MĚSÍČNÍ DENÍK

MĚSÍČNÍ DENÍK

...jediná šance, jak vypadnout z tohohle zdevastovaný ho šutru,
hrdě zvanýho Země.

22. dubna 2081, 11:13

V jedenáct byl odjezd autobusem na letiště. Nevím, proč
zrovna autobusem, když je to hned za ubytovnou a kasárny,
ale prý se báli, aby někdo nevzal roha. To mi přišlo divný,
když například naši partu tvořili samí dobrovolníci.

22. dubna 2081, 12:04

Jakmile jsem uviděl raketoplán, bylo mi jasný,  proč se velitelé transportu obávali dezerce. Zkusil jsem lomcovat dveřmi autobusu, abych se nějak dostal ven a mohl zdrhnout, ale nepovolily. Venku jsem pak zjistil, že byly zajištěný řetězy. Naběhli na nás vojáci s puškama a koordinovaně nás strkali do tý létající rakve. Tahle kraksna byla vyrobená snad ještě ve dvacátým století. Na křídlech měla patrnou kresbu starý čínský vlajky. Albert se chechtal a říkal, že jestli přežijeme tenhle let, přežijeme už všechno.

Albert je vůl.

22. dubna 2081, 14:06 

Dvě hodiny jsme seděli uvnitř raketoplánu namačkaní jako Vietnamky v ilegálním skladu. Jeden dělník dokonce omdlel a byl kolem toho docela cirkus. Vojáci s náma jednali jako s dobytkem. Asi nechápali, že jdeme budovat budoucnost a historii dohromady. Čekání bylo otravný. Všichni byli nervózní a nikdo ani nepomyslel na to, že jsme od snídaně neměli nic v hubě.

PŘÍLET

22. dubna 2081, 16:25

Právě jsme překonali zemskou orbitu. Loď se celá třese, takže
nemůžu moc psát. Mohl bych si sice deník přepnout na diktafon, ale nechci, aby někdo poslouchal mý soukromý poznámky.Ten třes je hrozne e e j. Asi taky brzo zo zo omdlím.

24. dubna 2081, 09:56

Probudil jsem se na ošetřovně. Na tlamě nasazený respirátor. Podobnou stupiditu měli na ksichtech i ošetřovatelé, kterýma se to tady jen hemžilo. Sotva jsem procitl, přiskočil ke mně jeden bílý plášť a začal hulákat na ostatní. Tři lapiduchové mě museli pevně držet a ten čtvrtý mi bodnul něco pod žebra.

24. dubna 2081, 18:31

Když jsem se probral znovu, přišel ke mně důstojník, kterýho jsem znal ze základny, a vysvětlil mi, že mě skolil posttraumatický šok, můj stav je už ale prý stabilizovaný, a jakmile absolvuju školení, můžu jít klidně do práce. Taky mi dal čerstvé vytištěný papíry, kde bylo uvedeno moje pracovní zařazení. Takže od23. dubna jsem známý jako manipulátor

Bez komentáře.

MASO OD ŠIBENICE

   Brunův útok byl rychlejší než Samuelův a hlavně úspěšnější. Bruno bez velkých cavyků vrazil do Samuelova hrudníku pravou ruku téměř po zápěstí. Ruka v železné rukavici lehce pronikla až k srdci a rozdrtila ho na kaši. Bylo to tak rychlé, že Samuel nestačil ani vykřiknout a tiše se skácel na zem.
   Než vypustil svou hnusnou duši, uvědomil si, co mu ten veliký mrak na obloze připomínal — lebku.
   Bruno se s rukou od krve otočil k Oliverovi, který se hrůzou a překvapením nemohl ani hnout z místa, a pomalu k němu vykročil.
   „Počkej," vyděsil se Oliver, „počkej, já ti to vysvětlím." „S tím počítám."
   „Všechno vrátíme."
   „Udělám to za vás. Když už jsem tady."
   Oliver začal pomalu ustupovat. Po několika krocích však klopýtl a upadl. „Co kdybychom se rozdělili?" Bruno se zatvářil pobaveně. „Ne, vezmi si to všechno."
   „Vezmu."
   Bruno došel k ležícímu Oliverovi a přišlápl jeho meč. Pokusit se o cokoli nemělo cenu, to věděli oba.
   „Promluvíme si," řekl Bruno. Tón jeho hlasu byl věcný a klidný. Chtěl se především domluvit. Na rozdíl od Olivera nebyl žádný sadista. „Když budeš rozumný, prokážu ti velkou laskavost a nepřivezu tě na Kornel živého. Ani v tom nejhorším snu si nedokážeš představit, co by s tebou baron provedl."
   V tu chvíli uhasla v Oliverovi poslední jiskřička naděje, že se s tím hrozným člověkem domluví. S konečnou platností pochopil, že jakákoli diskuze s Brunem je zbytečná a že je ztracen. A jako správný zmetek se k tomu nedokázal postavit čelem a udělal poslední zoufalý pokus zachránit svůj špatný život. Kopl Bruna do nohy, otočil se na břicho a začal se plazit pryč. Sám v úspěch této akce nemohl věřit. 

Snadno se to čte a jedna akce střídá druhou. Hvězdičky bych dal tři, abych si nechal prostor pro hodnocení dalších knih. Vlastně bych mohl přidat ještě jednu hvězdičku jako symbol pro děti a mládež nepřístupné. Ovšem nikoliv kvůli erotickým scénám, ale kvůli morbidnímu násilí. Prostě krutý středověk.

KNIHA KÓDŮ A ŠIFER

Boj s Enigmou

Po první světové válce pokračovali britští kryptoanalytici v Kanceláři č. 40 v luštění německých komunikací. Roku 1926 začali zachycovat depeše, jež je zcela zmátly. To začala pracovat Enigma. Jak počet těchto přístrojů rostl, schopnost Kanceláře č. 40 získávat informace rapidně poklesla. Američané a Francouzi se také snažili bojovat s novou šifrou, ale jejich snaha byla marná, a tak se brzy vzdali naděje. Německo nyní mělo nejbezpečnější komunikace na světě. Rychlost, s níž se spojenečtí kryptoanalytici vzdali naděje na prolomení šifry Enigmy, ostře kontrastovala s jejich vytrvalostí v době první světové války. Tváří v tvář představě porážky pracovali tehdy dnem i nocí, aby německé šifry rozluštili. Zdá se, že obavy byly hlavní hnací silou jejich práce a že tíseň patří ke klíčovým faktorům úspěšné kryptoanalýzy. Stejně tak poháněly obavy a tíseň francouzské kryptoanalytiky, když na konci 19. století čelili vzrůstající moci Německa. Po první světové válce se však Spojenci nebáli nikoho. Německo bylo porážkou ochromeno, Spojenci byli v dominantní pozici, a proto jejich kryptoanalytické nasazení ochablo. Na straně Spojenců poklesl počet kryptoanalytiků i jejich kvalita. Existoval však jeden stát, jenž si nemohl dovolit odpočívat na vavřínech: Polsko. Po první světové válce obnovili Poláci svou nezávislost, obávali se však všeho, co ji mohlo ohrozit. Východně od nich se rozkládalo Rusko, dychtivé šířit svůj komunismus, na západ od Polska leželo Německo, odhodlané získat nazpět území, jež muselo Polsku po válce postoupit. Země vtisknutá mezi dva nepřátele nutně potřebovala rozvědku a její informace. Poláci založili nové šifrové oddělení, které nazvali Biuro Szyfrow. Jestliže někdy platí, že nutnost je matkou invence, pak je rovněž možné, že ohrožení je matkou kryptoanalýzy. Příkladem dovednosti Biura Szyfrow je úspěch tohoto oddělení během rusko-polské války v letech 1919-1920.

Šifry, kódy a kryptoanalýza jsou bezpochyby přitažlivá témata i pro čtenáře, kteří se jinak matematickým tématům vyhýbají velkým obloukem. Ostatně, sám nejsem žádný Pythagoras a bohužel, častěji na své matematické limity narážím, než že bych je spočítal a posunul. Mám však takovou teorii, že nemusíme podávat profesionální a možná ani obstojné výkony, abychom něco dělali s radostí. Když ve své oblíbené činnosti vytrváme dostatečně dlouho, pravděpodobně budeme jednou obstojní amatérští kreslíři, zpěváci, malíři, programátoři, řezbáři, textaři, kytaristé, fotbalisti, běžci nebo matematici. A kdo ví, jeslti se z amatérské ligy nedostaneme někam dál. Každopádně nám lepší rozhled pomůže pochopit a prozkoumat díla a objevů uznávaných profíků a třeba se od nich i něco naučit. Bez ohledu na to, že nakonec, možná jako mimochodem, pronikneme do duše velkých děl či přírodních zákonů a naučíme se logice, stojí za to, užívat si s radostí všeho, co nás baví. Kniha kódů a šifer je skvělý zprostředkovatel náhledu do základních metod kryptoanalýzy, tedy toho, jak rozlousknout zašifrovanou zprávu. Tato část baví amatéry, jako jsem já, kteří bez většího matematického nadání se leccos naučí a jsou to potom schopni aplikovat při řešení mysterek v geocachingu nebo v různých městských hrách typu Tmou! nebo Bedna. Pokročilejší matematiky, ale nejen je, zřejmě zaujme historický kontext jednotlivých typů šifer. Koho by například nedojal příběh Alana Turinga? Tato knížka stojí za přečtení na 100%, jen si nejsem jistý, jestli v sobě nese zašifrovanou zprávu nebo ne.