Novinky v knihkupectví Kosmas

pondělí 11. února 2008

ATLAS MRAKŮ

Tichomořský deník Adama Ewinga Sobota 30. listopadu ~

Henryho prášky působí jako skutečný zázrak. Vdechuji cenné granulky ze slonovinové lžičky a v okamžení mne zalévá pocit zářivé radosti. Zbystřují se mi smysly, jakkoli mé údy stále znehybňují smrtící vody Léthé. Za nocí se ve mně můj parazit celý kroutí jako prstíček právě narozeného dítěte. Způsobuje mi záchvaty bolesti a zdají se mi oplzlé, a ohavné sny. "To je jasná známka toho, že červík zareagoval na náš. prostředek a snaží se schovat v cerebrálních hlubinách, kde se rodí naše fantazie. Skrývá se ale marně, drahý Adame, marně. My ho vypudíme!"

Zajímavá, zábavná a tlustá knížka. Velmi neobvykle časově uspořádaná, přesto přehledná. Pro fajnšmekry stojí za to si ji přečíst už jen pro ten nápad zanořování časových rovin, který umožnil z jednoho románu vytvořit dílko prořezávající nejmín pět žánrů, historický, cestopisný, dobrodružný román, současný thriller i futurologické fantasy.

POKLADNICE PODVODŮ


Lháři, podvodníci, podrazáci a neuvěřitelné příběhy největších podvodů, lží a padělků

Podprahová reklama

Některé falešné zprávy jsou tak úspěšné, že začnou být časem všeobecně uznávány jako pravdivé. Jednou z nich je například tvrzení - často opakované v novinách i vědeckých časopisech jako příklad situační lingvistiky - že Eskymáci mají přes dvě stě výrazů pro různé druhy sněhu. Přitom to vůbec není pravda. Sníh je sníh. Eskymáci pro něj mají rovné dva výrazy: qanik, což je sníh ve vzduchu, a aput, což je sníh na zemi.
Jednou z dalších přetrvávajících nepravd je představa podprahové reklamy. V 50. letech amatérský newyorský psycholog James Vicary prohlásil, že prováděl pokusy s návštěvníky kin, při nichž zjistil, že pokud každých několik minut během promítání zařadíte do filmu jednookénkovou reklamu, například "jezte popcorn", prodej popcornu prudce stoupne. Divák nemá čas si reklamu přečíst, ale ona se mu podprahově vryje do mozku.
Veřejnost byla velmi zneklidněná. Představa, že jejich chování Tato kniha se vám líbí! může být tajně ovlivňováno a manipulováno ve stylu Velkého bratra, byla skličující. A tak začala FCC provádět výzkumy, ale výsledky se jí nepodařilo zopakovat. Canadian Broadcasting Corporation Kupte si více výtisků! vyzkoušela podobný pokus, v němž podprahově nabádala lidi, aby jí telefonovali. Nakonec se zjistilo, že Vicary své výzkumy nikdy neotiskl v žádném vědeckém časopise Farquhar je génius!, a když byl požádán, aby svůj experiment v kině zopakoval, jeho zařízení se několikrát porouchalo anebo Řekněte to přátelům! mělo negativní výsledky. To proto, že byly původně·zfalšované. V roce 1962 Vicary nakonec přiznal, že výzkum vůbec neprováděl. Faktem je, že podprahová reklama nefunguje, i když bezohlední obchodníci ji čas od času zkoušejí používat.


Skvělá knížka, která se čte jedním dechem, ale lepší ji užívat po kapkách před spaním. Jednoznačně doporučuju. Nejraději bych sem naskenoval další a další zábavné a poučné kapitoly, ale místo toho si ji raději přečtěte sami :o)

OČEKÁVÁNÍ

Tabu

Noc už notně pokročila, ale tady v zábavní čtvrti je ještě živo.
Mladá žena u okraje ulice zvedla ruku. Volné taxi zastavilo, dveře se otevřely a žena nastoupila dovnitř. Když se posadila a řekla, kam chce jet, řidič se zamračil.
"Tedy že by se mi chtělo!"
"Co si to dovolujete? Něco se vám snad na mně nelibí, nebo co ... ?" rozhněvala se žena.
"Vůbec ne. Mně se jenom nelibí, kam chcete jet.
Navic v tuhle dobu ... "
"Nevím, co vás k tomu vede. Ať je to, jak chce, je to přece vaše práce! Vzít zákazníka do auta, dopravit ho, kam si přeje, a dostat za to zaplaceno. Taxík je přece od toho, ne?"
"No, to máte naprostou pravdu, ale ... "
"Jestli vám to tak hrozně vadí, můžu vystoupit.
Nejste přece jediný taxík, co tady jezdí! Vaše číslo si ale poznamenám a možná zavolám do vaší firmy, abych si na vás stěžovala."
"Rozumím. Jedeme."
Taxi se rozjelo. Po chvilce se žena zeptala: "Ještě se zlobíte?"
"Ale nic takového. Já jsem se přece nezlobil, jenom jsem řekl, že se mi tam nechce jet. Když pomyslím, jak jsem vás tím rozhněval, chtěl bych se omluvit."
"Měl jste asi nějaký důvod, ne?" "To tedy měl."
"Tak povídejte."
"Ale není to zrovna veselé povídání."
"Jen spusťte. Ráda poslouchám podivná vyprávění.
Kdo by ale v dnešním světě takový nebyl, že?"
Žena naléhala, a tak řidič začal vyprávět.
"Máte asi pravdu, takových lidí je spousta. Tak tedy, onehdy jsem naložil jednu ženskou. No, a kousek odsud tímhle směrem je hřbitov."
"Chcete snad říct, že když jste se u hřbitova podíval dozadu, na sedadle už nebyla ... ?"
"Přesně tak."
"Takže takové věci se ještě pořád stávají!" "Odsud je to ještě kousek. Kdyby se to přihodilo
jen jednou, brzy bych na všechno asi zapomněl. Ale pak se mi to stalo znovu. Mladá ženská a ten hřbitov. Chápete to? Proto tímhle směrem nerad jezdím."
"To jsem nevěděla. Máte tedy svůj důvod."
"Je to nepříjemná historka, že? Je vám dobře?
Nechcete si třeba přesednout do jiného taxíku?"
"Nemějte starost, se mnou to ani nehnulo. Navíc si myslím, že ani vám nepomůže, když si vytvoříte takové tabu."
"Kdoví. .. Podívejte, už se blížíme ke hřbitovu." Taxi ani nezpomalilo.
Žena na zadním sedadle v úžasu vykřikla: "Proboha, co se to děje! Nevidím svoje nohy! Když se jich chci dotknout rukama, nic necítím! Jsou pryč! Zmizely! Ach, nemám ani boky! Až po břicho všechno zmizelo! Proč, proč se to stalo? A prsa taky! To přece nejde! Ne, já nechci! Pomozte! Udělejte něco! Já nechci zmizet! Prosím, pomozte mi ... !"
Zůstal jen zoufalý křik, ale i ten brzy zmizel. Řidič se otočil dozadu a zabručel: "A je to tady zase. Jak se to vlastně stalo? Vůbec tomu nerozumím. Nakonec mi nikdy nezaplatí. Proto nerad vozím ženské tímhle směrem ...

Očekávání se mi dobře četlo v tramvajích a trolejbusech při cestách po Brně. Většinou šlo o legrační povídky, které je třeba brát trošku s nadhledem, něco jako studentskou tvorbu. Nejde o sex a litry krve. Tohle je vynahrazeno vtipem, překvapením a nebojácností pustit se do sci-fi. Nicméně cena knížky kolem 200 Kč je přeci jenom trošku moc za študáckou rozpustitlost...