Brunův útok byl rychlejší než Samuelův a hlavně úspěšnější. Bruno bez velkých cavyků vrazil do Samuelova hrudníku pravou ruku téměř po zápěstí. Ruka v železné rukavici lehce pronikla až k srdci a rozdrtila ho na kaši. Bylo to tak rychlé, že Samuel nestačil ani vykřiknout a tiše se skácel na zem. Než vypustil svou hnusnou duši, uvědomil si, co mu ten veliký mrak na obloze připomínal — lebku.
Bruno se s rukou od krve otočil k Oliverovi, který se hrůzou a překvapením nemohl ani hnout z místa, a pomalu k němu vykročil.
„Počkej," vyděsil se Oliver, „počkej, já ti to vysvětlím." „S tím počítám."
„Všechno vrátíme."
„Udělám to za vás. Když už jsem tady."
Oliver začal pomalu ustupovat. Po několika krocích však klopýtl a upadl. „Co kdybychom se rozdělili?" Bruno se zatvářil pobaveně. „Ne, vezmi si to všechno."
„Vezmu."
Bruno došel k ležícímu Oliverovi a přišlápl jeho meč. Pokusit se o cokoli nemělo cenu, to věděli oba.
„Promluvíme si," řekl Bruno. Tón jeho hlasu byl věcný a klidný. Chtěl se především domluvit. Na rozdíl od Olivera nebyl žádný sadista. „Když budeš rozumný, prokážu ti velkou laskavost a nepřivezu tě na Kornel živého. Ani v tom nejhorším snu si nedokážeš představit, co by s tebou baron provedl."
V tu chvíli uhasla v Oliverovi poslední jiskřička naděje, že se s tím hrozným člověkem domluví. S konečnou platností pochopil, že jakákoli diskuze s Brunem je zbytečná a že je ztracen. A jako správný zmetek se k tomu nedokázal postavit čelem a udělal poslední zoufalý pokus zachránit svůj špatný život. Kopl Bruna do nohy, otočil se na břicho a začal se plazit pryč. Sám v úspěch této akce nemohl věřit.
Snadno se to čte a jedna akce střídá druhou. Hvězdičky bych dal tři, abych si nechal prostor pro hodnocení dalších knih. Vlastně bych mohl přidat ještě jednu hvězdičku jako symbol pro děti a mládež nepřístupné. Ovšem nikoliv kvůli erotickým scénám, ale kvůli morbidnímu násilí. Prostě krutý středověk.
