Novinky v knihkupectví Kosmas

středa 3. května 2017

Noční pád

Ukázka v Radiotéce.

Začalo to jako porno, přehouplo se to v perfektní dramatický příběh se zápletkou podle skutečných událostí a charismatické hlasy i emotivní výkony Igora Bareše, Dany Černé a Jaroslava Plesla dodaly všemu důvěryhodnost a náboj. Ale bohužel, konec je bez pointy, jako když po celovečerním vrkání se sympatickou osobou zjistíte, že těsně před tím, než jste měli jít k Vám domů, utekla přes okýnko na záchodě a ke všemu po ní zůstal kabát na židli, takže Vám to došlo až po hodně dlouhém čekání.

neděle 30. dubna 2017

Přiznání Alana Turinga

Ukázku z této audioknihy najdete třeba na webu audioteky (čte Miroslav Táborský).

O Turingovi vím poměrně málo, například, že to byl talentovaný matematik, který zlomil "Enigmu" za druhé světové války. Spáchal sebevraždu otráveným jablkem a jedna z teorií tvrdí, že se k této tragické události hlásí Apple svým jménem a logem. Jo a pak je tu ještě ta věc s Turingovou sexuální orientací. Turing byl homosexuál.

Když jsem minulý týden vybíral audioknihu, titul o Turingovi byla jednoznačná volba. Nemohl jsem odolat líbivému tématu o šifrách, světě matematiky mimo možnosti chápání nás normálních smrtelníků v kombinaci s detektivním žánrem. Po několika minutách jsem pochopil, že to nebude levná detektivka ale spíš hutný psychologický příběh. Myslel jsem, že se budu nudit u románu zaměřeného na homosexuální tematiku. A spletl jsem se po druhé. Vlastně je to tam všechno, válka, šifry, homosexualita a Turing, ale musím uznat, že to vůbec není levné a nudné. A navíc, je to jedna z mála knih, která i když nekončí happyendem, zůstal mi z ní příjemný pocit. Díky za ní.

sobota 14. ledna 2017

ANDĚLÉ A DÉMONI

          Nevím, jestli jste někdy slyšel o Geeus—Aroově předpokladu, podle něj se mikročástice hmoty vyznačují schopností, jakou se vyznačuje — zjednodušeně řečeno — lidská paměť. Geeus—Aroa byl malý holandskojaponský žid, bádal na sklonku minulého století v Singapuru a vydal tam obskurní knihu pod názvem „NEUJDETE SPRAVEDLNOSTI". Směs mystiky, chemie a kazatelství — podle Geeuse—Aroy je každá hmota vybavena absolutní upamatovávací schopností.
          Nejzajímavější místa té knihy byla ona, ve kterých Geeus—Aroa vyprávěl o zrcadlech. Tvrdil, že není možné, aby obraz, který zrcadlo zachytilo, z něj sklouzl a zahynul, podle něj ten obraz dále tkví na ploše zrcadla, tak jako v nás tkvějí obrazy krajin, pokojů, tváří — Jenomže zrcadlo nevypráví o minulých dějích. Stejně tak jako člověk nevypráví na potkání o tom, co ví. Podle výkladu Geeuse—Aroy každá hmota, nejen zvlášť nápadná zrcadlová deska, má podobnou schopnost reflexe a paměti. Zrnko písku si tak ukládá do své struktury, do svého mikro—vesmíru částic, svědectví o tom, co zažilo. Stejně tak jako nehet, který odstřihneme, nebo chlup, který ztratila na zahradě naše kočka. Geeus—Aroa byl ve svých metaforách velmi neuvážený a právě pro tyto metafory vzbudila jeho kniha žertovný ohlas. Já jsem se jí zabýval, protože se mi zdála důsledně šílená, paranoia holandského Japonce mi připadala jako báseň — — Podle něj jsme tedy na každém kroku sledování miliardami kamer — —a o každé vteřině našeho života je připraveno svědectví, naprosto přesně — — a naprosto neúplatné.

Strašně mě zajímalo, jestli se tahle knížka nějak podobá stejnojmenné knize Dana Browna. Pak jsem si ale uvědomil, že jsem ještě Brownovy A+D nečetl. Takže, nevím. Budu to muset dohnat. Nicméně martin Petiška alias Eduard Martin mne zase nadchl. V příběhu Strom z Vybraných příběhů profesora Kesslera je nastíněna myšlenka, že každá hmota, ať už je to člověk, strom nebo kámen, má určitou úroveň vědomí. Tentokrát se nemluví přímo o vědomí, ale o schopnosti hmoty zaznamenávat a ukládat "vjemy" ze svého okolí. Nejlépe vyjádřeno na příkladu zrcadel. Podle této teorie jsou v zrcadle uloženy obrazy, které by mohly být přehrávány jako filmy. Ale tuto schopnost mají nejen zrcadla, ale všechny objekty. Kdyby to tak bylo a my toho uměly využít, mohli bychom si přehrávat záznamy z míst trestných činů z oblečení obětí, nebo z chodníku před vyloupeným klenotnictvím. Teoreticky by si učitel mohl doma přehrát, zda se mu žáci za zády neposmívají z límce vlastní košile. Narcistická manekýnka by si po večerech mohla přehrávat dychtivé pohledy věnované jejímu zadečku ze zadní kapsy předváděných kalhot. Krásná představa :D