
Samozřejmě, ve svém životě už viděl nahé ženy, a se dvěma se i miloval. Jeho dragouni si tehdy ve Slezku dovolili žertík a zaplatili jedné vojandě za to, že z patnáctiletého chlapce učiní muže, jeho kamarádi z toho však měli větší radost než on sám.
Pamatuju si, že když jsem poprvé hrál šachy s počítačem, což bylo v době, kdy PC měl doma na stole jen málokdo, měl jsem z toho ohromný pocit. Sednou si kdykoliv ke stolu a zahrát si hru, na kterou jinak musíte přemluvit někoho z rodiny nebo kamaráda, pro mě mělo svoje kouzlo. Dneska hraju šachy doma i na internetu, ale proti stroji jen výjimečně. Pokud hrajete s člověkem, je ve hře mnohem víc, než znalost a volba nejlepší kombinace. Můžete zapojit moment překvapení, lest, přetvářku, zkrátka strategii velmi podobnou té ze zkutečných bojů. A o tohle Vás počítač připraví. Šachový turek nikoli. Šachový turek totiž není jen šachový automat, ale je to automat, který myslí, a proto je dokonalejší než dnešní počítače. Je neuvěřitelné, že automat z doby Marie Terezie dokáže hrát šachy, že? Ještě, aby to bylo uvěřitelné... Šachový turek byl totiž podvod. Mistrovský klam. Iluze, která si získala můj obdiv, jako každý "nevinný" trik, který škodí maximálně tím, že urazí něčí ješitnost. A proto Vám tuto knihu doporučuju (sakra, je vůbec nějaká kniha, kterou nedoporučuju? :o). Z ukázky vidíte, že románek o šachovém stroji je napěchovaný erotickým dusnem, dál psychologickou zápletkou o vydírání, přátelství, naplněné i nenaplněné lásce, morálních hodnotách, kariéře, která jde přes mrtvoly atd... Je to zkrátka příjemné čtení, navíc založené na pravdě. V závěru autor vysvětluje nakolik pravdivý jeho příběh opravdu je. Děkuji mu za to a Vy si jeho přiznání nechte až na konec, nebo si šachového turka nechte na jindy :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat