Novinky v knihkupectví Kosmas

Zobrazují se příspěvky se štítkemSamuel Shem. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSamuel Shem. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 11. února 2008

HORA HOŘE


Hora hoře se jmenoval kopec i nemocnice, kterou na něm postavili. Kopec byl pokřtěn dřív, na začátku osmnáctého století, skupinou ošlehaných puritánských farmářů, které sužovaly severovýchodní větry, jež tento kus skály bičovaly leckdy i čtyři dny bez přestávky. Nemocnice byla založena později, v roce 1812, společenstvím občansky uvědomělých Yankeeů, kteří si poté, co ve městě postavili nemocnici pro léčení neduhů těla, řekli, že by nebylo špatné rrút kompletní sestavu, a daleko za městem, ve stínu hory, postavili druhou, kde se léčily choroby duše. Tím, že jí ponechali jméno Hora hoře, prokázali značnou míru smyslu pro humor, pravda, poněkud zvráceného. Do konce devatenáctého století vznikla celá řada takových elegantních duševních sanatorií ve stylu venkovské farmy, z nichž některé fungují dodnes: Austina Riggse, McLeanovo, Sheparda Pratta, Brattleboroský útulek, útulek Pod kaštany. Základním pravidlem pro stavbu takových sanatorií bylo popření skutečnosti: "Sejde z očí, sejde z mysli." Hora hoře byla chráněna před rozpínáním města přirozenými hranicemi: vysoký kopec, několik strašidelných roklí a močál na konci jezera. Dvanáct samostatných budov obklopovalo osmdesát akrů luk, lesů a potoků, navíc obehnaných vysokým plotem.

Jenom si říkám, proč nás o takových knížkách neučili na základce a na střední...
Chápu, že výuka musí mít nějakou chronologii, postup od klasiky k moderně, ale kdo si dodneška pamatuje, kdy se narodil Seifert nebo co všechno napsal Arbes? A jestli si to pamatujete, čím Vám to prospělo? Řekněte s odstupem času, jestli tohle drilování Vám nějak příznivě formovalo pohled na svět! Hora hoře je volné a podle mého názoru ještě lepší pokračování knihy Dům Páně. Budete patřit k nadšencům nebo lidem, kteří tuhle knížku odloží jako cynickou a hrubou. Já říkám, že pod drsnou kůrou je jemné pletivo příběhu citlivého člověka obrušovaného krutým prostředím. Ovšem když je něčeho příliš i bojácný pes se začne bránit. Tak příjemné čtení a zábavu přeji.

středa 8. srpna 2007

DŮM PÁNĚ

ZÁKONY DOMU PÁNĚ

I. PACOŠI NEUMÍRAJÍ
II. PACOŠI JDOU K ZEMI
III. PŘI SRDEČNÍ ZÁSTAVĚ ZMĚŘ PULS NEJDŘÍV SÁM SOBĚ
IV. TO PACIENT JE TEN NEMOCNÝ
V. NEJPŘEDNĚJŠÍ JE UMÍSTĚNÍ
VI. NEEXISTUJE TĚLNÍ DUTINA, DO KTERÉ BY SES NEDOSTAL S POMOCÍ JEHLY ČÍSLO ČTRNÁCT A SILNÉ RUKY
VII. VĚK + BUN = DÁVKA LASIXU
VIII. VŽDYCKY TI MOHOU UBLÍŽIT VÍC
IX. JEDINÝ DOBRÝ PŘÍJEM JE MRTVÝ PŘÍJEM
X. KDYŽ NEZMĚŘÍŠ TEPLOTU, NEZJISTÍŠ HOREČKU
XI. UKAŽ MI NLŠ, KTERÝ MI PŘIDĚLÁ POUZE TROJNÁSOBEK PRÁCE, A JÁ MU ZLÍBÁM NOHY
XII. KDYŽ REZIDENT NA RADIOLOGII I NLŠ VIDÍ NA RENTGENU HRUDNÍKU LÉZI, PAK TAM ŽÁDNÁ LÉZE BÝT NEMŮŽE
XIII. POSKYTOVAT LÉKAŘSKOU PÉČI ZNAMENÁ DĚLAT CO MOŽNÁ NEJVÍCE NIČEHO

Vybrané výrazy ze slovníčku:

BUN: obsah močovinového dusíku v krvi; nepřímý ukazatel srdečního selhání
DPD BZO:
drobná postarší dáma bez zjevných obtíží: nikoli pacoška
Lasix:
lék; diuretikum; často se užívá k léčení městnavého srdečního selhání

Sedím tu nad touhle knížkou a rozhodl jsem se, že z ní už další úryvek psát nebudu. jednak je to moc práce, ale hlavně četl jsem ji už před časem a nezaznamenal jsem si žádnou pasáž, která by se jako výstižná ukázka hodila. A odbývat ji něčím narychlo nalistovaným? Není to tím, že by mě ta kniha nezaujala. Naopak. Vřele ji doporučuju. Hltal jsem ji tak, že jsem se při tom na nic jiného nesoustředil, natož abych šel pro tužku a napsal si na straně té a té je super odstavec nebo kapitola. Zákony a nepatrný zlomek slovníčku Vám jako ukázka tentokrát musí stačit. Jestli podle toho ale soudíte, že ta kniha je cynická, jako mnozí lékaři, pak se mýlíte. Pravda, občas je hrubšího zrna a občas obscénní. Jenže takový je, podle mne, i skutečný život. Ale celkově mi z ní zůstal nezapomenutelný zážitek a pocit. Člověka sice hlodá, že ve svém životě bude jednou spíš pacochem, ale když se s tímhle vyrovnáte, užijete si ji a možná si začnete užívat i trošku víc v životě. Málokterá knížka na mne měla takový vliv, jako tahle. Je v ní hořkost, je v ní humor, je v ní hodně upřímného přiznání ohledně práce, sexu, midráků, radosti, nevěry, naděje a lásky. Skoro okamžitě jsem si šel koupit volné pokračování nazvané Hora hoře. S radostí jsem zjistil, že je o něco tlustší a nakonec možná i ještě lepší. Číst Horu hoře bylo jako dolít si druhou sklenici nezvladatelně lahodného sektu. Ale o Hoře už napíšu zase jindy...