100 důležitých věcí, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte)

Opravdu ztřeštěné fotbalové utkání
        Vlastní branka: Panuje všeobecný sklon zmiňovat se o vlastních gólech a podobných trapnostech s jistým soucitem pro toho, kdo tuto nepříjemnost způsobil. V popisu událostí se tedy často vyskytují slova jako „nešťastný" nebo „nečekaný", ač by nás mnohdy spíše napadlo „hloupý" a „zpackaný".
John Leigh a David Woodhouse, Lexikon fotbalu
        Jaké je podle vás nejostudnější fotbalové utkání? Podle mě je v pomyslné soutěži o takovouto cenu jediný a jasný vítěz - jen těžko se něco může měřit s hanebným střetnutím mezi Grenadou a Barbadosem v Karibském poháru v roce 1994. V tomto turnaji se nejprve hraje společná část a potom závěrečné vyřazovací zápasy. V posledním utkání společné části potřeboval Barbados porazit Grenadu aspoň o dvě branky, aby postoupil do závěrečné části, kde se bojovalo o titul. Kdyby se to Barbadosu nepodařilo, postoupila by Grenada. Výchozí situace se zdá být jasná, co se tedy mohlo vůbec zamotat?
        Bohužel zde s plnou škodolibostí zasáhl zákon nepřed-vídaných následků. Pořadatelé soutěže totiž zavedli nové pravidlo, jehož záměrem bylo bodově zvýhodnit mužstva, která v nastaveném čase zvítězila takzvaným „zlatým gólem". Protože gólem v prodloužení zápas končí, nemůžete v něm zvítězit o víc než jednu branku, což se někomu zřejmě zdálo nespravedlivé. Pořadatelé Karibského poháru tedy rozhodli, že se zlatý gól bude počítat za dva. K tomu ještě dodejme, že podle pravidel každé utkání musí skončit vítězstvím jednoho z mužstev (tedy prodlužuje se při jakémkoli nerozhodném výsledku). A podívejte se, k čemu to tehdy vedlo.
        Barbados brzy získal dvoubrankové vedení a vypadalo to, že bezpečně míří k postupu, ale sedm minut před koncem Grenada snížila soupeřův náskok na 2 : 1. Barbados stále ještě mohl postoupit, kdyby dal třetí branku, ale spolehněte se na to v těch pár zbývajících minutách. Bylo snazší zaútočit na vlastní branku a dát si vyrovnávací vlastní gól ve prospěch Grenady, protože pak mohl Barbados vyhrát v nastaveném čase zlatým gólem, jenž by se počítal za dva - a tak postoupit do závěrečných kol na úkor Grenady.
        Tohoto úkolu se Barbados s úspěchem zhostil tři minuty před koncem, kdy vsítil vlastní branku a upravil stav na 2 : 2. Grenada si uvědomila, že když bude skórovat (do kterékoliv branky!), vyhne se prodloužení a postoupí, a tak zaútočila na vlastní branku s cílem dát rozhodující gól, jenž by ji bodovým rozdílem poslal do závěrečné části soutěže. Ale Barbados začal zuřivě bránit soupeřovu branku, aby nedovolil Grenadě skórovat, a vynutil si tak prodloužení. V něm pak barbadoští soupeře překvapili útokem směřujícím tentokrát na jeho branku a zaznamenali vítězný zlatý gól hned v úvodních pěti minutách. Jestli nevěříte, podívejte se na You Tube!*
     
* http://www.youtube.com/watch?v=ThpYsN-4p7w

Za poslední rok se mi nahromadily resty ohledně mého čtenářského deníku. Neměl jsem moc času číst a už vůbec čas psát deník. V záloze mám několik konceptů o přečtených titulech, které sem budu postupně přidávat. Začínám knížkou, která mě vážně moc bavila. Jestli máte rádi zajímavosti, ztřeštěnosti a nebojíte se občas počítat, vřele doporučuju tento titul.

77 židovskách anekdot

       Pan Schlein byl obžalován, že zneužil duševní choroby lorda Blackburryho a odkoupil od něj za směšně nízkou cenu reality.
       Když při procesu dostal slovo, zeptal se senátu. "Pane předsedo, neráčej se urazit, ale rozumějí oni duševním chorobám?"
       "To není potřeba. Od toho tu je znalec."
       "Pane znalec, rozuměj voni podrobně trestnímu zákonu?"
       "To není v mé kompetenci. Od toho tu je senát."
       "Prosím, a to jste samí vzdělaní lidé. A já, ubohý obchodníček mám znát oboje."

27. ledna je v mém kalendáři "Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti". Jsou to děsivý záležitosti. Absurdní projev moci a nadřazenosti. Zajímalo by mě, jestli se v tomhle směru naše civilizace vyvíjí k lepšímu. Nejspíš není pochyb, že se technologicky zlepšujeme. Vidíme dál do vesmíru, dokážeme zobrazit menší a menší objekty, dokonce tak malé, že si ani pořádně nejsme jisti, zda to jsou ještě částice, odhadujeme více detailů z prehistorie, mobilem ovládáme svá auta, TV, domy a manžela na dálku, sekvenujeme genomy jak na běžícím pásu, na 3-D tiskárnách se tisknou orgány, internet, angličtina a aerolinky nás propojují, jako bychom byli všichni z jedné ulice. Ale co naše morální hodnoty, smysl pro odpovědnost a svědomí? Zlepšujeme se? Jsou naše zákony rozumnější a spravedlivější? Snad ano. Otrokářskou společnost téměř všichni zavrhují a těžko si představit, že by se kdy vrátila. Věřit v nadřazenost lidské rasy je nepřípustné a je to dobře. A zatím nejlepší ukazatel je, že jsme se nevymlátili atomovkama. Jinak mi ale připadá, že jsme se zasekli. Zjednodušeně řečeno, připadá mi, že západní kolosy bojují s východními o moc a sem tam se k tomu připlete nějaký zaostalý děcko, který se o sebe ani neumí pořádně postarat a ještě ho pak kde kdo zneužívá. Když takový dítě vyroste a je z něj chlap jak hora, někdy se začne mstít. Je to opravdu jen utopický sen, že si všichni budou spíš pomáhat místo toho, aby spolu soupeřili jak predátoři o žvanec? Asi jo, protože jsme pořád stejný lidi, jako jsme byli odnepaměti a i když jsme si vyléčili nejhorší společenské vředy (otrokáře a nadlidi), pořád jsme prolezlí korupcí, pokrytectvím a sobectvím. A protože to o sobě všichni víme, na konci dne se bojíme jeden druhého. Máme potřebu se bránit. A jak známo, nejlepší obrana je útok.

Mudrosloví urozeného pána Tyriona z Lannisterů

Spánek je dobrá věc. A knihy jsou ještě lepší.