneska pamatuje počítače s papírovou děrnou páskou? V tom se Asimov netrefil. Zatímco k robotům, kteří v Asimovových knihách ožívají, máme nejspíš ještě hodně daleko, tyhle technické podružnosti jsme už desetkrát překonali, i když některé technologie nečekaně nabírají druhý dech. Tak třeba magnetické pásky, magneťáky, kazeťáky sice dávno zmizely z našich obýváků, ale stále jsou využívané tam, kde je potřeba ukládat archiv a zálohu velkých dat. Když to shrnu, Asimov je geniální tím, jak nám otevírá prožitky v technologiích, které ještě nemáme a asi dlouho mít nebudeme, jestli vůbec někdy, ale nedokázal odhadnout přežití nebo alternativu tehdy nejmodernějších vymožeností.