HORA HOŘE

Hora hoře se jmenoval kopec i nemocnice, kterou na něm postavili. Kopec byl pokřtěn dřív, na začátku osmnáctého století, skupinou ošlehaných puritánských farmářů, které sužovaly severovýchodní větry, jež tento kus skály bičovaly leckdy i čtyři dny bez přestávky. Nemocnice byla založena později, v roce 1812, společenstvím občansky uvědomělých Yankeeů, kteří si poté, co ve městě postavili nemocnici pro léčení neduhů těla, řekli, že by nebylo špatné rrút kompletní sestavu, a daleko za městem, ve stínu hory, postavili druhou, kde se léčily choroby duše. Tím, že jí ponechali jméno Hora hoře, prokázali značnou míru smyslu pro humor, pravda, poněkud zvráceného. Do konce devatenáctého století vznikla celá řada takových elegantních duševních sanatorií ve stylu venkovské farmy, z nichž některé fungují dodnes: Austina Riggse, McLeanovo, Sheparda Pratta, Brattleboroský útulek, útulek Pod kaštany. Základním pravidlem pro stavbu takových sanatorií bylo popření skutečnosti: "Sejde z očí, sejde z mysli." Hora hoře byla chráněna před rozpínáním města přirozenými hranicemi: vysoký kopec, několik strašidelných roklí a močál na konci jezera. Dvanáct samostatných budov obklopovalo osmdesát akrů luk, lesů a potoků, navíc obehnaných vysokým plotem.

Jenom si říkám, proč nás o takových knížkách neučili na základce a na střední...
Chápu, že výuka musí mít nějakou chronologii, postup od klasiky k moderně, ale kdo si dodneška pamatuje, kdy se narodil Seifert nebo co všechno napsal Arbes? A jestli si to pamatujete, čím Vám to prospělo? Řekněte s odstupem času, jestli tohle drilování Vám nějak příznivě formovalo pohled na svět! Hora hoře je volné a podle mého názoru ještě lepší pokračování knihy Dům Páně. Budete patřit k nadšencům nebo lidem, kteří tuhle knížku odloží jako cynickou a hrubou. Já říkám, že pod drsnou kůrou je jemné pletivo příběhu citlivého člověka obrušovaného krutým prostředím. Ovšem když je něčeho příliš i bojácný pes se začne bránit. Tak příjemné čtení a zábavu přeji.

ŠIFRA GIVENCHY

I když nemám zbraně ráda, nejsem idiot. Uchopila jsem pistoli oběma rukama a zamířila na něho. Matně jsem si uvědomovala, že buď musí být odvážný, nebo hlupák. Podle toho, jak se mi třásly ruce, jsem mu mohla kulkou provrtat obličej, aniž bych se rozhodla střílet.
"Tak povídej," vyzvala jsem ho.
Stočil pohled ke dveřím. "Nepůjdeme raději dovnitř?"
"To vážně vypadám jako pitomec? Spusť rovnou tady. A jestli se mi tvoje vysvětlení nebude líbit, zavolám policii." Chovala jsem se kurážně, uvnitř jsem ale byla vyděšená k smrti. Napadlo mě, že bych s voláním neměla otálet. Tu variantu jsem hned zavrhla. Nabídl mi velmi malou výhodu, jelikož to ale na první pohled nebyl žádný jelimánek, klidně mohl mít někde zastrčenou druhou pistoli. Tasil by ji, jakmile bych udělala něco zbrklého.
"Hraješ hry na internetu?"
Tou otázkou mě tak překvapil, že jsem okamžik na něho jen zírala.
Pak jsem se zamračila a pokrčila rameny. "Jistě. Občas." Ve skutečnosti jserp byla náruživá hráčka. Pokud musíte trávit spoustu hodin u počítače, surfování začnete používat jako hlavní způsob odkládání práce.
,,A co interaktivní hry pro více hráčů? Například Hraj! PřežijI Vyhraj!?"
Dál jsem na něho mířila pistolí, místo zděšení jsem ale začala cítit zvědavost. "Taky," odpověděla jsem.


Už při čtení názvu Vás musí napadnout paralela s Šifrou mistra Leonarda. Ona se autorka jistým napodobováním snad ani netají, v textu dokonce i přímo odkazuje. Já jí to nevyčítám. Téma kódů, hádanek a šifer je bohaté a takřka nevyčerpatelné. Jen bych od ní očekával více interaktivity vůči čtenáři. Kromě jednoduché chlívkové šifry na začátku jsem neměl možnost "užít" si luštění společně s hlavní hrdinkou. Kdy konečně někdo využije takovéto možnosti zapojit čtenáře do děje? Možnosti jsou přeci velké, když zvážíme využití internetu. Takhle je luštění pro veřejnost výsadou časopisových křížovek a skvělých městských her jako je brněnská TMOU nebo pražská BEDNA. Nejde v nich sice o život, ale jsou stejně náročné a napínavé jako šifra od Browna nebo od Julie Kenner. Té blahopřeji ke zdařilé knížce, její škoda že nevyšla dřív, dnes bych čekal už trošku víc, jak jsem uvedl výše. Místo toho se hodně spolehla na sexy hlavní hrdinku, která svůj přívlastek sexy často aplikuje přímo sexem...

ŠIFRA MISTRA LEONARDA

Fakta:

Převorství sionské - evropská tajná společnost, založená roku 1099 - je skutečnou organizací. V roce 1975 byly v pařížské Bibliotheque Nationale objeveny dokumenty známé pod označením Les Dossiers Secrets, v nichž byla uvedena jména řady členů Převorství sionského, včetně sira Isaac Newtona, Botticelliho, Victora Huga a Leonarda da Vinci.

Vatikánská prelatura, známá jako Opus Dei (Dílo Boží),je hluboce oddanou, ale kontroverzní katolickou skupinou, která se stala předmětem mnoha policejních vyšetřování v souvislosti se zprávami o vymývání mozků, nátlaku a nebezpečné praxi zvané sebeumrtvování. Opus Dei nedávno dokončilo stavbu svého Národního ústředí na 243 Lexington Avenue v New York City v hodnotě 47 milionů dolarů.

Veškeré popisy uměleckých děl, architektury a tajných rituálů v tomto románu přesně odpovídají skutečnosti.

Prolog

Dlouholetý správce muzea Jacques Sauniere se vpotácel klenutou chodbou do Velké galerie. Zamířil k nejbližší malbě, kterou uviděl. Třiasedmdesátiletý muž se zachytil pozlaceného Caravaggiova rámu takovou silou, až se mistrovské dílo uvolnilo ze stěny a Sauniere se pod tíhou obrazu zhroutil naznak.
Přesně podle jeho očekávání se nedaleko s hromovým zaduněním zavřela ocelová brána a zablokovala vstup. Parketová podlaha se zachvěla. Kdesi v dálce se rozezvučelo poplašné zařízení.
Správce ležel chvíli bez hnutí a lapal po dechu. Ještě pol~ád jsem naživu. Vylezl zpod obrazu a rozhlédl se kolem sebe, kam by se mohl ukrýt.
Děsivě blízko se ozval hlas. "Nehýbej se."
Správce strnul tak, jak byl- vkleče na všech čtyřech - a pomalu otočil hlavu.
Pouhých pět metrů od něho, hned za uzavřenou bránou, na něj ocelovou mříží shlížela obrovská útočníkova silueta. Byl to mohutný a vysoký muž, s pletí bledou jako duch a prořídlými bílými vlasy. Uprostřed růžových duhovek bylo vidět temně rudé zornice. Albín vytáhl z kabátu pistoli a...

Ikdyž bych mohl dávat jako ukázku nejednu zdařilou pasáž, dal jsem úvod knihy, abyste mohli hned potom pokračovat sami. Okolo šifry se toho napsalo a napovídalo už hodně. Já jen přidávám, že se mi líbila a stojí za přečtení. Radši ji čtěte a pak jděte na film, rozhodně nikoliv naopak nebo jen samotný film. Brownovi se povedl vážně moc pěkný kousek, po ketrém touží každý, kdo píše "nejen" pro peníze. Napsal knížku, která se hodně dobře prodává a dokonce je i duchaplná a s jakýmsi posláním. Skoro nemám odvahu číst nějaký další jeho titul.