Novinky v knihkupectví Kosmas

čtvrtek 30. června 2016

PÁN VĚŽE

          Pitomé děvky, pomyslela si schoulená ve vlhké uličce, která jí byla poslední tři dny domovem. Budovy na obou stranách obývali obchodníci s rybami a ona si na ten puch pořád ještě nezvykla. On dychtí po krvi, ne po mase.
          Vysoký muž zahnul za roh, bezpochyby mířil k severní bráně. Zvedla se ze svého úkrytu a vyrazila za ním.
          „Koukej zaplatit, holubičko." Zase ten tlustý kluk. Obtěžoval ji už od jejího příchodu do uličky a tahal z ní drobné peníze výměnou za to, že na ni neupozorní gardisty, ona ale poznala, že o peníze mu zas tolik nejde. Bylo mu možná šestnáct, o dva roky méně než jí, byl však asi o palec vyšší a o hodně tlustší. Z očí mu vyčetla, že většinu jejích peněz utratil za víno. „Už si se mnou nehraj," řekl. „Říkalas, že ještě den a budeš fuč. A pořád seš tady. Koukej zaplatit!"
      „Prosím," vzlykla ustrašeně a couvala. Kdyby byl střízlivý, možná by se zamyslel nad tím, proč ustupuje z ulice zpátky do stínu, kde je zcela jistě zranitelnější. „Mám další, vidíš?" Natáhla k němu dlaň, na níž se v přítmí matně leskl mědák.
      „Mědák!" Odhodil ho, přesně jak čekala. „Ty cumbrélinská děvko. Vezmu si tvoje mědáky a ještě..."
      Vtom ho udeřila pěstí s vytrčenými klouby pod nos, přesně do místa, kde to nejvíc bolí. Hlava mu odlétla dozadu, z nosu a rozraženého horního rtu vytryskla krev. Dívka vytáhla z pochvy ukryté na bedrech nůž, ale smrtelná rána nebyla nutná. Tlusťoch si olízl rozražený ret, zakoulel očima a zhroutil se v uličce k zemi. Chytila ho za kotníky a odtáhla tělo dál od světla. V kapsách našla zbytek svých mědáků, flakonek se šťávou z juky a nakousnuté jablko. Mědáky si vzala, juku mu nechala, zakousla se do jablka a odešla. Bude trvat hodiny, než tlouštíka někdo najde, a i pak si budou myslet, že se stal obětí nějaké opilecké rvačky.
      Chvilku nato už sledovala, jak ten vysoký muž prochází bránou. Pokýval strážným na pozdrav, ale kápi si nechal na hlavě. Zastavila se a dojedla jablko. Muži, který vyrazil severní cestou, nechala zhruba půlmílový náskok a poté se vydala v jeho stopách.

Trošku mi to připomínalo Mika Waltariho. Až na to, že Pán Věže nevychází z historických událostí ani trochu. Fiktivní království, temná magie, krvavé souboje, otevřený konec. Prostě fantasy.


neděle 26. června 2016

Alois Hudec mistr kruhů

             Celkově získalo Československo na olympiádě v Berlíně osm medailí, z nichž byly tři zlaté a pět stříbrných. Díky tomu jsme se v celkovém hodnocení umístili na dvanáctém místě. Vedle Hudce vybojovaly zlato ještě dvojice kanoistů Zdeněk Škrlant s Václavem Mottlem (kanoistika na deset kilometrů) a Vladimír Syrovátka s Janem Brzákem (kanoistika na jeden kilometr). Stříbrné medaile získali: Bohuslav Karlík (kanoistika na jeden kilometr), Václav Pšenička (těžká váha - vzpírání), Josef Hert (lehká váha - řecko-římský zápas), Josef Klapuch (těžká váha - volný styl) a ve sportovní gymnastice družstvo žen ve složení: Jaroslava Bajerová, Vlasta Děkanová, Vlasta Foltová, Anna Hřebřinová, Matylda Pálfyová, Zdeňka Veřmiřivská a Marie Větrovská.
            Mimo Hudcova fantastického výkonu ve cvičení na kruzích však byla berlínská olympiáda svědkem i několika dalších vzrušujících sportovních zážitků. To když např. černý americký sprintér Jesse Owens vybojoval svými nepřekonatelnými běžeckými výkony americké výpravě čtyři zlaté olympijské medaile, či domácí sportovec svobodný pán von Wangenheim, ač bolestivě zraněn, dopomohl v poslední den olympiády za dramatických okolností svému jezdeckému týmu k získání zlaté olympijské medaile v soutěži o Cenu národů.

Ačkoliv životopisy skoro nečtu, nezaváhal jsem nad koupí tohoto titulu snad ani vteřinu, když jsem ho poprvé předevčírem viděl v knihkupectví na polici s novinkami. Nutno uznat, že tohle není typická biografie. Je to útlá knížka plná fotografií, kterou jsem přečetl na dvakrát. Býval bych to zvládl na jeden zátah, ale chtěl jsem si ji více vychutnat, nespěchat a vstřebávat souvislosti pozorně. Ode dneška bude moji představu sokola naplňovat spíš gymnasta s vysoustruženou postavou a charakterem, než pantáta ve stejnokroji s pírkem za kloboukem. Ale to není zdaleka všechno, čím mě tahle skvělá knížka překvapila a nadchla. Následuje hned několik důvodů, proč si ji budete chtít přečíst sami: pochvalná tisková zpráva ze strany Němců po olympiádě 1936 na československou adresu, snaha změnit pravidla hry po skončení sportovního klání na MS ve Francii a následně dodnes neoceněné prvenství, místní souvislosti z Vyškova, Lulče, Račic, Blanska a Brna, ale především výkon, kterým Hudec získal na svou stranu publikum i zaujaté rozhodčí, takže aspoň na chvilku tak vyhrál sport nad politikou   

úterý 21. června 2016

LÉTAJÍCÍ JAGUÁR

KTERAK JAGUÁR VZLÉTL aneb JAK SE DĚLÁ SVĚTOVÝ REKORD

        Knihkupectví Neoluxor na pražském Václaváku právě zavírá, jen reality show ve výloze bude pokračovat. Formánkovi to píše, Nesnídalovi kreslí a Žofková rediguje jedna báseň.
        Vraťme se ale na začátek. To byla jen sázka... Josef Formánek, autor úspěšného románu Prsatý muž a zloděj příběhů, se vsadil o vousy a nakladatel Ivo Železný o vlasy. Pochopitelně, že je oholí, když Formánek nenapíše za dvanáct hodin knihu a Železný ji za stejnou dobu nevyrobí a nerozveze (aspoň do dvaceti českých knihkupectví). Když se to podaří, bude z toho naopak světový rekord a výtěžek dostanou sloni v ústecké zoo.

        2. 6. 2004, 15.15 Nejdříve nešly mikrofony, novináři většinou neslyšeli ani slovo. Vaněk z agentury Dobrý den ale udělal výmluvné gesto, takže všichni pochopili: Start! Zpoždění nakonec bylo jen devět minut.

        15.24 Ze tří set čtyřiceti šesti došlých témat se vylosovala tři: Marnost, Největší láska mého života, Cestování a MHD v Praze. Formánek začal kouřit. Ilustrátor Dalibor Nesnídal s tužkami a gumou, tuší a akvarelovými barvami zase skicoval, zatím bez textu, dav za výlohou, až se z něj kouřilo. Nejvíc dýmu ale šlo z Mistrových doutníků. Protože Neoluxor má v prodejně hlásiče kouře, byla výloha, kde seděli, pootevřená.

        16.00 Formánek je zádumčivý.

        16.00 Mistr oznamuje, že vymyslel název Létající jaguár.

        18.13 Odevzdává dokonce hotovou úvodní kapitolu.

        21.46 Prvních asi dvacet stran včetně ilustrací jde do grafického studia Tanga, odkud hlásí, že do tiskárny odešla obálka knihy. Texty se kvůli evidenci rekordu odesílají zároveň do agentury Dobrý den. Pak si spisovatel dopřál pivo a večeři — lilek a cukinu pečené na olivovém oleji. Je to už druhá večeře, první, suši, byla kolem páté odpoledne. Vypadá to, že je vegetarián... Zato Nesnídal nevečeřel. A znovu do práce. Před zraky diváků Formánek částečně diktuje rovnou do počítače paní redaktory Jany Žofkové, dělá si poznámky na papír a konzultuje s Daliborem Nesnídalem ilustrace. Panuje výborná nálada, vše běží nad očekávání skvěle.

        23.50 Volá grafička Dana Kavalecová: prvních 21 stran odchází do tiskárny. O půlnoci máme doprovodný program: pět bulharských Romek vyrazilo před Neoluxor na „štafl". Formánek je zádumčivý. Odpovědná redaktorka Jana Žofková mu zakazuje další pivo. Formánek předstírá pláč, ale Žofková je neoblomná: až po rekordu!

        3. 6. 2004, 00.17 Přijíždí kurýr Ivo Železný (dělá i korektora) pro ilustrace a já, produkční, odesílám další třetinu textu.

        01.27 Sedím v podzemí u počítače. Z výlohy se ozývá hurónský smích. Běžím nahoru, chci být u toho. Formánkovi se právě povedl báječný dialog, čte ho už podruhé nahlas. Nemá chybu! Ale Formánku, moc se nesměj! Už ti zbývají jen necelé dvě hodiny. Jana Žofková potřebuje pít! Vydávám se na průzkum po Neoluxoru! V kavárně objevuji tonik. Stačí?

        02.10 Formánek dělá poslední autorské zásahy. Po Václaváku už nikdo nechodí, holky to vzdaly, sem tam se mihne nějaký opilec, jinak ticho. Josef Formánek se už těší na pivo... Během rekordu vykouřil tři balení doutníků! Zvoní mi mobil. Dana Kavalecová posílá dalších 20 stránek k tisku!

        02.43 Hurrrá!!! Hotovo! Po 11 hodinách a 19 minutách! Napsáno a ilustrováno! Agentura Dobrý den slavnostně přebírá disketu s hotovým textem. Josef Formánek si spokojeně prohrábl kštici. Světový rekord se zdařil!!! Čekáme na nakladatele, aby do grafického studia odvezl ilustrace, mailem odchází poslední část textu. V 03.45 opouštíme výlohu.

        05.21 Poslední stránky odcházejí do ústecké tiskárny Horák. Na „rotačkách" běželo vše jako po drátku, a tak mají v 08.00 dotištěno všech 80 stran včetně obálky. Zástupci tiskárny tvrdí, že je to „normálka". Formánek zase tvrdí, že jeho kamarád Milan Horák je blázen. Ať je to, jak chce, kniha s názvem Létající jaguár je na světě. Aby nebyly věci úplně jednoduché, ke knize nebyl přibalen jaguár, nýbrž hadrový slon — symbol očekávaného přírůstku ústecké zoo. Barevné slůně navrhla Nadá Novotná a vyrobila firma AUDIT V. T.

        09.30 Celkem 700 svazků se rozdělilo do 30 balíčků a bylo připraveno k distribuci. Nakládají se do rychlých vozů společnosti Klokočka.

        10.00 Knihy dorazily do první prodejny — knihkupectví Beran a vzápětí do knihkupectví Pod věží v Ústí nad Labem.

        10.55 Vyjíždějí další auta do Liberce, Prahy, Brna, Plzně, Karlových Varů, Písku...

        11.38 Vyletěla dvě letadla: pilot Miroslav Vršecký směr Ostrava a Bohumil Vaněček směr Hradec Králové. Podle pilotů ultralightů to bude „dost na hraně". Do Hradce se prý přesto letí dobře. Směrem na Ostravu ale vane tak ostrý boční vítr, že Jaguár a pilot musejí absolvovat mezipřistání v Šumperku. Dorazí včas?

        11.50 První knihy se už vykládají v pražském knihkupectví Neoluxor.

        13.00 Přistává letadlo v Hradci Králové a do půlhodiny jsou knihy v hradeckých knihkupectvích. Ostravský ultralight je ještě ve vzduchu.

        14.18 Kniha je v Brně ve všech třech prodejnách.

        14.45 Karlovy Vary. V tu chvíli jsou knihy už ve 26 knihkupectvích. Rekord by mohl být úspěšně ukončen... Stále nemáme zprávu z Ostravy.

        15.23 Knihy jsou v Ostravě! Celkem je zavezeno 29 knihkupectví! Ivo Železný si promnul vousy a podal si ruku s Josefem Formánkem. Dokázali napsat, vydat a distribuovat knihu do 24 hodin! To je světový rekord! Druhý je v napsání knihy za 11 hodin a 19 minut.

        Pomáhal jim tým desítek lidí bez nároku na honorář. Včetně tiskařů, řidičů, pilotů i knihkupců. Všem jim patří dík. Čerstvě vytištěnou knihu si gravidní slonice Delhi očichala a shledala ji nezávadnou...
        Další den hlásí Karlovy Vary, že už mají vyprodáno. Po nich další prodejny. První peníze pro slůně! Stejnou částkou, kterou vydělá kniha, navíc přispěje ústecké zoo i město Ústí nad Labem, jak slíbil primátor Petr Gandalovič.
        Nikdo v té chvíli netušil, že se o pár dnů později narodí mrtvé slůně...

        27. 7. 2004, 10.00 Při příležitosti slavnostního otevření slonince v ústecké zoo splnil Josef Formánek svůj slib a předal ředitelce zahrady ing. Zdeňce Jeřábkové výtěžek z prvního vydání Létajícího jaguára.

        Protože se kniha během pár dnů vyprodala, mohl věnovat ústeckým slonicím 58 174 Kč. Pokud chcete též přispět, můžete své bohulibé platby směřovat na účet ústecké zoo:

440022/0300 pod heslem CHOBOTI
Napsala
Eva Kaiserová

Krásná knížka s příběhem. "S příběhem" v pravém slova smyslu i v tom zprofanovaném a módním. Jedná se o kratičkou záležitost, delikátní jednohubku na plovárnu, do MHD, před spaním do postele a podobně. Příběh o vzniku Létajícího jaguára je poutavý, hutný, strhující a dojemný. Snad Vás navnadí a přečtete si i zbytek knihy. Doufám jen, že si JF uvědomuje, že se jednou bude zkoušet v hodinách literatury, v jakém čase jaguára napsal, kde ho psal, o co se vsadil, do kolika knihkupectví bude distribuováno... ;o)