Za trochu lásky...

Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu - ale v duši věčný máj,
šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy,
šel pouští - a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Viry

Svět nás neustále překvapuje.
Svrhává staré víry založené na tradici,
pověrách, zdravém rozumu i na vědeckém poznání.
RICHARD LEVINS

Záhada eboly

1976 Virus ebola zair

jak vyšetřovali jednoho pacienta po druhém, vyvstával před nimi obraz nemoci. Nemocní měli těla vychrtlá dehydratací, tváře strnulé, oči omámené a mysl kupodivu horlivou a jasnou. V místech vpichu injekční jehlou i z každého porušení kůže jim vytékala krev. V některých případech krváceli z nosu, dásní, střev a některé ženy i z pochvy. Někteří trpěli zánětem spojivek, takže měli oči zanícené a plné infekce. U menšího počtu došlo ke krvácení z cév a tito nemocní měli rudá oční bělma. Čas od času některý z nich vyzvracel natrávenou krev nebo neudržel asfaltově černou tekutou stolici...

k žádné celosvětové epidemii nedošlo. Navzdory skutečnosti, že se virus mohl šířit přímým dotykem, intravenózními injekcemi, pohlavním stykem a snad také, jakkoli o tom byly důkazy váhavé a nejisté, i kapénkovou infekcí, náhoda rozhodla, že nebyl dostatečně nakažlivý. U druhotných případů lidí, kteří nebyli v úzkém kontaktu s nemocnicí, představovalo riziko jejich nákazy pouhých pět procent. Jednoduchá opatření při ošetřování nemocných stačila, aby se šíření viru zastavilo.
Kdyby vypukla epidemie viru ebola a šířila se z osoby na osobu kapénkovou nákazou, kašláním a kýcháním, tak, jak tomu je v případě chřipky, neexistovala by proti ní žádná vakcína ani účinná léčba.
Svět měl toho roku štěstí.

Závěť

Kdybych si myslil,
že mým skonem se krapet dobra vykoná,
já k smrti odsoudím se honem,
jako bych bestie byl zlá.


Mnou křivdy nikdo nedozná,
pěšky si choď, či v truhle nes se.
Však chudák zemře-li jak já,
hora se věru nezatřese.


Žil jednou jistý Diomed,
když Alexandr kraloval.
Ten jako násilník si ved
a cizí lodi raboval.


Konečně chytli ho a král
s ním arci naložit chtěl zle;
když lupič před ním v poutech stál
měl potrestán být na hrdle.


I táže se ho panovník:
Proč pirátství se oddáváš?
I odpoví mu loupežník:
Proč pane pirátů mi láš?


Že vyjíždím - jak dobře znáš -
jen s kocábkou, ne s dvojstěžníkem?
Mít výzbroj jako ty ji máš,
byl bych čím ty jsi, panovníkem!