Skutečné příhody z říše zvířat

Kapitola první - šťastné útěky

Skutečně velkolepý útěk v paviáním pojetí se odehrál v Lambtonském safari v srpnu 1974. Mazané a vysoce organizované opice ošálily přísná bezpečnostní opatření: Nalezly si pod turistické autobusy , chytily se za podvozky a proklouzly ze ZOO přímo před očima hlídačů. na jejich kousek se ale přišlo a vůdci celé skupiny byli přísně potrestáni. „Na základě pozorování jsme rozpoznali silné jedince, kteří měli únik na svědomí,“ říká ředitel safari Dick Howard, „a sedm z nich jsme nyní rozptýlili do jiných parků a zoologických zahrad.“
Howard tvrdí, že paviáni jsou na útěky skuteční experti. Když vedl jedno ZOO v Holandsku, osobně viděl, jak k sobě tlupa paviánů nalákala na banán antilopu. Jakmile se kopytník zastavil u oplocení, paviání mu hupli na hřbet a odskákali vstříc svobodě.

Praha, listopad 1978

Když už člověk jednou je,
tak má koukat, aby byl.
A když kouká, aby byl,
a je, tak má být to, co je,
a nemá být to, co není, jak
tomu v mnoha případech je.

Zpěvy staré Číny

J d u k o l e m k r č m y

V těch kalných, těžkých, krutých dnech
já piju, co mi stačí dech,
doby se propíjím hluší,
bych zachránil svou duši.
Kam slunka boží zář se lije,
pít bude se a pilo, pije,
že všechno pije - každý ví! -
a já mám být sám střízlivý?!