Novinky v knihkupectví Kosmas

středa 27. ledna 2016

77 židovskách anekdot

       Pan Schlein byl obžalován, že zneužil duševní choroby lorda Blackburryho a odkoupil od něj za směšně nízkou cenu reality.
       Když při procesu dostal slovo, zeptal se senátu. "Pane předsedo, neráčej se urazit, ale rozumějí oni duševním chorobám?"
       "To není potřeba. Od toho tu je znalec."
       "Pane znalec, rozuměj voni podrobně trestnímu zákonu?"
       "To není v mé kompetenci. Od toho tu je senát."
       "Prosím, a to jste samí vzdělaní lidé. A já, ubohý obchodníček mám znát oboje."

27. ledna je v mém kalendáři "Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti". Jsou to děsivý záležitosti. Absurdní projev moci a nadřazenosti. Zajímalo by mě, jestli se v tomhle směru naše civilizace vyvíjí k lepšímu. Nejspíš není pochyb, že se technologicky zlepšujeme. Vidíme dál do vesmíru, dokážeme zobrazit menší a menší objekty, dokonce tak malé, že si ani pořádně nejsme jisti, zda to jsou ještě částice, odhadujeme více detailů z prehistorie, mobilem ovládáme svá auta, TV, domy a manžela na dálku, sekvenujeme genomy jak na běžícím pásu, na 3-D tiskárnách se tisknou orgány, internet, angličtina a aerolinky nás propojují, jako bychom byli všichni z jedné ulice. Ale co naše morální hodnoty, smysl pro odpovědnost a svědomí? Zlepšujeme se? Jsou naše zákony rozumnější a spravedlivější? Snad ano. Otrokářskou společnost téměř všichni zavrhují a těžko si představit, že by se kdy vrátila. Věřit v nadřazenost lidské rasy je nepřípustné a je to dobře. A zatím nejlepší ukazatel je, že jsme se nevymlátili atomovkama. Jinak mi ale připadá, že jsme se zasekli. Zjednodušeně řečeno, připadá mi, že západní kolosy bojují s východními o moc a sem tam se k tomu připlete nějaký zaostalý děcko, který se o sebe ani neumí pořádně postarat a ještě ho pak kde kdo zneužívá. Když takový dítě vyroste a je z něj chlap jak hora, někdy se začne mstít. Je to opravdu jen utopický sen, že si všichni budou spíš pomáhat místo toho, aby spolu soupeřili jak predátoři o žvanec? Asi jo, protože jsme pořád stejný lidi, jako jsme byli odnepaměti a i když jsme si vyléčili nejhorší společenské vředy (otrokáře a nadlidi), pořád jsme prolezlí korupcí, pokrytectvím a sobectvím. A protože to o sobě všichni víme, na konci dne se bojíme jeden druhého. Máme potřebu se bránit. A jak známo, nejlepší obrana je útok.

sobota 12. prosince 2015

KRÁL VE ŽLUTÉM


Nějakou chvíli jsme spolu otupěle rozmlouvali jako v mrákotách, až mi došlo, že spolu probíráme Krále ve žlutém. Jaký hřích, napsat taková slova — slova čistá jako křišťál, průzračná a libozvučná jako zurčící studánka, slova blýskavá a žhnoucí jako otrávené démanty Medicejských! Jaká špatnost, jak beznadějně zatracená je duše, jež byla schopna strhnout a ochromit lidské bytosti těmito slovy — slovy, jimž rozumí nevzdělaní stejně jako moudří, slovy cennějšími než drahé kamení, konejšivějšími než hudba, strašnějšími než smrt! Hovořili jsme, nedbajíce tmavnoucích stínů. Zapřísahala mne, abych tu sponu z černého onyxu se zasazeným prapodivným symbolem, o němž jsme nyní věděli, že je to Žluté znamení, zahodil. Nikdy se nedozvím, proč jsem odmítl, ačkoli ještě v této hodině, zde, ve své ložnici, když píši tuto zpověď, bych rád znal důvod, jenž mi zabránil, abych Žluté znamení strhl z hrudi a mrštil jím do ohně. Vím jistě, že jsem tak toužil učinit, přesto na mne Tessie naléhala zbytečně. Přišla noc a hodiny se vlekly...

Marně jsem hledal tu inspiraci...
Kniha mne zklamala, a rád ji levně prodám náročnějšímu čtenáři než jsem já.