Po první světové válce pokračovali britští kryptoanalytici v Kanceláři č. 40 v luštění německých komunikací. Roku 1926 začali zachycovat depeše, jež je zcela zmátly. To začala pracovat Enigma. Jak počet těchto přístrojů rostl, schopnost Kanceláře č. 40 získávat informace rapidně poklesla. Američané a Francouzi se také snažili bojovat s novou šifrou, ale jejich snaha byla marná, a tak se brzy vzdali naděje. Německo nyní mělo nejbezpečnější komunikace na světě. Rychlost, s níž se spojenečtí kryptoanalytici vzdali naděje na prolomení šifry Enigmy, ostře kontrastovala s jejich vytrvalostí v době první světové války. Tváří v tvář představě porážky pracovali tehdy dnem i nocí, aby německé šifry rozluštili. Zdá se, že obavy byly hlavní hnací silou jejich práce a že tíseň patří ke klíčovým faktorům úspěšné kryptoanalýzy. Stejně tak poháněly obavy a tíseň francouzské kryptoanalytiky, když na konci 19. století čelili vzrůstající moci Německa. Po první světové válce se však Spojenci nebáli nikoho. Německo bylo porážkou ochromeno, Spojenci byli v dominantní pozici, a proto jejich kryptoanalytické nasazení ochablo. Na straně Spojenců poklesl počet kryptoanalytiků i jejich kvalita. Existoval však jeden stát, jenž si nemohl dovolit odpočívat na vavřínech: Polsko. Po první světové válce obnovili Poláci svou nezávislost, obávali se však všeho, co ji mohlo ohrozit. Východně od nich se rozkládalo Rusko, dychtivé šířit svůj komunismus, na západ od Polska leželo Německo, odhodlané získat nazpět území, jež muselo Polsku po válce postoupit. Země vtisknutá mezi dva nepřátele nutně potřebovala rozvědku a její informace. Poláci založili nové šifrové oddělení, které nazvali Biuro Szyfrow. Jestliže někdy platí, že nutnost je matkou invence, pak je rovněž možné, že ohrožení je matkou kryptoanalýzy. Příkladem dovednosti Biura Szyfrow je úspěch tohoto oddělení během rusko-polské války v letech 1919-1920.
Šifry, kódy a kryptoanalýza jsou bezpochyby přitažlivá témata i pro čtenáře, kteří se jinak matematickým tématům vyhýbají velkým obloukem. Ostatně, sám nejsem žádný Pythagoras a bohužel, častěji na své matematické limity narážím, než že bych je spočítal a posunul. Mám však takovou teorii, že nemusíme podávat profesionální a možná ani obstojné výkony, abychom něco dělali s radostí. Když ve své oblíbené činnosti vytrváme dostatečně dlouho, pravděpodobně budeme jednou obstojní amatérští kreslíři, zpěváci, malíři, programátoři, řezbáři, textaři, kytaristé, fotbalisti, běžci nebo matematici. A kdo ví, jeslti se z amatérské ligy nedostaneme někam dál. Každopádně nám lepší rozhled pomůže pochopit a prozkoumat díla a objevů uznávaných profíků a třeba se od nich i něco naučit. Bez ohledu na to, že nakonec, možná jako mimochodem, pronikneme do duše velkých děl či přírodních zákonů a naučíme se logice, stojí za to, užívat si s radostí všeho, co nás baví. Kniha kódů a šifer je skvělý zprostředkovatel náhledu do základních metod kryptoanalýzy, tedy toho, jak rozlousknout zašifrovanou zprávu. Tato část baví amatéry, jako jsem já, kteří bez většího matematického nadání se leccos naučí a jsou to potom schopni aplikovat při řešení mysterek v geocachingu nebo v různých městských hrách typu Tmou! nebo Bedna. Pokročilejší matematiky, ale nejen je, zřejmě zaujme historický kontext jednotlivých typů šifer. Koho by například nedojal příběh Alana Turinga? Tato knížka stojí za přečtení na 100%, jen si nejsem jistý, jestli v sobě nese zašifrovanou zprávu nebo ne.
