Co vyprávějí šumavské smrčiny - Průvodce lesními ekosystémy Šumavy

Dnes místo ukázky celá kniha


Doposud jsem ve svém čtenářském deníku publikoval nový záznam, až když jsem knížku sám přečetl. Tentokrát udělám výjimku. Už teď je mi totiž jasný, že náš život řídí politici a je zase ovládají peníze a prospěch, jenže se nejedná o prospěch dlouhodobý a náš, nýbrž okamžitý a výhradně jejich. (pozn.: odkazy níže v textu vážně nejsou reklama :o)


O knize Co vyprávějí šumavské smrčiny jeden z jejích autorů, docent Jaroslav Vrba, v rozhovoru s Hanou Soukupovou: "Cílem tédleté knížky by mělo být, dostat poznatky současné světové i české vědy a výzkumu na Šumavě mezi veřejnost a samozřejmě bychom byli rádi, i kdyby si to přečetli politici, je otázka, jestli ty názory budou pro ně akceptovatelné..."
Celý rozhovor mezi 9. a 25. minutou zde.


Zde si můžete místo ukázky stáhnout legální elektronickou verzi celé knihy včetně krásných fotografií: Co vyprávějí šumavské smrčiny. Autoři se vzdali nároku na honorář z prodeje, pod podmínkou, že e-kniha bude volně distribuovatelná. Samozřejmě je možné si ji i koupit v papírové podobě.


Argumenty odborné veřejnosti, petice a otevřené dopisy nejsou respektovány. Současná situace mi připomíná to známé: "Když chceš něco vytřískat, musí se kácet!"


Přestože se jedná o jedinečnou příležitost, kdy výsledky objektivního základního výzkumu v ČR mohou být dále využívány a ověřovány v praxi, jsou tyto v konečné fázi tiše poodstrčeny nebo šoupnuty pod zámek do sklepa a místo nich se dál  vyprávějí mýty a politikaří. Mediální pozornost na sebe nakonec strhnou aktivisté místo vědců,  a tak nakonec věda a zdravý názor hrají vedlejší role ve frašce o selském rozumu, dukátech a vlivu. 


Veřejně se začínají ozývat hlasy za zrušení parku.


Nebát se a nekrást!

TEMNÝ ANDĚL

,,Nebesa,“ řekl jsem, ,,jak křehká je vaše logika! Já však nemohu využít vašeho omylu, nýbrž vás z něj musím vyvést. Již doporučení, které mi nabízíte, aniž byste mě vůbec znala, je přece nezměrným darem. Na jakou by to tedy mohlo být oplátku, kdybych od vás přijal ještě další dary? O něčem takovém nemůže být ani řeči.“
Důtklivě zvedla svůj ostrý prst a připomenula mi: ,,Logika života a logika vědy jsou dvě různé věci a ty musíš pochopit, že logika žen stojí nad vším mužským chápáním. Tak se tedy v této věci pokorně podřiď mojí logice a podej mi z truhlice pero, inkoust a papír.
...
Paní Dorotea potřásla hlavou a dívala se na mě. „Co všechno tě ještě čeká, chlapče,“ povzdechla si, „tak mladý, a už jsi kacíř. Moudrý člověk neodporuje církvi, i kdyby byl v hloubi duše úplný pohan a nevěřil v nic. Mnohem nebezpečnější je být kacíř a v něco věřit. Buď si klidně beguin, ale nauč se aspoň držet jazyk za zuby a dopřej ostatním jejich víru a nevíru.“

Můj další Waltari do sbírky. Pokud ho neznáte, doporučuju od něj Egypťana Sinuheta. Temný Anděl se nebude líbit každému. Řada historických reálií, pasáže o dlouhých a bezvýchodných náboženských disputacích o jediné slovo nejspíš kdekoho odradí, nadruhou stranu, je to Waltari a jeho mistrovská schopnost vystihnout absurdní relativitu pravdy, mocenských a životních pravidel.

"... co bylo dříve považováno za zlo, je teď dovoleno a naopak," 

OBCHODNÍK SE SNY a jiné galilejské povídky

Estrugo s ní nikdy nemluvil o lásce ani jí nevyprávěl historky plné narážek, jak to muži dělávají, když chtějí spát s nějakou dívkou. Nikdy se nedotkl ani její ruky, a přesto věděla, že po ní touží tak silně jako ona po něm. Jen jeho oči prozrazovaly touhu, neboť je z ní nespustil, kamkoliv se obrátila, díval se na její tvář a na její paže a cítila jeho pohled na své šíji, když odcházela domů. Později, když byla sama doma nebo když zalévala v sadu jabloně, i pak na sobě cítila jeho oči, jako by ji sledovaly cestou dolů z kopce, za dveře domu, když jedla nebo když se myla a chystala ulehnout.

Občas usedl do svého starého džípu a odjel na několik dní z vesnice. A i tehdy, když byl pryč, cítila jeho touhu, a přestože to bylo pošetilé, věřila, že ji jeho oči stále sledují, jako by je tu byl zanechal.
...
Ležela vedle něho obnaženější než nahá, protože té noci ze sebe shodila nejen své šaty, ale i stud, její tělo svítilo na bílém prostěradle jako lesklá měděná nádoba a její rusý podbřišek byl jako záhon pampelišek.

Po několika měsících jsem přijel domů, k rodičům. Čekal tady na mě přečtený Obchodních se sny, až ho zapíšu do deníku a Hodina čarodějnic, až ji odešlu Pavle, která si ji začlení do sbírky. O Hodině už tu byla řeč dříve, o Obchodníkovi bude pár rádků dneska, ale jen krátce. Vím, že je to trošku laciné, vybrat líbivou pasáž s erotickým nádechem z knihy, která je protkána závažnějšími tématy, jakými jsou utrpení židů, křivdy a hořkost lidského života bez ohledu na národnost, ale nemám dost odvahy to byť jen komentovat. Nejspíš by to bylo jen vytloukání prázdné slámy. V každém případě, teď už víte, že je to čtení o něčem více než jen ženském podbřišku.