OCELOVÉ JESKYNĚ

Kapitola 1

Rozhovor s komisařem

          Když Lije Baley došel ke svému stolu, uvědomil si, že se R. Sammy na něj divá pln očekávání.

          Klidné rysy obličeje mu ztvrdly. „Co chcete?“

          „Šéf chce s vámi mluvit, Lije. Ihned. Jakmile se objevíte.“

          „Dobrá.“

          R. Sammy se nehnul z místa.

          Baley řekl: „Můžete jít!“

          R. Sammy se otočil na podpatku a odešel po své práci. Baley si podrážděně pomyslel, proč tu práci nemůže dělat člověk. Chvíli prohlížel obsah tabákového váčku a v duchu počítal. Při dvou dýmkách denně by to mohl vydržet do příštího přídělu. Pak opustil své ohrazené místo (před dvěma lety tento kout, ohrazený zábradlím, přímo nenáviděl) a přešel celou místnost. Simpson zvedl hlavu od svého registrátoru, když šel Baley kolem něho.

          „Šéf chce s tebou mluvit, Lije.“

          „Vím. Už mi to řekl R. Sammy.“

          Páska, hustě pokrytá kódovanými znaky, se nepřetržitě odvíjela z nitra registrátoru, jak tento nevelký přístroj prohledával a rozbíral svou paměť, aby získal žádanou informaci, obsaženou v drobných chvějivých vzorcích na lesklé hladině rtuti.

 

Páska hustě pokrytá kódovanými znaky... Kdo dneska pamatuje počítače s papírovou děrnou páskou? V tom se Asimov netrefil. Zatímco k robotům, kteří v Asimovových knihách ožívají, máme nejspíš ještě hodně daleko, tyhle technické podružnosti jsme už desetkrát překonali, i když některé technologie nečekaně nabírají druhý dech. Tak třeba magnetické pásky, magneťáky, kazeťáky sice dávno zmizely z našich obýváků, ale stále jsou využívané tam, kde je potřeba ukládat archiv a zálohu velkých dat. Když to shrnu, Asimov je geniální tím, jak nám otevírá prožitky v technologiích, které ještě nemáme a asi dlouho mít nebudeme, jestli vůbec někdy, ale nedokázal odhadnout přežití nebo alternativu tehdy nejmodernějších vymožeností.