AUTOSTOP.CZ

Tomáš ještě chvíli čeká na Filipovu odpověď. Když nic nepřichází, pokračuje ve svém filozofujícím tónu sám. „Tak. Jenže tenkrát ve druháku jsem si myslel, že to jde - skloubit postel i lidské kvality. Chtěl jsem najít klíče i s klíčníkem. Che, naivka! Opustil jsem Marcelu a hledal dál. Nějakej ideál! Kterej by byl obstál ve zkouškách milování, ale s kterým bych si dokázal představit i večery nad vínem a zajímávej život. Hledal jsem, šukal, nacházel a rozcházel se."

Audina právě míjí odbočku na Písek. Ani Filip, ani Tomáš tuto skutečnost nekomentují. Oba jsou plně zaujati svými úvahami. Řidič shrnuje poslední léta studií i vstup do dospělosti jako čas postupného prozření a přijetí kompromisů. „Mám teď ženu a tři malé dcerky," dokončuje dlouhý monolog. „Žena je fajn. Normální, příjemná paní. A je s ní docela legrace. Vím už, že ideál neexistuje a moje manželka je to nejlepší, co si můžu přát," konstatuje Tomáš. A pak si vzdychne. „Jenže co - sakra - dělat, když se ti po letech ozve taková ženská jako Marcela?"

Stopařské příběhy několika letních dní. Osobně autostop zrovna nemiluju. Svěřujete se při něm do rukou někoho, koho vůbec neznáte a nejspíš nemá žádnou kvalifikaci pro převoz lidí. Řidič zase spoléhá na slušnost lidí, které bere. Přesto jsem několikrát stopoval. Někdy z nouze jindy takzvaně na čundru. A při hodnocení téhle knížky musím s lítostí říct, že moje stopování bylo záživnější než tahle sbírka příhod. Není špatná, ale čekal jsem víc.

ZABIT U RESAKY

Nejlepším vojákem našeho štábu byl Herman Bray-le, jeden ze dvou pobočníků velitele. Nevím, kde ho generál sebral, nejspíš u jednoho pluku z Ohia. Než nastoupil, nikdo z nás ho neznal. Nebylo to divné, neboť ani dva z nás nepřišli z jednoho státu, natož z jednoho města. Generál soudil, že zařazení k jeho štábu je vyznamenání, které je nutno udílet moudře, aby nevyvolalo žárlivost u jednotky — případně nerozvrátilo jednotu celé Unie! Proto nevybíral členy štábu ze svých důstojníků, ale získával je jakýmisi triky z jiných brigád. Vzhledem k moudrému výběru, měl generál kolem sebe tak výtečné muže, že se jejich rodiny či přátelé z mládí mohli nadýmat pýchou.
Poručík Brayle byl vysoký šest stop, krásně rostlý, světlovlasý se šedomodrýma očima, jaké mívají odvážní muži. Pečoval o svou uniformu i tehdy, kdy to jiní důstojníci zanedbávali, a proto byl výraznou a nepřehlédnutelnou osobností. Měl vždy způsoby gentlemana, měl vtip a rozmysl dobrého studenta a srdce lva. Bylo mu asi třicet let.

Že prý má být A. Bierce následovníkem E. A. Poea. Jistě, určitá spřízněnost stylu je tu znát, ale od následovníka bych čekal tu samou nebo ještě vyšší úroveň. Myslím, že přiblížit se Poeovi se povedlo v jedné nebo dvou povídkách. V ostatních, kam se na něj hrabe. Tou první je titulní povídka Zabit u Resaky, tu druhou si doledejte už třeba sami :o) .

NEBESKÝ FOTBAL A JINÉ POVÍDKY

„Toto je osoba téměř nadpřirozená, pan Bernard Shaw; nemohl jsem ho nakreslit lépe, neboť pořád se hýbe a povídá. Je ohromně vysoký, tenký a rovný, vypadá polo jako Pán Bůh a polo jako velmi zlomyslný satyr, který však tisíciletou sublimací ztratil všechno přírodní. Má bílé vlasy, bílou bradu a velmi růžovou pleť, nelidsky jasné oči, silný a bojovný nos, něco rytířského z Dona Quijota, něco apoštolského a něco, co si dělá legraci ze všeho na světě, i ze sebe sama; jakživ jsem neviděl bytost tak neobyčejnou. Povídá spoustu zajímavých věcí a naslouchat mu je rozkoš spojená s hrůzou." (Karel Čapek)

POMSTA ZÁZRAKEM

Byl to špinavý, opilý, rouhavý darebák. A co horšího, mám za to, že byl ateista; nikdy totiž nechodil na mši a o Jeho Svatosti mluvil ještě nevybíravěji, než o královně. Měl bych se ještě zmínit, že to byl zarytý rebel, který se chvástal tím, že se jeho dědeček zúčastnil povstání v osmadevadesátém a že jeho otec bojoval pod Smithem 0'Brienem. Nakonec se mu přezdívalo Pekelník Billy a ve vsi ho považovali za výlupek vší špatnosti.
Jistě je Vám známo, že náš hřbitov, umístěný na severním břehu řeky, je v celé zemi proslulý jako místo posledního odpočinku jeptišek sv. Uršuly, poustevníka z Four Mile Water a mnoha dalších svatých lidí. Žádný protestant se nikdy neodvážil domáhat svého zákonného práva být tam pohřben, třebaže za mého působení dva ve farnosti zemřeli. Před třemi týdny tento Fitzgerald zemřel, byv stižen mrtvicí při pití; když bylo oznámeno, že bude pochován na hřbitově, nastalo ve vsi velké pobouření. Tělo bylo třeba hlídat, aby je nikdo neukradl a nepochoval na rozcestí. Místní obyvatelé byli silně zklamáni, když se dozvěděli, že pohřbu nijak nemohu zabránit, i když jsem samozřejmě odmítl konat při něm jakékoli obřady. Žádal jsem je však, aby pohřeb nerušili, a tak byl Fitzgerald 14. července pozdě večer, dlouho po povolené době, pohřben. K žádným nepokojům nedošlo. Druhého dne ráno lidé shledali, že se hřbitov přemístil na jižní břeh řeky a že na severním břehu zůstal jen ten jediný nový hrob; a tak je tomu dodnes. Zesnulí světci nechtěli ležet pohromadě s hříšníkem.

G. B. Shaw mi hodně připomínal Čapka a jeho povídky. Proto asi ne náhodou je Čapkovo slovo na přebalu. Víc toho asi nedodám. Knížečka útlá, občas satiricky nabroušená. Jako například ta představa, že se celý hřbitov přes noc odstěhuje, aby světci nemuseli ležet s ateistou :o))) to se mi moc líbí.