LÉTAJÍCÍ JAGUÁR

KTERAK JAGUÁR VZLÉTL aneb JAK SE DĚLÁ SVĚTOVÝ REKORD

        Knihkupectví Neoluxor na pražském Václaváku právě zavírá, jen reality show ve výloze bude pokračovat. Formánkovi to píše, Nesnídalovi kreslí a Žofková rediguje jedna báseň.
        Vraťme se ale na začátek. To byla jen sázka... Josef Formánek, autor úspěšného románu Prsatý muž a zloděj příběhů, se vsadil o vousy a nakladatel Ivo Železný o vlasy. Pochopitelně, že je oholí, když Formánek nenapíše za dvanáct hodin knihu a Železný ji za stejnou dobu nevyrobí a nerozveze (aspoň do dvaceti českých knihkupectví). Když se to podaří, bude z toho naopak světový rekord a výtěžek dostanou sloni v ústecké zoo.

        2. 6. 2004, 15.15 Nejdříve nešly mikrofony, novináři většinou neslyšeli ani slovo. Vaněk z agentury Dobrý den ale udělal výmluvné gesto, takže všichni pochopili: Start! Zpoždění nakonec bylo jen devět minut.

        15.24 Ze tří set čtyřiceti šesti došlých témat se vylosovala tři: Marnost, Největší láska mého života, Cestování a MHD v Praze. Formánek začal kouřit. Ilustrátor Dalibor Nesnídal s tužkami a gumou, tuší a akvarelovými barvami zase skicoval, zatím bez textu, dav za výlohou, až se z něj kouřilo. Nejvíc dýmu ale šlo z Mistrových doutníků. Protože Neoluxor má v prodejně hlásiče kouře, byla výloha, kde seděli, pootevřená.

        16.00 Formánek je zádumčivý.

        16.00 Mistr oznamuje, že vymyslel název Létající jaguár.

        18.13 Odevzdává dokonce hotovou úvodní kapitolu.

        21.46 Prvních asi dvacet stran včetně ilustrací jde do grafického studia Tanga, odkud hlásí, že do tiskárny odešla obálka knihy. Texty se kvůli evidenci rekordu odesílají zároveň do agentury Dobrý den. Pak si spisovatel dopřál pivo a večeři — lilek a cukinu pečené na olivovém oleji. Je to už druhá večeře, první, suši, byla kolem páté odpoledne. Vypadá to, že je vegetarián... Zato Nesnídal nevečeřel. A znovu do práce. Před zraky diváků Formánek částečně diktuje rovnou do počítače paní redaktory Jany Žofkové, dělá si poznámky na papír a konzultuje s Daliborem Nesnídalem ilustrace. Panuje výborná nálada, vše běží nad očekávání skvěle.

        23.50 Volá grafička Dana Kavalecová: prvních 21 stran odchází do tiskárny. O půlnoci máme doprovodný program: pět bulharských Romek vyrazilo před Neoluxor na „štafl". Formánek je zádumčivý. Odpovědná redaktorka Jana Žofková mu zakazuje další pivo. Formánek předstírá pláč, ale Žofková je neoblomná: až po rekordu!

        3. 6. 2004, 00.17 Přijíždí kurýr Ivo Železný (dělá i korektora) pro ilustrace a já, produkční, odesílám další třetinu textu.

        01.27 Sedím v podzemí u počítače. Z výlohy se ozývá hurónský smích. Běžím nahoru, chci být u toho. Formánkovi se právě povedl báječný dialog, čte ho už podruhé nahlas. Nemá chybu! Ale Formánku, moc se nesměj! Už ti zbývají jen necelé dvě hodiny. Jana Žofková potřebuje pít! Vydávám se na průzkum po Neoluxoru! V kavárně objevuji tonik. Stačí?

        02.10 Formánek dělá poslední autorské zásahy. Po Václaváku už nikdo nechodí, holky to vzdaly, sem tam se mihne nějaký opilec, jinak ticho. Josef Formánek se už těší na pivo... Během rekordu vykouřil tři balení doutníků! Zvoní mi mobil. Dana Kavalecová posílá dalších 20 stránek k tisku!

        02.43 Hurrrá!!! Hotovo! Po 11 hodinách a 19 minutách! Napsáno a ilustrováno! Agentura Dobrý den slavnostně přebírá disketu s hotovým textem. Josef Formánek si spokojeně prohrábl kštici. Světový rekord se zdařil!!! Čekáme na nakladatele, aby do grafického studia odvezl ilustrace, mailem odchází poslední část textu. V 03.45 opouštíme výlohu.

        05.21 Poslední stránky odcházejí do ústecké tiskárny Horák. Na „rotačkách" běželo vše jako po drátku, a tak mají v 08.00 dotištěno všech 80 stran včetně obálky. Zástupci tiskárny tvrdí, že je to „normálka". Formánek zase tvrdí, že jeho kamarád Milan Horák je blázen. Ať je to, jak chce, kniha s názvem Létající jaguár je na světě. Aby nebyly věci úplně jednoduché, ke knize nebyl přibalen jaguár, nýbrž hadrový slon — symbol očekávaného přírůstku ústecké zoo. Barevné slůně navrhla Nadá Novotná a vyrobila firma AUDIT V. T.

        09.30 Celkem 700 svazků se rozdělilo do 30 balíčků a bylo připraveno k distribuci. Nakládají se do rychlých vozů společnosti Klokočka.

        10.00 Knihy dorazily do první prodejny — knihkupectví Beran a vzápětí do knihkupectví Pod věží v Ústí nad Labem.

        10.55 Vyjíždějí další auta do Liberce, Prahy, Brna, Plzně, Karlových Varů, Písku...

        11.38 Vyletěla dvě letadla: pilot Miroslav Vršecký směr Ostrava a Bohumil Vaněček směr Hradec Králové. Podle pilotů ultralightů to bude „dost na hraně". Do Hradce se prý přesto letí dobře. Směrem na Ostravu ale vane tak ostrý boční vítr, že Jaguár a pilot musejí absolvovat mezipřistání v Šumperku. Dorazí včas?

        11.50 První knihy se už vykládají v pražském knihkupectví Neoluxor.

        13.00 Přistává letadlo v Hradci Králové a do půlhodiny jsou knihy v hradeckých knihkupectvích. Ostravský ultralight je ještě ve vzduchu.

        14.18 Kniha je v Brně ve všech třech prodejnách.

        14.45 Karlovy Vary. V tu chvíli jsou knihy už ve 26 knihkupectvích. Rekord by mohl být úspěšně ukončen... Stále nemáme zprávu z Ostravy.

        15.23 Knihy jsou v Ostravě! Celkem je zavezeno 29 knihkupectví! Ivo Železný si promnul vousy a podal si ruku s Josefem Formánkem. Dokázali napsat, vydat a distribuovat knihu do 24 hodin! To je světový rekord! Druhý je v napsání knihy za 11 hodin a 19 minut.

        Pomáhal jim tým desítek lidí bez nároku na honorář. Včetně tiskařů, řidičů, pilotů i knihkupců. Všem jim patří dík. Čerstvě vytištěnou knihu si gravidní slonice Delhi očichala a shledala ji nezávadnou...
        Další den hlásí Karlovy Vary, že už mají vyprodáno. Po nich další prodejny. První peníze pro slůně! Stejnou částkou, kterou vydělá kniha, navíc přispěje ústecké zoo i město Ústí nad Labem, jak slíbil primátor Petr Gandalovič.
        Nikdo v té chvíli netušil, že se o pár dnů později narodí mrtvé slůně...

        27. 7. 2004, 10.00 Při příležitosti slavnostního otevření slonince v ústecké zoo splnil Josef Formánek svůj slib a předal ředitelce zahrady ing. Zdeňce Jeřábkové výtěžek z prvního vydání Létajícího jaguára.

        Protože se kniha během pár dnů vyprodala, mohl věnovat ústeckým slonicím 58 174 Kč. Pokud chcete též přispět, můžete své bohulibé platby směřovat na účet ústecké zoo:

440022/0300 pod heslem CHOBOTI

Napsala

Eva Kaiserová

Krásná knížka s příběhem. "S příběhem" v pravém slova smyslu i v tom zprofanovaném a módním. Jedná se o kratičkou záležitost, delikátní jednohubku na plovárnu, do MHD, před spaním do postele a podobně. Příběh o vzniku Létajícího jaguára je poutavý, hutný, strhující a dojemný. Snad Vás navnadí a přečtete si i zbytek knihy. Doufám jen, že si JF uvědomuje, že se jednou bude zkoušet v hodinách literatury, v jakém čase jaguára napsal, kde ho psal, o co se vsadil, do kolika knihkupectví bude distribuováno... ;o)

Svědek na zabití

    Stanislav Gross odešel z vysoké politiky v roce 2005 poté, co nedokázal vysvětlit původ peněz, za které si pořídil luxusní byt v Praze na Barrandově. A v roce 2008, právě v době, kdy jsem chodil za Klimentem a pořizoval s ním rozhovory, Gross oznámil, že udělal nejvýhodnější obchod ve svém podnikání. Koupil akcie energetické firmy Moravia Energo a pak to hned ještě výhodněji prodal miliardáři, ocelářskému magnátovi Tomáši Chrenkovi. Gross na obchodu vydělal údajně až 100 milionů korun. Celé to tehdy působilo dojmem, že může jít o dokonalý manévr, jak zlegalizovat našetřené peníze. („Prostě jsem udělal jen dobrý obchod," říkal Gross.)
    „Krejčíř tvrdí, že poslal peníze Grossovi. Ten byl tehdy ministrem vnitra. A v roce 2004 se stal premiérem," nadhodil jsem téma s Grossem.
    „No vidíš, ted' má sto milionů od Chrenka. Tam to lítá. To je služba za službu. I Krejčíř chtěl nějakou službu od něj. Já si osobně myslím, že Krejčíř zdrhnul, protože měl strach. Taky to nemá jednoduchý, utekl bez manželky. Všechno to zapadá do sebe. Ten už se nevrátí," reagoval Kliment.
    „Pořád nemůžu uvěřit tornu, že přijde ministr vnitra a vezme si jen tak peníze od divného podnikatele Krejčíře," uvažuju nahlas.
    „Nevím. Možná to bylo fakt pro partaj," odvětil Kliment.
    „V té tašce byly jen směnky?"
    „I smlouvy o půjčce."
    „Bylo tam napsáno: Já Radovan Krejčíř půjčuji Grossovi tolik a tolik?"
    „Jo. Bylo to na dvě stránky i s podpisama. Plus směnka bez protestu, uplatnitelná v době plnění. To pořád souvisí s nějakejma kšeftama. Tak mi řekni, kdo je zabil?"
    „Do včerejška jsem si myslel, že to byly mafiánské popravy," řekl jsem. „Hele, poslouchej: sejdu se s policajtem a chci pomoct."
    „A pak byl na tebe pokus o vraždu," doplnil jsem ho.
    „Vím, byla to chyba, že jsem ho kontaktoval. Načež jdu nakupovat a někdo po mně střílí. Já jsem pak už nemohl nic dělat než jít na organizovanej zločin. A udělat hendehof, vzdávám se. Tam mě snad už nezabijou."
    „A proč jsi vyhledal právě Hynka Vlase?"
„Tomu jsem věřil. Pak se to ale zvrtlo. Furt jsem terč. Ale jestli něco udělali Lence..." Kliment otevřel zase tu bolestnou vzpomínku.
      „Koukal jsem, že ted' nedávno měla Lenka narozeniny, že jo?"

Byl Stanislav Gross (30. října 1969 Praha – 16. dubna 2015 Praha) otráven?
 

SUPERGURU BÁRTA

    Je čtvrtek 30. září 2010. Venku sychravo. Pravé podzimní počasí. Úplně stejně je i v redakci. Kolegové mě plácají po ramenou, články se jim líbí. Na poradě, kde se hodnotí noviny, také samá chvála. Za půl hodiny ale vydává Vít Bárta další stanovisko a už zcela natvrdo říká, že jsme lháři a že jsme naletěli nějakému falzu.
    „Radíme se s bratrem o právních krocích. Má bývalá firma ABL to takhle nenechá. Provede analýzu a zcela určitě to povede k podání žaloby na Mladou frontu DNES," říká Bárta.
    O kauze informují všechny zpravodajské servery, přebírají ji i rádia a televize. Česká televize se mnou dělá rozhovor. Ptají se na autentičnost zprávy. Berou to jako naše tvrzení proti tvrzení ABL. Chápou, že někdo pořizoval fotky Šorfové a že ji nejspíš i sledoval, ale všichni si zákonitě po mediální masáži Bárty kladou otázku, jestli to někdo nezfalšoval? A nepodstrčil nám to?
Dívám se na zapáleného kolegu, který se mnou dělá rozhovor, a lituji, že mu nemohu říct víc. Ani to, jaké důkazy k tomu ještě máme, jak jsme ke kauze došli a kdo jsou naše zdroje.
      Podobně jako ostatní média zaznamenáváme vývoj. Ptáme se politiků i premiéra Nečase, co s tím bude dělat? Jenže dopoledne z něj nic nedostaneme. Zasedá výkonná rada ODS. Vedení strany se tam o kauze bude bavit. Pak se prý Nečas vyjádří.
      Počítám s tím, že do pátečních novin budeme muset odkrýt jména dalších politiků z Prahy 11, na které měla ABL vedené složky. Oslovujeme Jana Vašíčka a Stanislava Urbánka. V roce 2006 to byli politici ODS, dnes reprezentují novou stranu Karla Schwarzenberga TOP 09. Stejně tak musíme znát reakci dalších tehdy sledovaných politiků: Ivana Škody z ČSSD...

A tak pomalu ztrácíme naději na to, že si zvolíme někoho nového, kdo nám z toho "bláta" pomůže ven.