KAFKA NA POBŘEŽÍ

...Nejdu rychleji, než musím, nejdu pomaleji, než je nutné...

...Sakura si znovu do sluchátka vzdychne. Velice zhluboka a zásadně. „Hele, když se zamiluje někdo v tvým věku, tak to většinou fakt moc reálný nebejvá, ale když je mimo realitu i ta osoba, do který ses zamiloval, tak z toho nic moc dobrýho nekouká. Je ti to jasný?"...

O Kafce na pobřeží jsem hodně slyšel, ale vyprávění předčilo samotnou mírně, řekl bych, surrealistickou knihu.

NORSKÉ DŘEVO

Když se teď snažím všechno po paměti zapsat, jsem občas naráz velice nejistý.
Hlavní a nejdůležitější vzpomínky jako by se mi vytrácely.
Všechno podstatné jako by se stále víc zasouvalo až někam do tmy na sám kraj mé paměti, kde se vše pomalu mění v bláto.
Nemám ale k dispozici nic víc než právě takové vzpomínky.
Už hodně? prořídly a řídnou dál. Jak si je tak snažím vyvolávat z mysli a zapisovat na papír, mám stále silnější pocit, jako bych olizoval úplně holé kosti.
Neznám však žádný jiný způsob, jak splnit slib, který jsem Naoko dal.
Dřív, dokud jsem byl ještě mladý a vzpomínky byly čerstvé, zkusil jsem je už několikrát sepsat. Nedal jsem ale dohromady ani řádku. Věděl jsem, že mít tu jedinou, první řádku za sebou, vyplynul by už zbytek skoro sám od sebe, avšak nikdy se mi ji nepodařilo napsat.
Tak šly roky, a já stále nevěděl, odkud začít. Bylo to stejné jako chtít se vydat na cestu s mapou, která je přehnaně podrobná. Tak podrobná, že člověk ztratí orientaci.
Jenže teď už všechno chápu. Psaní už mi - aspoň myslím - nehude dělat žádné potíže, právě proto, že jsem toho spoustu zapomněl.
Jak vzpomínky na Naoko blednou víc a víc, naráz ji konečně začínám chápat. Už vím, proč po mně chtěla, "abych na ni nikdy nezapomněl. "
Ona totiž věděla, co se stane, až moje vzpomínky vyblednou a zmizí. A proto mě tolik prosila: "Nikdy nezapomeň, že jsem byla na světě." Teď už to chápu, a je mi z toho pomyšlení k nesnesení smutno: Naoko mě nikdy neměla ráda.


Norské dřevo je zajímavá knížka, kterou mi doporučil Hynek. Chodili jsme spolu od regálu k regálu v Domě knihy na Václaváku a ukazovali si knížky, které za to stojí a které ne. Chtěl jsem mu koupit nějakou knížku jako dárek za pěkný víkend v Praze, ale je těžké někomu trefit vkus a nekupovat mu dárek jen podle toho, co se líbí mně. Odložil jsem nákup dárku na později, ale teď už vím, jakou knížku mu koupím. Zatím si to nechám pro sebe...
Ale zpátky k Norskému dřevu. Je to zajímavá a čtivá knížka, ale hrozně smutná. V podstatě je celá hlavně o lásce, sexu, touze a smrti. Nebyla tedy špatná, ale mám radši dějovější záležitosti s jednoznačnější pointou. Mimochodem, jestlipak víte, podle čeho se tahle knížka jmenuje? Není to těžká otázka. Zadejte do YouTube norwegian wood a hned budete vědět a navíc naťuknete atmosféru knížky...