Novinky v knihkupectví Kosmas

čtvrtek 19. února 2009

ELEMTÁRNÍ ČÁSTICE

Djerzinski kolem sebe nic podobného rozhodně nevy­tvořil. Atmosféra ve výzkumném středisku, které vedl, nebyla ničím méně a ničím více než atmosférou kancelář­skou. Molekulární biologové, na hony vzdálení Rimbau­dům mikroskopu, jak si je ráda představuje sentimentální veřejnost, jsou nejčastěji poctiví technici bez zvláštního na­dání, kteří čtou Le Nouvel Obseruateur a sní o dovolené v Grónsku. Výzkum v molekulární biologii si nežádá tvo­řivost ani vynalézavost; ve skutečnosti jde víceméně o na­prosto rutinní činnost, k níž stačí slušné druhořadé intelek­tuální schopnosti. Lidi dělají doktoráty a obhajují disertace, a zatím by k obsluze přístrojů stačily dva roky vysoké školy. "Když chcete mít představu o genetickém kódu," ří­kával rád Desplechin, vedoucí oddělení biologie Národ­ního střediska vědeckého výzkumu CNRS, "chcete-li poro­zumět principu syntézy proteinů, tak tam se musíte snažit, to ano. Mimochodem si všimněte, že na to první kápnul Gamow, což je fyzik. Ale co se týče rozluštění DNA, pfff. .. Luštíme, luštíme. Uděláme jednu molekulu, pak druhou. Data vložíme do počítače, počítač vypočte subsekvence. Pošleme fax do Colorada: udělají gen B27, my zase C33. Kuchařina. Občas se dostaví nevýznamný pokrok v páro­vání; většinou to stačí k tomu, aby vám dali nobelovku. Brnkačka; zábava."

Všechno se může proměnit v nudnou rutinu, malování obrazů, fotbal, sex i věda. Ovšem prezentovat to tak, že je to nuda samo o sobě, to mi připadá trošku mimo mísu. Říká se, že ten a onen rostlinný, bakteriální, dokonce lidský genom jsme přečetli. Moc se nemluví o tom, že to není úplně pravda. Něco málo kolem 1-2% z lidského genomu, které jsou tvořeny vysoce repetitivními sekvencemi nemáme dobře zmapovány. Dál, přečetli jsme zápis, ale často si s ním nevíme rady. Pořád ještě neznáme přesný počet lidských genů, ikdyž už se ke konečnému číslu svými odhady blížíme s přesností snad řádově ve stovkách. Opovrhovaná kuchařina z ukázky je ve skutečnosti stejně zodpovědná a přínosná jako iniciační nápady. Už nevíme, kdo "geniální" přesně vymyslel zmrzlinu, ale pokud ji někdo "nudný a bezvýznamný" během výroby, transportu nebo prodeje zmrší, krásně se z toho do několika hodin pose-eme. Chci vlastně říct starý známý: "Je vlastně jedno, jestli jsi pekař nebo lékař, hlavně, že svoji práci děláš poctivě a pořádně."
Podobně "cynická" a tak trošku tendenčně naivní je ta knížka celá. A končí jako úplný blábol.

DENÍK KASTELÁNA


Pátek 10. listopadu

......Dodělali jsme inventuru. Konečně. Kupodivu nic nechybí.
......Odpoledne přijel veterinář, aby naočkoval Raga proti vzteklině.
......Řekl bych, že je to takový zvířecí Mengele. Rago byl asi stejného názoru, protože si nechal sice píchnout injekci, ale potom se Ottovi \)'smekl, jakýmsi záhadným grifem si shodil náhubek a zakousl se tomu chlapovi do ruky. Měli jsme co dělat, abychom ho z něj dostali. Strašně nám vynadal. Řekl jsem mu, ať je rád, že neočkoval medvěda. To ho rozlítilo a začal mi vyhrožovat soudem. Poslal jsem ho do háje.
......Alexandr Ou mě pozval na oběd!
......Doslova řekl: "Budeme rádi, když k nám zítra přijdete na oběd." No toto.

Později…
......Nemůžu usnout. V místnosti nade mnou pořád slyším nějaké zvuky, ale nejsou to kroky, spíš jakési tupé údery. Asi bych se tam měl jít podívat.
......Jenomže to už si říKám dobrou půlhodinu, a pořád se k tomu nemůžu odhodlat. Jsem směšný. Ležím a myslím jenom na to, až se to znovu ozve. Chvilku je klid a znovu. Už jsem vymyslel několik teorií o původu těch zvuků, ale všechny jsem je postupně zavrhl. Dal jsem si ultimátum: ještě pětkrát to uslyším a jdu tam. Zlatý oči. Pořád ležím a nadávám si do pitomců a debilů.
......Já se prostě nepoznávám. Celý život se vrtám sám v sobě, pitvám každou myšlenku, abych vždycky nakonec přišel k názoru, že nic nemá smysl a všechno je úplně na hovno. Laura mi kdysi řekla: "Jsi nechutný cynický chechtal."
......Jenomže teď civím v obrovské staré ratejně a můj humor vysychá.

Oddechovka. Příjemná záležitost ke zhltnutí s dostatečnou dávkou tajemna a nadpřirozenými jevy jen lehce nad míru neuvěřitelnými. Vřele doporučuji jako osvěžující alternativu ke všem těm současným českým sebereflexivním retrospektivám, které mne už neuvěřitelně nudí.

neděle 18. ledna 2009

PENZISTA

Feller si nožem pečlivě ukrojil ze šišky chleba pořádný krajíc, přinesl sýr, stejně pečlivě odkrojil kus i z něj a nůž zase zavřel.
"Co ode mě chcete?" zeptal se potom.
Komisař upíjel kávu říznutou třešňovicí stejně rozvážně, jako Feller krájel chléb a sýr. "Fellere," řekl, "od zítřka jsem v penzi a jako penzista musím mít nějaký koníček. A mým koníčkem je navštěvovat nevyřízené případy."
Feller nůž zase otevřel.
"Chcete vyřizovat svoje nevyřízený případy?" zeptal se klidně. "Do toho bych se nepouštěl." Komisař k němu natáhl prázdný hrnek. "Navštěvovat, ne vyřizovat," pronesl. "Jsem jenom zvědavý, jak se jim daří."
"Člověk nikdy pořádně neví, co vlastně chcete," reagoval Feller, nalil komisařovi kávu, přilil z láhve od chianti třešňovici a zase vzal do ruky nůž. "Jste divnej chlápek a divně mluvíte," prohlásil a ukrojil pro oba další porci sýra. "Navštěvovat svoje nevyřízený případy! Já nejsem žádnej váš nevyřízenej případ. Nevím, co ode mě chcete."
"Udělat s tebou vloupačku," odpověděl komisař.

Já tomu prostě nemůžu uvěřit, ještě jsem nenapsal ani jeden záznam ke knížkám Friedricha Dürrenmatta?! Zrovna jsem chtěl psát, že záznam jednoho oblíbence následuje další...

Dürrenmatt je klasik. Jeho "Soudce a jeho kat" a "Podezření" mají nádhernou atmosféru starých filmových detektivek. Nechci Vás navádět, ale představoval jsem si, ani nevím proč, v roli Bärlacha zamračenýho Jeana Gabina. Soudce sice zfilmován byl, ale neviděl jsem ho a Gabin tam nehrál :o). Pokud ten film někdo máte, dejte mi vědět, prosím! A tohle si taky budu muste pořídit. Poslechněte si v ukázce chraplák Rudolfa Hrušínského st.! Ale já tu píšu o úplně něčem jiném, než bych měl. A navíc v čase, kdy bych měl spát. U některých Dürrenmattových děl jsem se už ztrácel v absurdních symbolech a tohle nedokončené torzo "Penzista" mi připadá skoro jako návrat k pevnému postoji s nohama na zemi se sarkastickým absurdním rozhledem, jaký mají "Návštěva staré dámy", "Fyzikové", "Soudce a jeho kat" a život sám. Asi z toho důvodu mi "možný konec" Urse Widmera nepřipadá jako to pravé.