NA LÁSKU SE NEUMÍRÁ.

JEN TO OBČAS BOLÍ.
KUREVSKY.

„Promiňte, mohu se vám představit? Jsem Ralf Guttman,“ ozval se vedle ní mužský hlas a odněkud se vynořila ruka podávající vizitku. Darcy mrkla na vizitku, potom na muže. Generální ředitel Cometu. Proboha, Comet! Pořadatel akce. A tenhle dědula tomu velí? Vypadá, že by si již zasloužil věnovat se vnoučatům hrajícím si u bazénku.
„Je mi velikou ctí, ani si nedokážete představit, jak si vážím toho, že vás poznávám!“ koktala Darcy a roztřesenými prsty hledala vizitkář v kabelce.
„Smím prosit?“ navrhnul jí pan Guttman obřadně.
Tak na tohle připravena nebyla. Roztřásl se jí žaludek.
„Ale samozřejmě! Velmi ráda!“
Protancovali celý večer. Nedokázala si ho představit jako objekt svých erotických tužeb, ale když ji pozval do svého apartmánu, neodmítla. Petr se bavil se skupinkou podnikatelů, ale pevně věřila, že její odchod s panem Guttmanem, do něhož byla důvěrně zavěšena, mu neunikl. Večer se sice nevyvíjel dle jejích představ, ale co... může si přece pohrát i s dědkem. Alespoň nevyjde ze cviku a ověří si vžité postupy. Na pokoji tasila všechny své ženské zbraně, nahlas se smála pohazujíc dlouhými vlasy, skláněla se k němu, aby cítil dráždivou vůni parfému Nina Ricci, koketně se opřela o jeho rameno. Pak se vyčkávaje posadila na měkkou sedací soupravu. Starý pán se tvářil pořád stejně. Vlídně, ale nevzrušeně. Darcy začala být znechucena. Jasně, nic mu už nefunguje. Šampaňské však objednal skvělé, ta láhev by doma stála určitě více než dva tácy. Vyzývavě si upila. Guttman vysál poslední kapky perlivého moku, přistoupil k ní a poklekl na kolena. Roztáhnul jí stehna, jak nejvíce to v těch šatech jen šlo, a zabořil tvář do jejího výstřihu. Velmi, velmi nešikovně ji mačkal prsa a olizoval napudrovaný dekolt. Když se doplazil až k jejímu uchu, zašeptal cosi jako „dej mi botičku!“


Jo jo. Krásný výstřih na deskách knihy a zajímavý titul, k tomu ještě autorem je žena. Kdo z chlapů by odolal a nechtěl nahlédnout do nitra ženské duše, která žena by nechtěla vědět jestli její milostné touhy jsou výjimečné nebo je sdílí s hrdinkami román(k)u. Cenově přijatelná (199 Kč). Jenže, tak jak z toho všeho možná tušíte, i já si myslím, že jsem se koupí téhle knihy jednoduše stal konzumentem komerčního žánru. A to mě štve. Knížky by se neměly psát proto, aby někoho živily. Teda aspoň ne jako z prvotního popudu. Možná mi teď předhodíte třeba Haška, který chrlil slova na zakázku, každý za zlomek haléře. Jenže v každý Haškově satirický povídce je víc, než v celý týhle knížce. Tahle knížka je zkrátka sériová výroba mletýho masa s kečupem v housce pro rychlé občerstvení. Relativně levný, snadno a rychle stravitelný produkt. Můžete ho jíst týdny a bude vám pořád chutnat, ale pak najednou zjistíte, že vám leze krkem. Tady vám místo flákoty servírují touhu a místo kečupu každou chvilku sex. Prolínající se příběh snad desítek lidí (hlavně dívek a žen) je vyprávěn na přeskáčku po stránce a půl z pohledu každého z nich. Takže ještě před půlkou knihy se ztrácíte možná tak jako v mojí minulé větě :o) V žádným případě vás nechci od četby dílka Anny Adamové odrazovat, přečetl jsem těch asi 200 stran rychle a hltavě a myslím, že co sami nepřečtete, stejně nemůžete poznat na základě názoru někoho druhého. Stejně si ten kebab jednou koupíte nebo půjčíte a dokonce vám bude možná i chutnat, ale bacha na žlučník! Když to budete s podobnými pochoutkami přehánět, brzo vám ho vyoperujou! :o))))