Novinky v knihkupectví Kosmas

čtvrtek 19. února 2009

RUBÍN V KOUŘI

Jednoho chladného větrného dne na počátku října 1872 v samém finančním srdci Londýna předjela před budovu kanceláří firmy Lockhart a Shelby lodní přeprava elegantní drožka, z ní vystoupila mladá dívka a zaplatila drožkáři.
Mohlo jí být asi šestnáct let, byla sama a neobyčejně půvabná. Byla štíhlá a pobledlá, oblečená ve smutku, na hlavě černý, pod bradu uvázaný čepec, pod nějž si právě zasunula pramen světlých vlasů, uvolněný větrem. Na tak světlovlasou osůbku měla nezvykle tmavé hnědé oči. Jmenovala se Sally Lockhartová a v příštích patnácti minutách zabije člověka.

Starý dobrý pošmourný Londýn a jeho detektivní historky s nádechem exotiky plynoucí z britského kolonialismu. Byla to zábava, číst tuhle knížku, ačkoliv pamatuju si z ní už jenom tu atmosféru...

ELEMTÁRNÍ ČÁSTICE

Djerzinski kolem sebe nic podobného rozhodně nevy­tvořil. Atmosféra ve výzkumném středisku, které vedl, nebyla ničím méně a ničím více než atmosférou kancelář­skou. Molekulární biologové, na hony vzdálení Rimbau­dům mikroskopu, jak si je ráda představuje sentimentální veřejnost, jsou nejčastěji poctiví technici bez zvláštního na­dání, kteří čtou Le Nouvel Obseruateur a sní o dovolené v Grónsku. Výzkum v molekulární biologii si nežádá tvo­řivost ani vynalézavost; ve skutečnosti jde víceméně o na­prosto rutinní činnost, k níž stačí slušné druhořadé intelek­tuální schopnosti. Lidi dělají doktoráty a obhajují disertace, a zatím by k obsluze přístrojů stačily dva roky vysoké školy. "Když chcete mít představu o genetickém kódu," ří­kával rád Desplechin, vedoucí oddělení biologie Národ­ního střediska vědeckého výzkumu CNRS, "chcete-li poro­zumět principu syntézy proteinů, tak tam se musíte snažit, to ano. Mimochodem si všimněte, že na to první kápnul Gamow, což je fyzik. Ale co se týče rozluštění DNA, pfff. .. Luštíme, luštíme. Uděláme jednu molekulu, pak druhou. Data vložíme do počítače, počítač vypočte subsekvence. Pošleme fax do Colorada: udělají gen B27, my zase C33. Kuchařina. Občas se dostaví nevýznamný pokrok v páro­vání; většinou to stačí k tomu, aby vám dali nobelovku. Brnkačka; zábava."

Všechno se může proměnit v nudnou rutinu, malování obrazů, fotbal, sex i věda. Ovšem prezentovat to tak, že je to nuda samo o sobě, to mi připadá trošku mimo mísu. Říká se, že ten a onen rostlinný, bakteriální, dokonce lidský genom jsme přečetli. Moc se nemluví o tom, že to není úplně pravda. Něco málo kolem 1-2% z lidského genomu, které jsou tvořeny vysoce repetitivními sekvencemi nemáme dobře zmapovány. Dál, přečetli jsme zápis, ale často si s ním nevíme rady. Pořád ještě neznáme přesný počet lidských genů, ikdyž už se ke konečnému číslu svými odhady blížíme s přesností snad řádově ve stovkách. Opovrhovaná kuchařina z ukázky je ve skutečnosti stejně zodpovědná a přínosná jako iniciační nápady. Už nevíme, kdo "geniální" přesně vymyslel zmrzlinu, ale pokud ji někdo "nudný a bezvýznamný" během výroby, transportu nebo prodeje zmrší, krásně se z toho do několika hodin pose-eme. Chci vlastně říct starý známý: "Je vlastně jedno, jestli jsi pekař nebo lékař, hlavně, že svoji práci děláš poctivě a pořádně."
Podobně "cynická" a tak trošku tendenčně naivní je ta knížka celá. A končí jako úplný blábol.

DENÍK KASTELÁNA


Pátek 10. listopadu

......Dodělali jsme inventuru. Konečně. Kupodivu nic nechybí.
......Odpoledne přijel veterinář, aby naočkoval Raga proti vzteklině.
......Řekl bych, že je to takový zvířecí Mengele. Rago byl asi stejného názoru, protože si nechal sice píchnout injekci, ale potom se Ottovi \)'smekl, jakýmsi záhadným grifem si shodil náhubek a zakousl se tomu chlapovi do ruky. Měli jsme co dělat, abychom ho z něj dostali. Strašně nám vynadal. Řekl jsem mu, ať je rád, že neočkoval medvěda. To ho rozlítilo a začal mi vyhrožovat soudem. Poslal jsem ho do háje.
......Alexandr Ou mě pozval na oběd!
......Doslova řekl: "Budeme rádi, když k nám zítra přijdete na oběd." No toto.

Později…
......Nemůžu usnout. V místnosti nade mnou pořád slyším nějaké zvuky, ale nejsou to kroky, spíš jakési tupé údery. Asi bych se tam měl jít podívat.
......Jenomže to už si říKám dobrou půlhodinu, a pořád se k tomu nemůžu odhodlat. Jsem směšný. Ležím a myslím jenom na to, až se to znovu ozve. Chvilku je klid a znovu. Už jsem vymyslel několik teorií o původu těch zvuků, ale všechny jsem je postupně zavrhl. Dal jsem si ultimátum: ještě pětkrát to uslyším a jdu tam. Zlatý oči. Pořád ležím a nadávám si do pitomců a debilů.
......Já se prostě nepoznávám. Celý život se vrtám sám v sobě, pitvám každou myšlenku, abych vždycky nakonec přišel k názoru, že nic nemá smysl a všechno je úplně na hovno. Laura mi kdysi řekla: "Jsi nechutný cynický chechtal."
......Jenomže teď civím v obrovské staré ratejně a můj humor vysychá.

Oddechovka. Příjemná záležitost ke zhltnutí s dostatečnou dávkou tajemna a nadpřirozenými jevy jen lehce nad míru neuvěřitelnými. Vřele doporučuji jako osvěžující alternativu ke všem těm současným českým sebereflexivním retrospektivám, které mne už neuvěřitelně nudí.