tag:blogger.com,1999:blog-12470700417665741802024-03-19T01:47:20.036-07:00VRATISLAVŮV ČTENÁŘSKÝ DENÍK...je věnován přátelům a známým, kteří se mě občas ptají, co jsem četl naposledy pěknýho.- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.comBlogger162125tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-68414307475125444502023-09-21T10:09:00.002-07:002023-09-21T10:09:56.000-07:00REALITA NENÍ ČÍM SE ZDÁ<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgY5h_cZjM4xu8Rg5w57krqgx0B8lLqy66CkYeDKRIJxq2iNxtCSmyXjMumHoefopwTC8v80vkyM3I2b5tWdyNkSX5jSK0rEE3A0cnt4fVgI_zSdLMLhEMEyV_3DeI3qsDtvZy4gJ1KzTyiPVSB8-7T0JID7bh_QxPhlaSDK-9Wyawp4BoGQpddAjLJggL7/s466/rncsz.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="466" data-original-width="315" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgY5h_cZjM4xu8Rg5w57krqgx0B8lLqy66CkYeDKRIJxq2iNxtCSmyXjMumHoefopwTC8v80vkyM3I2b5tWdyNkSX5jSK0rEE3A0cnt4fVgI_zSdLMLhEMEyV_3DeI3qsDtvZy4gJ1KzTyiPVSB8-7T0JID7bh_QxPhlaSDK-9Wyawp4BoGQpddAjLJggL7/s320/rncsz.jpg" width="216" /></a></div>13. Mysterium<br /><br />Pravda se nachází v hlubinách.<br />Demokritos<br /><br />Popsal jsem zde, co si osobně myslím o podstatě věcí ve světle toho, co jsme dosud zjistili. Shrnul jsem vývoj některých klíčových idejí fundamentální fyziky. Přiblížil jsem velké objevy, které učinila fyzika ve 20. století, a načrtl obraz světa, který se vynořil z nedávného bádání o kvantové teorii gravitace.<br /><br />Jsem si tím vším jistý? Nejsem.<br /><br />Jednou z prvních a nejkrásnějších dochovaných stránek v historii vědy je pasáž v Platónově dialogu Faidón, kde Sokrates vysvětluje tvar Země.<br /><br />Sokrates říká, že „věří“, že Země je kulatá a že jsou na ní hluboká údolí, kde žijí lidé. V podstatě má pravdu, 1 když jeho představy zní trochu mlhavě. A dodává: „Nejsem sí jist“ Tato stránka díla je mnohem cennější než všechny ty nesmysly o nesmrtelnosti duše, které vyplňují zbytek dialogu. Není to jenom nejstarší text, jenž se zachoval, kde se explicitně hovoří o skutečnosti, že Země musí mít sférický tvar. Důležitější je, že z oněch řádek jasně a zřetelně promlouvá Platónovo doznání, že existují meze znalostí dané doby. „Nejsem si jist,“ říká ústy Sokratovými.<br /><br />Toto kritické, otevřeně formulované vědomí vlastní nevědomosti leží v samém středu vědeckého myšlení. Právě díky vědomí hranic vlastních znalostí jsme se toho o světě dozvěděli už mnohé. Nejsme si úplně jisti skoro ničím, stejně jako Sokrates si nebyl jist kulatostí Země. Bádáme na samých hranicích poznaného.<br /><br />Vědomí hranic našeho poznání je současně i vědomím faktu, že to, co dnes víme, se zítra může ukázat jako chybné či nepřesné. Pouze tím, že jsme si neustále vědomí, že naše dnešní představy mohou být nakonec špatné, se dokážeme oprošťovat od mylných idejí a dozvídat se něco nového. Poznat něco nového vyžaduje odvahu přijmout fakt, že vše, co si myslíme, že víme (včetně všech našich nejhlouběji zakořeněných přesvědčení), může být nakonec chybné či přinejmenším naivní. Že jsou to pouhé stíny na stěnách Platónovy jeskyně.<br /><br />Věda se rodí z tohoto aktu pokory: nevěřit slepě v naše minulé vědění ani v naší intuici. Nevěřit tomu, co všichni kolem říkají. Nedůvěřovat znalostem, které nashromáždili naši otcové a dědové. Nenajdeme nic nového, budeme-li se domnívat, že všechno podstatné už známe, nebo předpokládat, že to bylo zapsáno již v pradávných knihách, nebo že to znali už stařešinové našeho kmene. Staletí, ve kterých lidé jenom slepě věřili, byla právě ta staletí, ve kterých se poznání světa posunulo jen málo. Kdyby Einstein, Newton a Koperník důvěřovali ve znalosti svých otců, nikdy by nic nezpochybnili a nikdy by nedokázali posunout znalost vpřed. Kdyby nikdo nepochyboval, stále bychom ještě uctívali faraony a byli přesvědčeni, že Zemi nese na svém krunýři obrovská želva. I ty nejověřenější objevy (třeba ty Newtonovy) se nakonec mohou ukázat (jak zjistil Einstein) jako příliš zjednodušující. <br /><br />Věda je občas kritizována Za to, že prý dokáže vysvětlit úplně všechno, že se tváří, jako by měla odpověď na jakoukoli otázku. Je to prapodivné obvinění. Jak ví každý vědec v kterékoli výzkumné instituci, dělat vědu znamená dennodenně s námahou překonávat hranice vlastní nevědomosti - existuje bezpočet věcí, které neznáte a které nedokážete pochopit. To je vážně hodně jiné nežli tvrzení, že všechno víme. Vůbec netušíme, jakou novou částici mohou napřesrok objevit v laboratoři CERN, co ve vesmíru odhalí naše budoucí teleskopy nebo jaké rovnice opravdu popisují svět. Neumíme obecně vyřešit rovnice, které už máme, a někdy ani nevíme, co znamenají. Nevíme, jestli ona nádherná teorie, na které pracujeme, je správná. Nevíme, co bylo před velkým třeskem, jak přesně funguje bouře nebo bakterie nebo naše oko nebo buňky v našem vlastním těle, nevíme, co jsou naše myšlenkové pochody. Vědec je někdo, kdo žije svůj život s vědomím vlastní hluboké nevědomosti, je v přímém kontaktu s bezpočtem vlastních omezení, s mezemi svého chápání. <br /><br />Jestliže si ale nejsme ničím jisti, jak se můžeme spolehnout na co. co nám věda říká? Odpověď je prostá, Věda není spolehlivá proto, že poskytuje jistoty. Je spolehlivá proto, že nám dává ty nejlepší odpovědi, které dnes máme. Věda je maximum toho, co víme o problémech jimž čelíme. Právě její otevřenost, fakt, že neustále zpochybňuje naše současné poznání, nám zaručuje, že její odpovědi jsou ty nejlepší, jaké dnes existují. Naleznete-li lepší odpovědi, pak se vědou stanou tyto lepší odpovědi.<br /> <p></p><p><span style="color: #660000;"><i>Knížka se zaměřuje na podstatu gravitace. Vysvětluje autorovu upřednostňovanou hypotézu, že prostor má kvantový charakter, že existuje něco jako minimální jednotka prostoru, která se už dál nedá rozdělit a že podobně funguje i gravitace, a že prostor, gravitace, čas a vlastně vše, co vnímáme jako hmotu a energii je projevem jednoho pole.</i></span><br /></p>- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-55113871021482745832023-09-21T09:32:00.001-07:002023-09-21T09:32:09.057-07:00PONDĚLÍ ZAČÍNÁ V SOBOTU<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgonyXwQXujjEAiBY6I2PJ-3ANcG4eZVO-7vM7yam2GXR0FQjgid9APcAM6jLeuHyagWxpDszqj7wHSD7lXtMbHrh80IFZ1dwN7gvhM5V9yP-onaMpsx5V-42ib8oPyv_lsb6-Yu90hjsBtlCvtd_2WFUiHblIRelFz9Ep2SC_YDKd2_FiiK6TJdDIMbmc/s1126/pondeli%20zacina%20v%20sobotu.jpeg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="800" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgonyXwQXujjEAiBY6I2PJ-3ANcG4eZVO-7vM7yam2GXR0FQjgid9APcAM6jLeuHyagWxpDszqj7wHSD7lXtMbHrh80IFZ1dwN7gvhM5V9yP-onaMpsx5V-42ib8oPyv_lsb6-Yu90hjsBtlCvtd_2WFUiHblIRelFz9Ep2SC_YDKd2_FiiK6TJdDIMbmc/s320/pondeli%20zacina%20v%20sobotu.jpeg" width="227" /></a></div><p>Měl jsem tedy co do činění s takzvaným kouzelným, nerozměnitelným pětníkem, variantou známého pohádkového platidla, a mohl jsem zblízka sledovat proces jeho fungování. Samotný fakt nerozměnitelnosti mě, abych pravdu řekl, příliš nezaujal. Mou představivost zjitřila především samotná možnost mimoprostorového přenosu hmotného tělesa. Bylo mi naprosto jasné, že tajemný přesun pětníku od prodavače ke kupujícímu není ničím jiným než ojedinělým případem slovutné teleportace, milovníkům vědecké fantastiky rovněž dobře známé pod různými pseudonymy - hyperpřesun, repagulární skok, Tarantogův fenomén... Obzory, které se tímto otevíraly, byly fenomenální.</p><p><i style="color: #660000;">Přečteno. Čekal jsem trošku více, nebo možná něco trošku jiného, ale vlastně jsem se docela dobře bavil a přelouskal to poměrně rychle. Určitě to není kombinace Harryho Potera a Teorie velkého třesku. Tohle srovnání kulhá na obě nohy. Občas se tu kouzlí a dějou se nadpřirozené věci v kulisách městečka sovětsky realistického, což vede ke směšným situacím, řekl bych skoro až k absurdním fraškám. Mně nabíhal úplně jiný kus, Mistr a Markétka. </i><br /></p><p></p>- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-39483626519334045052023-09-17T12:17:00.000-07:002023-09-17T12:17:14.913-07:00TĚŽKÁ PLANETA<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAskcwUi6o8fiu4ka-qkM3au0U8k6ItYjHoL4UB9q60ixhmkzVvXbAedth54mKP0ATtQt0Yvp-jwl8EcMuG3kmFPYBGe_LV7NVYzxInqbV9M-bDCd5D5_e88RNGeugSPtqMI-uYYPygJpDPEorxONvy0UMOLmchZ-H26fysbxn3HLaweIDRAIJ2QSAZu8A/s586/tezkaplaneta.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="586" data-original-width="368" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAskcwUi6o8fiu4ka-qkM3au0U8k6ItYjHoL4UB9q60ixhmkzVvXbAedth54mKP0ATtQt0Yvp-jwl8EcMuG3kmFPYBGe_LV7NVYzxInqbV9M-bDCd5D5_e88RNGeugSPtqMI-uYYPygJpDPEorxONvy0UMOLmchZ-H26fysbxn3HLaweIDRAIJ2QSAZu8A/s320/tezkaplaneta.jpg" width="201" /></a></div><p>1. Víte něco o kanálech na Marsu? Kdo první se domníval, že je vidí?</p><p>2. Jakou část zemské kůry představuje křemík? Které důležité přírodní materiály mají jako součást křemík? Jaký technický význam čistý křemík má? </p><p>3. Pokusy Dicka Jarvise dorozumět se s Ťuílem připomínají dnešní pokusy sdělit možným inteligentním obyvatelům jiných planetárních soustav, že tu jsme. Jakým způsobem byste využili rádia k dorozumění s mimozemšťany, kteří neznají náš jazyk a nic o nás nevědí, vy? Jak byste popsali vzhled Člověka? </p><p>4. Vyhledejte nejčerstvější poznatky o povrchu Marsu, o jeho atmosféře a srovnejte je s podmínkami, které popisuje Weinbaum. </p><p>5. Weinbaumovo tvrzení, že Merkur není z Marsu viditelný pouhým okem, správné? Jak asi vypadá z Marsu Země? A co náš Měsíc?</p><p>6. Vypočítejte jaký, tlak je asi na povrchu Jupitera. Jaká by pod tímto tlakem byla hustota vzduchu? </p><p>7. Autor tvrdí, že Těžká planeta je součástí systému s pěti oběžnicemi, což ví i její obyvatel. Z toho vyplývá, že tvorové, kteří na planetě žijí musí mít tušení o astronomii. Ale co myslíte - co mohou obyvatelé Jupitera (samozřejmé jen hypotetičtí znát z astronomie? Co by mohli zahlédnout skrz tamní atmosféru? Jakými metodami se dají získávat poznatky, o vesmíru, když není možné přímé pozorování optickými přístroji? </p><p>8. Venuše je velice neobvyklá planeta. Přitažlivost na jejím povrchu je asi o pětinu nižší než na Zemi, tlak atmosféry je však padesátkrát vyšší. Co víme podmínkách na povrchu Venuše?</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiE7iEXamH--V7ID1vSL5Jj5gFBHHAsA5lRtlRpiPxMizepB6YXVLEmLSYeXH7UbA6pRr3uV_Ue95_BRw6_HKBP0B6zAuCtdoPZ1CKRaffGXcixI0TM0FCLO-UKX1QdcmCfjxdTaWi6p1U6XYEJ_8KdkF4it3N9hJPv27ZthrLzdEK-7StfHDL51WnHwlmE/s2008/02b.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="952" data-original-width="2008" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiE7iEXamH--V7ID1vSL5Jj5gFBHHAsA5lRtlRpiPxMizepB6YXVLEmLSYeXH7UbA6pRr3uV_Ue95_BRw6_HKBP0B6zAuCtdoPZ1CKRaffGXcixI0TM0FCLO-UKX1QdcmCfjxdTaWi6p1U6XYEJ_8KdkF4it3N9hJPv27ZthrLzdEK-7StfHDL51WnHwlmE/w674-h320/02b.jpg" width="674" /></a></div><br />9. V geometrii v rovině (dvojrozměrná geometrie) má přímka rovnici ax + by + c = 0. V geometrii v prostoru (trojrozměrná geometrie) má obdobný útvar — rovina — rovnici ax + by + cz + d = 0. Jakou rovnici bude mít odpovídající útvar — „nadrovina" — ve čtyřrozměrném prostoru? <p></p><p>10. Sestrojte si podle obr. 1 trojrozměrný model teseraktu a porovnejte ho s dvojrozměrným zobrazením krychle. Jsou si jejich zkreslení podobná? Najdete v teseraktu osm krychlí (šest z nich zkreslených)? </p><p>11. Teserakt můžeme rovněž nazývat hyperkrychle. Co je potom hyperprostor? Je možné, aby existovaly hyperčtyřstěny, hyperelipsoidy atd.? </p><p>12. Co myslíte, že představuje nerozměrná geometrie? </p><p>13. Heinlein říká, že jedním ze čtvrtých rozměrů je čas. V jakém smyslu je čas čtvrtým rozměrem? Je pravda, že v našem světě existují jen trojrozměrné předměty? Co je to „momentální" krychle? Jak ji zjistíme? Jak by se její účinky projevovaly v okolí? Dá se o něčem, co nelze nijak zjistit a co se ani neprojevuje účinky na okolí, tvrdit, že to existuje? </p><p>16. Je-li čas čtvrtým rozměrem, jak se liší od tří ostatních? Jaké jsou jednotky měření času ve srovnání s jednotkami, ostatních tří rozměrů? Jak se liší cestování časem od cestování ostatními třemi rozměry? Může-li předmět rotovat ve třech rozměrech, přičemž se např. délka mění na šířku atp., je možné, že by rotoval časem, přičemž by se jeho délka protáhla do budoucnosti? </p><p>17. V Einsteinově teorii relativity je časoprostor" důležitým pojmem, Co je to? </p><p>18. Hmota má tři (někdy se uvádějí také čtyři) skupenské stavy. Vyjmenujte je a podejte jejich charakteristiku! </p><p> 19. Kron měří čas podle slunečních otáček. Jak rychle se Slunce otáčí kolem své osy? Otáčí se na celém povrchu rovnoměrně jako třeba Země?</p><p>20. Co je Ďáblova rokle v Arizoně? Vysvětlete podobnost tohoto útvaru s měsíčními krátery! </p><p>21. Clement hovoří o neutroniu v jádrech hvězd, hmotě tvořené natěsnanými neutrony. Co jsou to neutrony? Jak a za jakých podmínek se mohou spojovat, aby vytvořily neutronium? </p><p>22. Jaký je běžný průměr atomu a neutronu? Jaký je objem atomu ve srovnání s objemem neutronu? Kdyby se všechna hmota Slunce přeměnila v neutronium, jaký by mělo Slunce průměr? </p><p>23. Clement se zmiňuje o dvou malých hvězdách těsně vedle sebe, které se vzájemně obíhají a navíc obíhají i samotný Sírius. Sírius má skutečně menšího průvodce, který byl objeven dříve než byl spatřen. Jak k tomu mohlo dojít?</p><p>24. Clement udává vzdálenosti v násobcích slunečního průměru. Je to výhodnější, než kdyby je udával v kilometrech? Proč? </p><p>25. Topologie je jedním z odvětví matematiky. Jaká další odvětví znáte? Víte, čím se zabývají? </p><p>26. Jak vznikl název Harvardské univerzity? Znáte jiné slavné světové univerzity? Jak stará je Karlova univerzita v Praze? Jsou v Evropě ještě starší univerzity? </p><p>27. Které jsou tři nejdůležitější složky lidské potravy? Která z nich je nejvíc nedostatková, zvláště v rozvojových zemích?</p><p>28. Kolik očí mají živočichové z různých skupin? Jakou výhodu mají dvě oči, které mají velkou většinou obratlovci? U kterých živočichů oči zakrňuji? </p><p>29. Co je symbióza a co parazitismus? </p><p>30. Myslíte, že lze i na Zemi objevit neznámé a výjimečné živočichy? Vždyť když byl objeven v Austrálii ptakopysk podivný (<i>Ornithorhynchus anatinus</i>), bylo obtížné přesvědčit evropské přírodovědce, že nejde o vtip. Víte ještě o nějakých jiných živočiších, které musí Člověk nejdříve spatřit, aby byl ochoten uvěřit, že existuji? A kdybyste znali všechny živočišné druhy na Zemi kromě druhu <i>Homo sapiens</i> myslíte, že byste dokázali předpokládat jeho existenci? </p><p><br />31. Rostlinný život je v moři asi čtyřikrát hojnější než na souši. Naše současné zdroje potravin pocházejí především ze suchozemské vegetace a živočichů. Kdyby tedy člověk dokázal vytěžit z moře tolik co získá na pevnině, zdroje potravin by se mohly zpětinásobit Zároveň se však každých čtyřicet sedm let zdvojnásobuje počet obyvatel naší planety. Jak dlouho bude při současném vývoji populace trvat, než nás bude pětkrát víc? Je podle vás Clarkův optimismus oprávněný? Za jakých podmínek by byl reálný? </p><p>32. Biology dnes velmi zajímají delfíni - a zkuste si najít nějakou z knížek, které o těchto mořských savcích vyšly. A až si některou přečtete, pokuste se odpovědět i na tuto otázku: Jsou-li delfíni (mimochodem, jak se liší od jiných mořských savců jako jsou ploutvonožci, ochechule a velryby?) velmi inteligentní, proč nevyvinuli nějakou civilizaci? </p><p>33. Co by mohlo potkat velryby, kdyby lidé začali ve velkém těžit a zpracovávat mořské korýše a plankton? </p><p>34. Proč pojmenoval Clarke plovoucí základnu ve své povídce právě Hermann Melville? </p><p></p><p>35 Většina teorií zemského magnetického pole předpokládá přítomnost železa ve středu Země. Domníváte se, že i Měsíc má železné jádro?</p><p>36. Jak funguje chlorid vápenatý ve skafandru? </p><p>37. Vyhledejte si zprávy o přistání na Měsíci a podívejte se, co se v nich říká o měsíčním prachu. <br /></p><p></p><p>38. Jaké je jiné označení kobalaminu, jakou má účinnost a složení? </p><p>39. Jak se projevuje přidávání některých antibiotik do potravy domácích zvířat?</p><p>40. Chlorozlatitanový ion se skládá z iontu trojmocného zlata (Au3+) na nějž jsou navázány Čtyři ionty chlóru (Cl). Takové sloučenině se říká koordinační čili komplex. Znáte jiné koordinační sloučeniny? Některé z nich jsou pro děje v organismech velmi významné. </p><p>41. Základní jednotkou množství látky je jeden mol. Pokuste se ho definovat. Poznámka: Aurem je obdobou slova hem, což je součást krevního barviva hemoglobinu. Červený hem je koordinační sloučenina porfyrinu, o kterém se mluví v povídce, a iontu trojmocného železa. <br /></p><p></p><p>42. Je myslitelné, že se vykopávky v údolí Indu provádějí prastarým způsobem se zástupy nosičů hlíny, když je pro autora zároveň doprava buldozerů na Mars samozřejmostí? A proč? </p><p>43. Kdo rozluštil písmo Chetitů? </p><p>44. Co je to rosettská deska? </p><p>45. Co víte o Pompejích? Proč je toto starořímské město tak dobře zachováno? <br /></p><p>46. Jak se staví odborníci z úřadů pro patenty a vynálezy k pokusům o perpetuum mobile? Všechny z nich, což je charakteristickým znakem, porušují buď první nebo druhou termodynamickou větu. Proč?</p><p>47. Oceán je nositelem značného množství tepla - dokonce i jeho polární oblasti. Proč však musí námořní loď spalovat palivo? Proč není možné využít oceánského tepla? </p><p>48. Když uvažujete o první termodynamické větě, jisté vás napadne otázka, odkud se bere obrovské množství energie vyzařované Sluncem i ostatními hvězdami. Zkuste to vysvětlit.</p><p>49. Znáte nějaká slavná "perpetuum mobile" minulosti? Co bylo v jednotlivých případech obyčejně tím nepřekonatelným háčkem? A co myslíte nešlo někdy také o předem zamýšlený podvod? </p><p>50. Termodynamické věty vycházejí z obecné zkušenosti vědců. Nikdy neviděli, že by některá z těchto vět byla porušena. Vědci však pozorují jen určitou část vesmíru a tudíž i jen určité prostředí. Co ale vnější vesmír, vzdálený od nás miliardy let, co nitro Slunce? Můžeme si být zcela jisti, že tytéž zákony platí všude a za všech podmínek? <br /></p><p></p><p>51. Které elementární částice znáte?</p><p>52. Co to je pulsar?<br /><br />53. Kdyby se Slunce skutečně smrštilo a stalo neutronovou hvězdou,<br />aniž by přitom něco ztratilo ze své hmoty, ovlivnilo by to jeho přitažlivé<br />působení na Zemi?<br /><br />54. Co je příčinou přílivu a odlivu? Jak to, že Měsíc působí na tyto<br />jevy výrazněji než Slunce, ačkoli na samotnou Zemi působí přitažlivost<br />Slunce mnohem výrazněji než přitažlivost Měsice?<br /><br /></p><p><br /><br /><br /></p><p><br /> </p>- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-57712277352352125822023-09-17T09:37:00.006-07:002023-09-17T09:37:41.499-07:00KDO ZAVRAŘDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRB74VW2tfnmdW5LEbThAWGQGHd83d4dR1FKP-7VjAd4UWnuGaRjKShCfE-BddRx9WUlI4jX0xHnC8GXt-AnfjKKX3iQ0oxfME3WFIMWAZL3a6L2SB2bSLf55vcKUgxkWA4VTUBJIEPXsv/s1600/big_kdo-zavrazdil-ucastniky-djatlovovy--Dvo-327566.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="347" data-original-width="250" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRB74VW2tfnmdW5LEbThAWGQGHd83d4dR1FKP-7VjAd4UWnuGaRjKShCfE-BddRx9WUlI4jX0xHnC8GXt-AnfjKKX3iQ0oxfME3WFIMWAZL3a6L2SB2bSLf55vcKUgxkWA4VTUBJIEPXsv/s200/big_kdo-zavrazdil-ucastniky-djatlovovy--Dvo-327566.jpg" width="143" /></a></div>
ČLENOVÉ VÝPRAVY<br />
<br />
Skupinu tvořilo pět studentů Uralského polytechnického institutu (UPI) ve Sverdlovsku, tři čerstvě diplomovaní inženýři a jeden lyžařský instruktor. Desátý člen výpravy se ze skupiny v průběhu cesty odpojil a vrátil se zpět.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4h7T85iBbJRkrxGbLLyjJnOAJqJyUZ9nJCjEZtg79Mn0q7yKMji6VlYECOE13-hwbI7vtFpbGVDF3s6Tw7O8VXT9KgCDS8Yrf0xjrXZIkYYo9FAaHtNBNNUVHoVtGqkk4Py_hPIumaRh3/s1600/djatlov.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1035" data-original-width="777" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4h7T85iBbJRkrxGbLLyjJnOAJqJyUZ9nJCjEZtg79Mn0q7yKMji6VlYECOE13-hwbI7vtFpbGVDF3s6Tw7O8VXT9KgCDS8Yrf0xjrXZIkYYo9FAaHtNBNNUVHoVtGqkk4Py_hPIumaRh3/s200/djatlov.jpg" width="150" /></a><p><b>Igor Alexejevič Djatlov</b><br />
<br />
23 let (narozen 13. ledna 1936)<br />
Energický vůdce a hlavní organizátor expedice. Přemýšlivý a aktivní student 5. ročníku Fakulty radiotechniky UPI. Už ve 2. ročníku školy sám navrhl a zkonstruoval rádio, které vzal s sebou na jednu z předchozích turistických výprav. Vynalezl i originální závěsná cestovní kamna určená k vytápění stanu. S turistikou a pohybem v zimní divočině měl dlouholeté zkušenosti. Výpravu do oblasti Severního Uralu organizoval společné se Zinajdou Kolmogorovovou, do které byl údajně zamilovaný (zřejmě šlo ale jen o platonický vztah). V kapse Igorovy bundy vyšetřovatelé našli právě Zinajdinu fotografii.<br />
<br />
Našli je v zimě, oblečené pouze do spodního prádla, rozeseté ve sněhu daleko od tábora. Ohořelé, zohavené. S rozmačkanými hrudníky, bez očí, bez jazyka... Jejich oděvy byly radioaktivní, ve fotoaparátu měli snímek postavy připomínající sněžného muže. Jak zemřelo devět vysokoškoláků, kteří chtěli přenocovat pod uralskou Mrtvou horou? Zabila je lavina? Silný výboj elektrického proudu? Kulový blesk? Plazmoid? Nově vyvíjená zbraň? Vojáci? Opilí ruští papaláši? Domorodí Mansijové? Chantové? Trestanci z gulagu? UFO? Sněžný muž? Zabili se navzájem?</p><p><i style="color: #660000;">Těžko soudit, každopádně se stalo populárním říkat, že už je jasné, jak se to stalo, jenom se to vždycky špatně dokazuje.</i><br />
</p><div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-42625605048280172102023-08-11T09:27:00.001-07:002023-08-11T09:27:21.985-07:00KONEC DĚTSTVÍ <p> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4668I_W3bCjNI1iNfaf2YplT2--hv0ZZgrWrdQ-88cSQyktrnMEGvlFM2F_ACop8-jgYyIba4gDFlWeIovTZxuW12hD7-3BsCcbTWXWFM9AnsvUYqut9FnMWEwH4ukOSnkPiRrulVWTbJpQjwUM0MS7xwS-v2lmWhaSVFMsuZawpHwXACIBU-0-94uiJF/s419/Screenshot%20from%202023-08-11%2017-32-38.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="Náhled na titulní stranu knihy" border="0" data-original-height="419" data-original-width="296" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4668I_W3bCjNI1iNfaf2YplT2--hv0ZZgrWrdQ-88cSQyktrnMEGvlFM2F_ACop8-jgYyIba4gDFlWeIovTZxuW12hD7-3BsCcbTWXWFM9AnsvUYqut9FnMWEwH4ukOSnkPiRrulVWTbJpQjwUM0MS7xwS-v2lmWhaSVFMsuZawpHwXACIBU-0-94uiJF/w170-h240/Screenshot%20from%202023-08-11%2017-32-38.png" title="Konec dětství" width="170" /></a></p><div class="separator" dir="rtl" style="clear: both; text-align: right;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"> <span> </span><br /></span></span></span></span></span></span></div><div class="separator" dir="rtl" style="clear: both; margin-right: 200px; text-align: left;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"> PŘEDMLUVA</span></span></span></span></span></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">...</span></span></span></span></span></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">Počátkem
padesátých let, kdy tato kniha vznikala, jsem ještě věřil
důkazům tzv. paranormálních jevů a použil je jako hlavní téma
příběhu. O čtyřicet let a několik milionů dolarů později
(mluvím o penězích, které Yorkshire Television vložila do mých
pořadů Záhady světa a Svět tajemných sil) je ze mě téměř
bezvýhradný skeptik. Slyšel jsem víc než dost falešných
tvrzení a viděl až moc podvodnických triků. K poznání jsem
dospíval dlouho a občas jsem se ztrapnil. Například:</span></span></span></span></span></span></div><div class="separator" dir="rtl" style="clear: both; text-align: right;">
<p dir="ltr" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in; text-align: left;">
<span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">I
když je těžké si vybavit ten hektický a popletený den s
Arthurem Koestlerem, Johnem Taylorem, Davidem Bohmem a Johnem
Hastedem na Birkbeck College ve čtyřiasedmdesátém, myslím, že
podání </span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">Uriho
Gellera </span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">v
My Stony je nepříjemně přesné. „Arthur C. Clarke v tu chvíli
už nepochyboval. Řekl něco jako: ‚Bože! Ona je to pravda! O
tomhle jsem psal v Konci dětství... Ti pochybovační kouzelnící
a novinář</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">i</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">
ať přinesou důkazy, nebo sklapnou. Pokud nedovedou zopakovakt to,
</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">co
</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">Geller
dělá v přísně kontrolovaných podmínkách, nemají se co
vyjadřovat.”</span></span></span></span></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in; text-align: left;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">V
kontextu chaosu, jaký na Birkbecku panoval, je formulace „přísně
kontrolované podmínky” k smíchu. Poslední věta ale sedí,
protože právě k to</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">m</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">u
později došlo. (Příklad najdete třeba v </span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"><i>T</i></span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"><i>he
Magic of Uri Geller</i></span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">
Jamese Randiho.) Přesto musím přiznat, že mám pro Uriho Gellera
slabost; i když za sebou po celém světě zanechal brázdu
zohýbaných lžic a popraskaných reputací, poskytoval potřebné
rozptýlení v nejistých a nešťastných časech.</span></span></span></span></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in; text-align: left;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">V
prvním vydání </span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"><i>Konce
dětství</i></span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">
mnoho čtenářů zarazilo prohlášení</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">
</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">„Názory
vyjádřené v této knize nejsou názory jejího autora”. To jsem
nemyslel jako vtip; nedávno mi vyšlo </span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"><i>Zkoumání
vesmíru</i></span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">,
kde jsem vykreslil optimistický obrázek naší budoucí expanze do
kosmu. Teď jsem napsal knížku, která hlásala, že „hvězdy
nejsou pro člověka”, a nepřál jsem si, aby si někdo myslel, že
jsem najednou obrátil.</span></span></span></span></span></span></p>
<p dir="ltr" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in; text-align: left;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">Dnes
bych záběr onoho prohlášení omezil na devadesát devět procent
„paranormálních úkazů” (přece nemohou být všechny podfuk)
a sto procent „setkání” s mimozemšťany. Velmi by mě mrzelo,
kdyby i tato kniha přispěla ke klamání důvěřivců, které tak
cynicky zneužívají média. Knihkupectví, trafiky i éter zamořily
oblb</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">u</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">j</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">í</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">cí
slátaniny o ufounech, parapsychických schopnostech, astrologii,
energii pyramid, „propojení” a tak dále. Někdo na tom chce s
koncem tisíciletí ještě vydělat.</span></span></span></span></span></span></p>
<p dir="ltr" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in; text-align: left;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">Znamená
to, že Konec dětství, když se zabývá jak paranormálnem, tak
návštěvníky z vesmíru, už nemá co říci? Rozhodně ne, vždyť
je to literární dílo! </span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"><i>V</i></span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"><i>ál</i></span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"><i>ka
světů</i></span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">
nás stále baví, </span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">i
když Marť</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">ani
</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">v
roce 1898 </span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">neugrilovali
Woking, dokonce ani New Jersey</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">
v roce 1938.</span></span></span></span></span></span></p>
<div dir="ltr" style="text-align: left;"><style type="text/css">p { line-height: 115%; margin-bottom: 0.1in; background: transparent }</style><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"> ...</span></span></span></span></span></span></div><div dir="ltr" style="text-align: left;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"><br /></span></span></span></span></span></span></div><div dir="ltr" style="text-align: left;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">ÚRYVEK Z PRVNÍ KAPITOLY:</span></span></span></span></span></span></div><div dir="ltr" style="text-align: left;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">... <br /></span></span></span></span></span></span></div><div dir="ltr" style="text-align: left;">
<p align="left" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
<span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">Reinhold
scházel z návrší, ze všech stran ob</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">klopený</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"> hvězdami.
Na moři Forrestal stále ohmatával vodu prsty světel, lešení
kolem Kolumba dál na břehu se proměnilo v rozsvícený vánoční
stromek. Jen vystrčená příď lodi rýsovala proti hvězdám stín.</span></span></span></span></span></span></p>
<p align="left" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
</p>
<p align="left" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">Na
ubikaci vy</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">řvávalo</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">
rádio taneční hudbu a Reinhold mimovo</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">l</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">ně zrychlil
krok do rytmu.</span></span></span></span></span></span></p>
<p align="left" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
</p>
<p align="left" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">Už
byl skoro na úzké silničce natažené pod</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">él
písků, když ho snad </span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">předtucha,
snad pohyb zahlédnutý koutkem oka p</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">ři</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">měl
zastavit. Nechápavě přeskakoval zrakem ze souše na moře a
zpátky, teprve za chvilku ho napadlo podívat se na nebe.</span></span></span></span></span></span></p>
<p align="left" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
</p>
<p align="left" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">V
témž okamžiku jako Konrad Schneider i Reinhold Hoffmann pochopil,
že svůj závod prohrál. A že ho prohrál ne o pár týdnů nebo
měsíců, jak se obával, ale o tisíce let. Ohromné mlčenlivé
stíny, které se pohybovaly po nebi p</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">l</span></span></span></span></span></span><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">ném
hvězd víc mil nad jeho hlavou, než si troufal odhadnout, a proti
nimž byl jeho Kolumbus stejně zaostalý jako dlabané kánoe doby
kamenné proti Kolumbovi. Chvíli, která mu připadala jako věčnost,
se Reinhold díval, a celý svět s ním, jak obří lodě nekonečně
majestátně klesají, až konečně uslyšel tenké kvílení – to
vstoupily do řídké stratosféry.</span></span></span></span></span></span></p>
<p align="left" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;">
</p>
<p align="left" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0in;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">Nemrzelo
ho, že smetly jeho celoživotní dílo. Dřel, aby člověka
povznesl ke hvězdám, a když měl hotovo, sestoupily osamělé
netečné hvězdy k němu. V ten moment dějiny zatajily dech a
přítomnost se odlomila od minulosti, jako když se od ledovce
odlomí kra a v pýše samoty odpluje na moře. Všechny úspěchy
minulosti ztratily smysl a Reinholdovi se v hlavě odrážela ozvěnou
jediná myšlenka: Lidstvo už není samo.</span></span></span></span></span></span></p>
<style type="text/css">p { line-height: 115%; margin-bottom: 0.1in; background: transparent }</style><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"> </span></span></span></span></span></span></div><div dir="ltr" style="text-align: left;"><span style="color: black;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"><br /></span></span></span></span></span></span></div><div dir="ltr" style="text-align: left;"><i><span style="color: #660000;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">Ačkoliv musím připustit, že pro mne celý příběh postupně ztrácel působivost, ten první dojem, který ve mně nechala právě citovaná pasáž - obzvláště pak věta: </span></span></span></span></span></span><span style="color: #660000; text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US">"přítomnost se odlomila od minulosti", při které se mi skoro zatajil dech, ze mě nevyprchal až do konce. A ten mě překvapil znovu, teda tentokrát spíš zaskočil. Ale to už bych napsal moc...</span></span></span></span></span><span style="color: #660000; text-decoration: none;"><span style="font-family: Times New Roman, serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="en-US"><br /></span></span></span></span></span></i></div></div>
<p><style type="text/css">p { line-height: 115%; margin-bottom: 0.1in; background: transparent }</style></p>- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-39484415143421792182023-08-09T10:46:00.005-07:002023-08-09T10:46:55.275-07:002010: DRUHÁ VESMÍRNÁ ODYSEA<div style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCgmk0saMmolh2W4r5ZBl_4kA6i9K4lgQZMIPSVCmtKulg-3CxfKVhtfXH4ZT57jlbumN9qiRuVW2kp0QSWKs9awulGHxtS9ZwW7WwTZM63T9pgQY4MjAGh6_6nMA2jxhk4sQR3Pk-3to7/s1600/2010_druha_vesmirna_odysea.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1141" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCgmk0saMmolh2W4r5ZBl_4kA6i9K4lgQZMIPSVCmtKulg-3CxfKVhtfXH4ZT57jlbumN9qiRuVW2kp0QSWKs9awulGHxtS9ZwW7WwTZM63T9pgQY4MjAGh6_6nMA2jxhk4sQR3Pk-3to7/s200/2010_druha_vesmirna_odysea.jpg" width="142" /></a>PODĚKOVÁNÍ</div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Můj první dík musí samozřejmě patřit Stanleymu Kubrickovi.
Už je to pěkné dávno, co mi psal a vyptával se, jestli bych neměl nějaké nápady
na „příslovečně dobrý vědeckofantastický film".<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Hned potom bych chtěl vyjádřit vděčnost svému příteli a agentu
(tahle dvě slova neznamenají vždycky synonyma) Scottu Meredithovi za to, že si
uvědomil, že v desetistránkové filmové synopsi, kterou jsem mu poslal jen jako
intelektuální cvičení, se skrývají podstatně širší možnosti, a že jsem tím
povinován příštím generacím etc. etc...<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Další díky patří:<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Seňoru Jorgovi Luizi Califovi z Rio de Janeira za dopis,
který mne přiměl začít vážné přemýšlet o případném pokračování (poté co jsem
léta tvrdil, že jakékoli je jasně nemožné).<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Doktoru Bruci Murraýovi, bývalému řediteli Jet Propulsion Laboratory,
Pasadena, a doktoru Franku Jordanovi, rovněž z JPL, za to, že mi na počítači
spočítali polohu Lagrangeova bodu I v soustavě Io-Jupiter. Může připadat
zvláštní, že jsem před třiceti čtyřmi lety udělal úplně stejné výpočty pro
kolineární Lagrangeovy body soustavy Země-Měsíc (Stabilní oběžné dráhy, Journal
of the British Astronomical Association, prosinec 1947), jenže dnes jsem si už
nevěřil, že bych dokázal vyřešit rovnice pátého stupně, dokonce ani s pomocí
Hala Jr., mého věrného H/P 9100A.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
New American Library, vlastníku copyrightu na 2001: Vesmírnou
odyseu, za povolení použít text v 51. kapitole (37. kapitola v 2001: Vesmírné
odysei), a také citáty ve 30. a 40. kapitole.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Generálu Porterovi, U. S. Army Corps of Engineers, že si ve
svém nabitém rozvrhu našel čas, aby mě v roce 1969 provedl po EPCOTu. když to
ještě nebylo nic víc než pár velikých děr do země.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Wendellu Solomonsovi za pomoc s ruštinou (a rusičtinou).<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Jean-Michela Jarreovi, Vangelisovi a jedinečnému Johnu Williamsovi
za inspiraci, kterou mi poskytovali, kdykoli byla zapotřebí. C. P. Cavafymu za
čekání na barbary.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Zatímco jsem tuhle knížku psal, zjistil jsem, že ideu doplnění
pohonných hmot na Europě analyzovala již odborná studie „Outer planet satellite
return misssion using in situ propellant production", autoři Ash,
Stancati, Niehoff a Cuda (Acta Astronautica VIII, 5-6 květen-červen 1981).<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Myšlenka využití automaticky se exponenciálně množících
systémů (von Neumannových strojů) pro mimozemskou těžbu rud byla seriózně
rozpracována von Tiesenhausenem a Darbrem z Marshall Space Flight Center
patřící k NASA (viz „Self-Replicating Systems" — NASA Technical Memorandum
78304). Jestli někdo pochybuje o schopnosti takového systému vypořádat se i s
Jupiterem, odkazuji ho na tuto studii předvádějící, jak by samoreplikující se
závod dokázal zkrátit dobu na vybudování slunečního kolektoru z 60 000 let na
pouhých dvacet.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Úžasný nápad, že plynoví obři by mohli mít diamantové jádro,
byl vážně předložený M. Rossem a F. Reem z Lawrence Livermore Laboratory,
University of California, v případě Uranu a Neptunu. Mně se zdá, že všechno, co
dokáží Uran s Neptunem, zvládne Jupiter ještě lépe.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
De Beersovi akcionáři nechť tohle laskavě vezmou na vědomí.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pokud stojíte o podrobnější líčení plynných forem života,
jež by mohly existovat v atmosféře Jupitera, přečtěte si moji povídku „Setkání
s medúzou" (česky ve výboru z Clarkových povídek Zpráva o třetí planetě,
Práce 1982). Podobná stvoření překrásně na-maloval Adolf Schaller ve 2.
kapitole knížky Carla Sagana Cosmos, nazvané „Jeden hlas v kosmické fuze".
Jeho malby se objevily jak v knížce, tak i v televizním seriálu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
S fascinující myšlenkou, že na Europě by se mohl nacházet život,
v oceánech pokrytých na povrchu ledem a udržovaných v kapalném skupenství
slapovými silami Jupitera, stejnými, jež rozpalují Io, předstoupil jako první
Richard C. Hoagland v časopisu Star and Sky („The Europa Enigma", leden
1980). Jeho dokonale promyšlenou koncepci přijala celá řada astronomů (zejména
doktor Robert Jastrow z NASA, Institute of Space Studies), a může znamenat i
jeden z hlavních důvodů pro vyslání projektové sondy Galileo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A konečně:<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Valeriji a Hectorovi za to, že zajišťovali životní podmínky,
Chereně, že ukončovala každou kapitolu lepkavou pusou, Stevovi, že tu prostě
byl.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br />
<div style="text-align: right;">
Colombo, Srí Lanka červenec 1981- březen 1982<o:p></o:p></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<br />
Tato knížka byla napsána na mikropočítači Archives III
vybaveném WordStar softwarem a odeslána z Colomba do New Yorku na jedné
pětipalcové disketě. Poslední korektury byly odvysílány přes pozemní stanici
Padukka a stacionární družici Intelsat V nad Indickým oceánem.<o:p></o:p></div><p>
</p><p><i style="background-color: white; color: #660000;">A. C. Clarke je moje sentimentální vzpomínka na dětství. Konkrétně jde o seriál "<a href="https://www.csfd.cz/film/154956-svet-tajemnych-sil/recenze/" target="_blank">Svět tajemných sil</a>", který je velice dobře hodnocen i takovými "drsnými kritiky" jako je golfista z čsfd. Dokonce mám i stejně pojmenovanou knihu, ale ta se dnes dá koupit za pár korun, takže člověk má pocit, že tu sbírku záhad zanesl prach, jak šanony se spisy o podvůdcích na okresním soudu. Clarkovy sci-fi romány a povídky jsou z trošku jiné kategorie. V nich ho můžeme vidět jako trošku modernějšího Julese Verneho.</i><br /></p>- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-11961118512560655592023-08-09T10:21:00.003-07:002023-08-09T10:21:59.818-07:00KOSMONAUT Z ĆECH<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiDI8Q0K30rBWlBWFE1X10sK1cdC1w4mcrpxyooB3ZX7VmT-lH7doXAc4v3ZCBXwxI0So7vBhDcXP67v9WUpgVYxuHga6Vu7SABRIgkzXWZOGl0t5ux-D24x329X2_hruh2kxw2u9798P8/s1600/kosmonaut+z+cech.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="390" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiDI8Q0K30rBWlBWFE1X10sK1cdC1w4mcrpxyooB3ZX7VmT-lH7doXAc4v3ZCBXwxI0So7vBhDcXP67v9WUpgVYxuHga6Vu7SABRIgkzXWZOGl0t5ux-D24x329X2_hruh2kxw2u9798P8/s200/kosmonaut+z+cech.jpg" width="130" /></a></div>
JMENUJU SE. JAKUB PROCHÁZKA. To je běžné jméno. Rodiče si pro mě přáli prostý život, život v dobrých vztazích s vlastí i se sousedy, život ve službách světu sjednocenému socialismem. Pak se s rachotem zřítila železná opona a do mé země vtrhl bubák, kterým nás dosud strašili, i se svou konzumní láskou a volnými trhy.<br />
<br />
Než jsem se stal kosmonautem, bubák a jeho noví apoštolové se ptali, jestli si nechci změnit jméno na něco exotičtějšího. Západnějšího. Něco, co by se lépe hodilo pro hrdinu.<br />
<br />
Odmítl jsem. Nechal jsem ho tak, jak bylo: obyčejné a prosté.<br />
<br />
JARO ROKU 2018. Teplého dubnového odpoledne se oči českého národa upíraly z vrchu Petřína směrem k státem vlastněnému brambořišti, odkud startovala kosmická Jan Hus 1. Odpočet doprovázely tóny státní hymny, které mezi gotické věže vysílala Česká filharmonie. Nakonec dav zalapal po dechu, raketoplán nasál a zapálil kryogenní palivo a všech těch devět milionů kilogramů, plus minus osmdesát kilo jeho jediného lidského pasažéra, vystřelilo vzhůru.<br />
<div>
<br /></div><div>
<span style="color: #660000;"><i>Přečetl jsem před časem a vůbec si nepamatuju o čem to bylo.</i></span><br /></div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-31795921315934469282023-08-03T10:08:00.002-07:002023-08-03T10:08:25.079-07:00PŘÍPAD SESTRA SMRT<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhauBguOQAPvEOc3zAGQDDZtReelDZJOJ_B4-Xw7jNGlydFtOO9yYgEEfRYxZBck7dy4xp-KT0Dg1O11oYGn8kUXqXZvf-BKF2TOT2S5zKz2d_JlWEgbZoEvnEm-D6G_3pzfA2Pg9wtg5fD/s1600/big_pripad-sestra-smrti-LKM-358312.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="259" data-original-width="180" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhauBguOQAPvEOc3zAGQDDZtReelDZJOJ_B4-Xw7jNGlydFtOO9yYgEEfRYxZBck7dy4xp-KT0Dg1O11oYGn8kUXqXZvf-BKF2TOT2S5zKz2d_JlWEgbZoEvnEm-D6G_3pzfA2Pg9wtg5fD/s200/big_pripad-sestra-smrti-LKM-358312.jpg" width="138" /></a>Chronologický sled událostí<br />
<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>22. srpna 2014</b> - V souvislosti s úmrtím pacientky obvinila policie z vraždy tehdy již bývalou zdravotní sestru Věru Mráčkovou, která byla vzata do vazby. V tisku se posléze objevila spekulace, že šlo o eutanazii. Nemocnice nepotvrdila podezření na víc případů.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>23. srpna 2014 </b>- Vedení nemocnice oznámilo, že zpřísnilo vnitřní předpisy týkající se kontrol zdravotní dokumentace a nakládání s vybranými léky.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>25. srpna 2014 </b>- Státní zástupce řekl, že policie prošetřuje dalších 11 případů úmrtí v nemocnici.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>16. září 2014 </b>- Vedení nemocnice oznámilo, že podá trestní oznámení na lékaře Ptáčka pro nadržování a neoznámení trestného činu. Lékař údajně manipuloval s důkazy a znehodnotil je. Ptáček jakékoli pochybení odmítl.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>29. září 2014</b> - Mráčková byla propuštěna z vazby.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>26. listopadu 2014</b> - Policie obvinila Mráčkovou z vražd dalších pěti pacientů. Soud ji poté poslal opět do vazby.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>13. března 2015</b> - Policie ukončila vyšetřování a podala návrh na obžalobu Mráčkové, která podle policie zabíjela draslíkem.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>3. dubna 2015</b> - Státní zástupce obžaloval Mráčkovou z vraždy šesti pacientů. Podle obžaloby zabíjela, aby si ulehčila práci.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>22. června 2015</b> - Ústecký krajský soud začal projednávat kauzu, Mráčková vinu odmítla.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>5. a 6.října 2015</b> - Soud rozhodl, že Mráčková zůstane ve vazbě. Ústecký krajský soud ji na konci července z vazby propustil, proti usnesení ale podal stížnost státní zástupce.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>19. listopadu 2015</b> - Ústecký krajský soud opět propustil Mráčkovou z vazby. Poté, co Vrchní soud v Praze zamítl stížnost státního zástupce, byla 21. prosince propuštěna.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>21. ledna 2016</b> - Soud zprostil Mráčkovou obžaloby z vražd pacientů. Podle soudu nebylo prokázáno, že se skutky staly.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>duben 2016</b> - Ústecký krajský soud zahájil správní řízení se znalci, na základě jejichž posudku byla Mráčková obžalována z vraždy. Znalec Rudolf Pácha jako hlavní autor uvedl, že smrt pacientů mohla být způsobena prudkým nárůstem množství draslíku v krvi. Závěry, že Mráčková zabíjela draslíkem, odmítl v soudním řízení znalec obhajoby i revizní posudek. Sankce hrozí i znalci Karlu Zahradníkovi, který Páchovi pomáhal.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>26. července 2016</b> - Pražský vrchní soud zamítl odvolání státního zastupitelství. Zproštění viny Věry Mráčkové nabylo právní moci.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>16. ledna 2017</b> - Podle iDnes.cz Mráčková, která strávila 14 měsíců ve vazbě, žádá odškodnění ve výši čtyř milionů korun. Návrh na odškodnění dostalo ministerstvo spravedlnosti. Za újmu na zdraví a ztížené společenské uplatnění požaduje dva miliony korun, 650.000 korun za vazbu a zbytek za ušlou nemocenskou, na náklady soudního řízení, ochranu osobnosti a proplacení penále, které dostala za nesplacení úvěrů.<br />
•<span style="white-space: pre;"> </span><b>únor 2017</b> - Předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl rozhodl o tom, že Pácha a Zahradník byli vyškrtnuti ze seznamu znalců. Jejich posudek, že Mráčková vraždila draslíkem, vyvrátili další znalci.<br />
<div>
<br /></div><div>
<span style="color: #660000;"><i>Tak to je v rychlosti celá kauza. Vznikla na to téma i <a href="https://www.csfd.cz/film/1078907-podezreni/prehled/" target="_blank">filmová minisérie</a> s charizmatickou Klárou Melíškovou v hlavní roli. Kniha je méně expresivní, ale o to více Vámi pohne její věcná podstata. Určitě patří k těm nezapomenutelným.</i></span><br /></div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-66498282731268958172023-07-28T10:02:00.001-07:002023-07-28T10:02:47.903-07:00OCELOVÉ JESKYNĚ<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 85%; text-align: center;">
<!--[if gte vml 1]><v:shapetype
id="_x0000_t202" coordsize="21600,21600" o:spt="202" path="m,l,21600r21600,l21600,xe">
<v:stroke joinstyle="miter"/>
<v:path gradientshapeok="t" o:connecttype="rect"/>
</v:shapetype><v:shape id="_x0000_s1026" type="#_x0000_t202" style='position:absolute;
left:0;text-align:left;margin-left:0;margin-top:649.4pt;width:434pt;height:14.4pt;
z-index:-251654144;mso-wrap-distance-left:0;mso-wrap-distance-right:0'
filled="f" stroked="f">
<v:textbox inset="0,0,0,0">
<![if !mso]>
<table cellpadding=0 cellspacing=0 width="100%">
<tr>
<td><![endif]>
<div>
<p class=MsoNormal style='margin-left:198.0pt;line-height:82%'>
<b
style='mso-bidi-font-weight:normal'><span style='font-size:15.0pt;
mso-bidi-font-size:11.0pt;line-height:82%;font-family:"Times New Roman",serif;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";mso-bidi-theme-font:minor-bidi;
color:black;mso-font-width:105%;mso-ansi-language:CS'>7<o:p></o:p></span></b></p>
</div>
<![if !mso]></td>
</tr>
</table>
<![endif]></v:textbox>
<w:wrap type="square"/>
</v:shape><![endif]--><!--[if !vml]--><!--[endif]--><br />
<div style="height: 0px;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiM7PjZ-Qkr8FhJ9cCEQ6ymEzHaZJ0tCfUznhVdEuiHlmArWxe7oXsAxTMy_gUqUVfo_z0cTKYGX5vVIru1Ob6i5uq0XnbQRC1ZvsmDKuQu2UTxUNfBAuomHotDU1Dia-IrayJdlEC58u7r/s1600/big_ocelove-jeskyne-134725.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1120" data-original-width="800" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiM7PjZ-Qkr8FhJ9cCEQ6ymEzHaZJ0tCfUznhVdEuiHlmArWxe7oXsAxTMy_gUqUVfo_z0cTKYGX5vVIru1Ob6i5uq0XnbQRC1ZvsmDKuQu2UTxUNfBAuomHotDU1Dia-IrayJdlEC58u7r/s200/big_ocelove-jeskyne-134725.jpg" width="142" /></a></div>
<b></b></div>
<div style="text-align: left;">
<b><b><span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.5pt; line-height: 85%;">Kapitola 1</span></b></b><br />
<b><b><span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.5pt; line-height: 85%;"><br /></span></b></b></div>
<b><span style="font-family: "times new roman" , serif;">Rozhovor s komisařem</span></b><br />
<span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.5pt; line-height: 113%;"><br /></span>
<span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.5pt; line-height: 113%;"> Když </span><span style="font-family: "times new roman" , serif; line-height: 113%;">Lije Baley
došel ke svému stolu, uvědomil si, že se R. Samm</span><span style="font-family: "times new roman" , serif; line-height: 113%;">y na něj divá pln očekávání.</span><br />
<div class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt;">
<span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="font-family: "times new roman", serif;">Klidné rysy obličeje mu ztvrdly. „Co chcete?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 127%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 18.0pt; margin-right: 0cm; margin-top: 1.8pt; margin: 1.8pt 0cm 0cm 18pt;">
<span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.15pt;">„Šéf chce s
vámi mluvit, Lije. Ihned. Jakmile se objevíte.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt;">
<span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="font-family: "times new roman", serif;">„Dobrá.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 14.4pt; margin-right: 0cm; margin-top: 1.8pt; margin: 1.8pt 0cm 0cm 14.4pt;">
<span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.1pt;">R. Sammy se nehnul z místa.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 111%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 14.4pt; margin-right: 0cm; margin-top: 1.8pt; margin: 1.8pt 0cm 0cm 14.4pt;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: -0.1pt; line-height: 111%;"><span style="letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="letter-spacing: 0.666667px;"> </span>Baley řekl: „Můžete
jít!“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 111%; margin-left: 14.4pt;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.3pt; line-height: 111%;"><span style="letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="letter-spacing: 0.666667px;"> </span>R. Sammy se
otočil na podpatku a odešel po své práci. Baley </span><span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.35pt; line-height: 112%; text-indent: -10.8pt;">si </span><span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.35pt; line-height: 112%; text-indent: -10.8pt;">podrážděně
pomyslel, proč tu práci nemůže dělat člověk. </span><span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.1pt; line-height: 112%; text-indent: -10.8pt;">Chvíli prohlížel obsah
tabákového váčku a v duchu počítal. Při </span><span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.4pt; text-indent: -10.8pt;">dvou dýmkách
denně by to mohl vydržet do příštího přídělu. Pak opustil své ohrazené místo
(před dvěma lety tento kout, </span><span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.2pt; line-height: 115%; text-indent: -10.8pt;">ohrazený
zábradlím, přímo nenáviděl) a přešel celou místnost. </span><span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.1pt; line-height: 115%; text-indent: -10.8pt;">Simpson zvedl
hlavu od svého registrátoru, když šel Baley ko</span><span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: -0.2pt; line-height: 115%; text-indent: -10.8pt;">lem něho.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 125%; margin-left: 14.4pt;">
<span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: -0.1pt;">„Šéf chce s
tebou mluvit, Lije.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-left: 14.4pt;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: -0.1pt;"><span style="letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="letter-spacing: 0.666667px;"> </span>„Vím. Už mi to řekl </span><span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: -0.1pt;">R. </span><span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: -0.1pt;">Sammy.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 110%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 14.4pt; margin-right: 0cm; margin-top: 3.6pt; margin: 3.6pt 0cm 0cm 14.4pt;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.3pt; line-height: 110%;"><span style="letter-spacing: 0.666667px;"> </span><span style="letter-spacing: 0.666667px;"> </span>Páska, hustě
pokrytá kódovanými znaky, se nepřetržitě odví</span><span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.4pt; line-height: 110%;">jela z nitra
registrátoru, jak tento nevelký přístroj prohledával </span><span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.15pt; line-height: 110%;">a </span><span style="font-family: "times new roman" , serif; letter-spacing: 0.15pt; line-height: 110%;">rozbíral svou
paměť, aby získal žádanou informaci, obsaženou </span><span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.1pt;">v drobných chvějivých vzorcích na lesklé hladině
rtuti.</span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 110%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 14.4pt; margin-right: 0cm; margin-top: 3.6pt; margin: 3.6pt 0cm 0cm 14.4pt;"><span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.1pt;"> </span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 110%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 14.4pt; margin-right: 0cm; margin-top: 3.6pt; margin: 3.6pt 0cm 0cm 14.4pt;"><span style="font-family: "times new roman", serif; letter-spacing: 0.1pt;"><span style="color: #660000;"><i>Páska hustě pokrytá kódovanými znaky... Kdo dneska pamatuje počítače s papírovou děrnou páskou? V tom se Asimov netrefil. Zatímco k robotům, kteří v Asimovových knihách ožívají, máme nejspíš ještě hodně daleko, tyhle technické podružnosti jsme už desetkrát překonali, i když některé technologie nečekaně nabírají druhý dech. Tak třeba magnetické pásky, magneťáky, kazeťáky sice dávno zmizely z našich obýváků, ale stále jsou využívané tam, kde je potřeba ukládat archiv a zálohu velkých dat. Když to shrnu, Asimov je geniální tím, jak nám otevírá prožitky v technologiích, které ještě nemáme a asi dlouho mít nebudeme, jestli vůbec někdy, ale nedokázal odhadnout přežití nebo alternativu tehdy nejmodernějších vymožeností.</i></span><br /></span></div>
<br />- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-59799257849731261222023-07-28T09:37:00.003-07:002023-07-28T09:37:44.438-07:00POKLADY SVĚTA<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTk3ALf1S_qxZ-hkdXTRyPDg47M9yiAW-MdLU6qyN-wlZ8t8UfJo8kvwPHxqh-WVd80N_k_3ilEePEYQgcHMwunSyqH0CTzGjqRBE6sIbU9ASgHKyekIWxzWggbqWcXw6JhSLymzjdbt0D/s1600/poklady+sveta.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="434" data-original-width="300" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTk3ALf1S_qxZ-hkdXTRyPDg47M9yiAW-MdLU6qyN-wlZ8t8UfJo8kvwPHxqh-WVd80N_k_3ilEePEYQgcHMwunSyqH0CTzGjqRBE6sIbU9ASgHKyekIWxzWggbqWcXw6JhSLymzjdbt0D/s200/poklady+sveta.jpg" width="138" /></a>Pro toho, kdo má kousek mandragory, nebo dokonce mandragoru celou, je nález skříňky s klenoty nebo truhly plné dukátů prostě dětská hračka. Máme samozřejmě na mysli mandragoru kouzelnou. Terapeutické vlastnosti mandragory lékařské jsou sice všeobecně známy, ale jinak tato prostá lilkovitá rostlina nikdy nezpůsobila žádný zázrak, ani když na sebe vzala lidskou podobu.<br />
<br />
Zato kouzelná mandragora tuto podobu má — má obličej, nohy, ruce, paže a dokonce i pohlaví. Tyto antropomorfní mandragory rostou v severní Africe, na Sicílii a na Sardinii, ale zasvěcenci je sbírají výhradně pod šibenicí, kde mají vyrůstat z krve nebo séra oběšencova. Později se duše nebožtíkova může vtělit do kořene mandragory a obdařit ji skutečným životem. Získání mandragory je samozřejmě velice složité a je nutné postupovat podle přesných a přísných pravidel.<br />
<br />
Především je třeba kořen co možná nejvíce obnažit, aniž se ho člověk dotkne (pod trestem smrti !), tak aby se dal zcela bez námahy vytáhnout. Potom se kolem něho utáhne smyčka a druhý konec provazu se přiváže k obojku psa. Stačí psa švihnout, ten se dá na útěk, a tak vytáhne ze země rostlinu, která se pak sebere a zabalí do kusu rubáše z nějakého nebožtíka. Pes se tak stane nevinnou obětí „sběru“, protože zahyne místo kouzelníka.<br />
<br />
Tato mandragora vypadá jako malý človíček, jehož se sluší dobře živit a prokazovat mu ty největší pocty. Má se uložit do skleněné nádoby, která se v noci vystaví měsíčním paprskům, a vedle něho se mají nachystat různé pamlsky. Takto chovaná bytůstka časem povyroste, nejvýše do velikosti jedné stopy.<br />
<br />
Pokud bude majitel a pán mandragory zachovávat tato pravidla, má zajištěné štěstí v lásce i všem podnikání. Chce-li hledat poklad, má rostlinnou bytůstku vzít s sebou a kolem předpokládané skrýše vyrýt nebo křídou nakreslit velký magický kruh. Hledat se má za bezvětrné noci, když je luna v úplňku nebo v první čtvrti. Mandragora se dá do pohybu a zavede svého pána přesně tam, kde je poklad ukryt.<br />
<br />
Takový byl tedy způsob hledání pokladů v dobách tmářství, ještě ne tak docela minulých, neboť zaříkávání, proutkařství, černá magie a používání mandragory mají pořád ještě dost vášnivých stoupenců, ochotných v zájmu závratného příštího bohatství obětovat i značný obnos ze své kapsy.<br />
<br />
Moderní hledači však dávají přednost vědečtějším postupům. Rozmach podmořského rybolovu pochopitelně musel ovlivnit i hledání podmořských a nepřímo i suchozemských pokladů, protože empirické metody nahradil vědeckými postupy, využívajícími magnetických a elektronických přístrojů a také skafandrů.<br />
<div>
<br /></div><div><span style="color: #660000;"><i>Poklade můj nejdražší, jsem tak rád, že tě mám. Je dobře, že to zatím asi jenom sotva tušíš. </i></span><br /></div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-24679529031323797072023-07-22T07:37:00.000-07:002023-07-22T07:37:03.103-07:00ŘEKY LONDÝNA<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCNn74rSbggny_lKzm0ATk_1lXdxdBnEY1_eL7T_lQuz8YJhCE6pg56PI7J_R5kCwpRtP5zYwmKSw9aT8mVRO8t24cp5pk-vR-GGIthfzisifh2sZU6bG4NtyfJBR_cCKoIljQvwWjBRdm/s1600/big_reky-londyna-Fx0-258789.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="350" data-original-width="239" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCNn74rSbggny_lKzm0ATk_1lXdxdBnEY1_eL7T_lQuz8YJhCE6pg56PI7J_R5kCwpRtP5zYwmKSw9aT8mVRO8t24cp5pk-vR-GGIthfzisifh2sZU6bG4NtyfJBR_cCKoIljQvwWjBRdm/s200/big_reky-londyna-Fx0-258789.jpg" width="136" /></a>„Pojďte sem,“ kývl na mě.<br />
<br />
Ujistil jsem se, že vím přesně, kde mám telcskopický obušek, a zamířil<br />
jsem k němu. Od policistů se očekává, že se budou tyčit nad občany, i nad těmi, kteří jsou jim ochotni pomáhat. Proto nosíme vysoké boty a špičaté helmv, ale když •jsem se k němu přiblížil, zjistil jsem, že ten chlap je vážně maličký, i v botách měl jen nějakých sto padesát čísel. Potlačil jsem nutkání si před ním dřepnout, abychom měli obličeje v jedné úrovni.<br />
<br />
„Já to všechno viděl, vašnosti,” spustil muž. „Bylo to příšerný“<br />
<br />
V Hendonu do vás hustí: než se do čehokoliv pustíte, vždycky si napřed zjistěte jméno a adresu. Vytáhl jsem si notes a propisku. Můžu se zeptat, jak se jmenujete?“<br />
<br />
Jistěže vašnosti. Jméno mé je Nicholas Wallpenny, ale nechtějte po mně, abych vám to hláskoval, protože s abecedou jsem se nikdy důkladně neobeznámil.“<br />
<br />
„Jste pouliční umělec?“ zeptal jsem se ho.<br />
<br />
„Dalo by se to tak říct,“ odvětil Nicholas. „Moje kousky se zcela jistě dosud omezují na prostředí ulice. Třebaže za takovýhle studený noci bych se nebránil vnést své konání i do sevřenějších prostor. Pokud mi teda rozumíte, vašnosti.“<br />
<br />
Na klopě měl připíchnutý odznak: cínového tančícího kostlivce. Na tak zakrslého londýnského maníka mi tenhle gotický styl moc neseděl, ale Londýn je přece hlavní kulturní město světa, kde se míchá kdeco. Zapsal jsem si Pouliční umělec.<br />
<br />
„A teď, vážený,“ pokračoval jsem, „mi laskavě řekněte, co jste tady viděl.“<br />
<br />
„Viděl jsem toho habaděj, vašnosti.“<br />
<br />
„Byl jste tady i dneska pár hodin po půlnoci?“ Předpisy taky jasně stanovují, že nemáme svědkům nijak napovídat. Informace mají plynout pouze jedním směrem.<br />
<br />
„Já jsem tady ráno, v poledne i v noci,“ prohlásil Nicholas, který určitě nechodil do stejného kurzu jako já.<br />
<br />
„Pokud jste byl něčeho svědkem, řekl jsem, „možná by bylo lepší, kdybyste šel podat výpovědi.“<br />
<br />
„S tím by mohla bejt určitá potíž,“ odpověděl, „anžto jsem po smrti.“ Napadlo mě, že jsem ho špatně slyšel. „Jestli máte obavu o svou bezpečnost...“<br />
<br />
„Já už, vašnosti, žádnou obavu nemám. Vzhledem k tomu, že jsem po smrti už nějakejch sto dvacet let.“<br />
<div>
<br /></div><div><span style="color: #660000;"><i><span> </span>Občas zahlédnu v regálech knihkupectví titul a hned vím, že jsem kápnul na něco extra, na knížku, kterou budu milovat a pamatovat si ji do konce života. Je to jakoby to bylo součástí toho uměleckého celku. Vidíte přebal, který ve Vás vzbouří emoce a ty Vás už nepustí až do poslední stránky a ještě i chvíli potom, než se realita zase přihlásí, třeba tím, že Vám klapne varná konvice s horkou vodou na kafe.</i></span></div><div><span style="color: #660000;"><i><span> </span>Přesně tenhle pocit jsem měl u téhle knížky jenom s tím rozdílem, že nevydržel moc dlouho. A to je i jediné, co si z ní pamatuju. Když teď vidím, že se titul vysvazkoval do obsáhlé série, vím, že to rozhodně není můj šálek čaje. Knižní seriály nemám rád. Nečtu ani Asimova, když je to série o Nadaci. Dám Vám vědět, až objevím sérii, která mi bude stát za přečtení.</i></span><br /></div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-76825583353594059152023-07-22T07:22:00.002-07:002023-07-22T07:22:30.115-07:00NEMÁM ŽÁDNÉ JMÉNO<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUgohEfrw8igYpwdxFlPhVoZXRRxHtLGCxs51EZjCYjuvXiVRhv-7PSiH8ArR5vb9Yc9vS2ytkFuwHh1PrvNFfrtbqy7jrkFZ89rlOrzTgq4QNRn_K_3JSDaVRbL-sbbYMOO3_zsqPyrhy/s1600/nemam_zadne_jmeno_fragment.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="767" data-original-width="539" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUgohEfrw8igYpwdxFlPhVoZXRRxHtLGCxs51EZjCYjuvXiVRhv-7PSiH8ArR5vb9Yc9vS2ytkFuwHh1PrvNFfrtbqy7jrkFZ89rlOrzTgq4QNRn_K_3JSDaVRbL-sbbYMOO3_zsqPyrhy/s200/nemam_zadne_jmeno_fragment.jpg" width="140" /></a>Abych ušetřila práci literárním historikům, chci uvést na pravou míru okolnosti, které v značně pozměněné verzi provázejí tuto útlou knížku, mezi jejíž první a poslední kapitolou uplynulo téměř čtvrt století. Impuls pro její dokončení mně dala Miep Diekmannová, s níž jsem se seznámila v roce 1966 během jejího pobytu v Praze. Tehdy jsem jí věnovala svou sbírku básní „Sto barev má duha," která v první části obsahovala také verše z připravované knihy „Nemám žádné jméno." Protože verše i část prózy byly přeloženy do němčiny R. Iltisem a přebásněny východoněmeckým básníkem Güntherem Deickem, mohla je paní Diekmannová dobře číst. Projevila velký zájem jak o básně, tak o rozepsanou prózu, ze které byly úryvky čteny na literárních besedách v NDR, a učinila mně nabídku na vydání knihy v nakladatelství Leopold v Haagu, kde vycházely její publikace. Uvítala jsem její další iniciativní postupy v přesvědčení, že jedná ve společném zájmu. Rukopis, který přeložila do holandštiny Olga Krijtová, potom paní Diekmannová ještě rozšířila o jednu kapitolu v rozsahu šesti tiskových stran /str. 120 — 125/ a graficky upravila.<br />
<br />
Při jednání s příslušnými institucemi, vedena snahou podpořit a zjednodušit celý proces, týkající se vydání díla dvou autorek různých národností, užila, s mým souhlasem, koncepci svého většího podílu na díle, /a také svých konexí/ s ujištěním pro mne, že jde o pouhou formalitu. Nechala jsem jí ve všem volnou ruku, jako česká autorka jsem nemohla legálně dílo vydat v cizině, když předtím, bohužel, nevyšlo u nás. Vše proběhlo ústní dohodou.<br />
<br />
Naše ústní dohoda spočívala v tom, že kniha vyjde bez doslovu, jako společné dílo, bez upřesnění partifikace každé z nás na něm. Dohodly jsme se na rovnocenném spoluautorství. Byla jsem ráda, že se kniha v co nejkratší době dostane do rukou čtenářů. U nás naděje na vydání nebyla, a když, tak v neuvěřitelně dlouhém termínu. Vypjatá mezinárodní situace a nebezpečí nové, jaderné války mi nedovolilo vyčkávat, a nevšední zájem o vydání knihy v Nizozemí byly pro mne velkou vzpruhou.<br />
<br />
První kapitola knížky „Nemám žádné jméno" vznikla už v roce 1962, kdy jsem se<br />
psaním začala profesionálně zabývat, ale materii k tomuto tématu jsem nosila v hlavě už od konce druhé světové války. Poznala jsem, co je to fašismus a začala jsem se touto tematikou literárně zabývat, hlavně v poezii a drobných prózách. Z mozaiky příběhů s autobiografickými prvky vzniklo dílo, které se mi podařilo dokončit až těsné před vydáním. Dávala jsem je paní Krijtové k překladu po částech.<br />
<br />
Po podepsání smlouvy v angličtině, která mi nebyla přeložena do českého jazyka, a v domnění, že je v souladu s naší ústní dohodou, byla jsem po vydání díla nemile překvapena nejen existencí, ale hlavně obsahem doslovu, /byla to verze, kterou paní Diekmannová uplatnila při jednáních/, ve které jsem vedena jako autorka básní a hlavní protagonista, tedy jako živý hrdina, ale mrtvý autor. Později, vázána smlouvou, musela jsem už jednat ve shodě s ní. Snad bylo třeba více odvahy při rozhovorech s holandskými zástupci tisku k objasnění našeho spoluautorství — ale nešlo mi ani o nesmrtelnost, ani statky pozemské. Ostatně takové už jsou osudy knih.<br />
<br />
G. B. Shaw: Úspěch je schopnost nechat se otravovat. /Pozn. -Schopnost, která mi chybí/<br />
<div>
<br /></div><div>
<span style="color: #660000;"><i>Co dodat? Je mi to líto. Život není fér a velkorysost se často nevyplácí, alespoň ne hned. Ale musím říct, že být fér je těžký. Někdy člověk dělá kompromisy, chyby, přeceňuje se a podobně. Rád bych se za to všechno omluvil každému, u koho jsem se tím, či oním způsobem provinil, ale asi by to nemělo cenu, většinu těch lidí jsem neviděl pěknou řádku let a možná ani už neuvidím, tak se zkouším poučit, naučit odpouštět, nebo aspoň zapomínat.</i></span> <br /></div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-19454399351233977662023-07-22T07:07:00.003-07:002023-07-22T07:07:29.074-07:00MĚSÍČNÍ DENÍK<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikbk2GsStD2M9clcbrCh-KFXdno_XXMBfRlMdJ9P0ZC42h5BrX5O18n-n0XvkrLQUG6bjxYIi7VGXEG2DMJAE2zK6OFn-vrni_e8BsN7ciStDCubTyH52BFKTS5H0KEUIQhEEwA-HZqLMr/s1600/big_mesicni-denik-QD9-309822.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="581" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikbk2GsStD2M9clcbrCh-KFXdno_XXMBfRlMdJ9P0ZC42h5BrX5O18n-n0XvkrLQUG6bjxYIi7VGXEG2DMJAE2zK6OFn-vrni_e8BsN7ciStDCubTyH52BFKTS5H0KEUIQhEEwA-HZqLMr/s200/big_mesicni-denik-QD9-309822.jpg" width="145" /></a>MĚSÍČNÍ DENÍK<br />
<br />
...jediná šance, jak vypadnout z tohohle zdevastovaný ho šutru,<br />
hrdě zvanýho Země.<br />
<br />
<b>22. dubna 2081, 11:13</b><br />
<br />
V jedenáct byl odjezd autobusem na letiště. Nevím, proč<br />
zrovna autobusem, když je to hned za ubytovnou a kasárny,<br />
ale prý se báli, aby někdo nevzal roha. To mi přišlo divný,<br />
když například naši partu tvořili samí dobrovolníci.<br />
<br />
<b>22. dubna 2081, 12:04</b><br />
<br />
Jakmile jsem uviděl raketoplán, bylo mi jasný, proč se velitelé transportu obávali dezerce. Zkusil jsem lomcovat dveřmi autobusu, abych se nějak dostal ven a mohl zdrhnout, ale nepovolily. Venku jsem pak zjistil, že byly zajištěný řetězy. Naběhli na nás vojáci s puškama a koordinovaně nás strkali do tý létající rakve. Tahle kraksna byla vyrobená snad ještě ve dvacátým století. Na křídlech měla patrnou kresbu starý čínský vlajky. Albert se chechtal a říkal, že jestli přežijeme tenhle let, přežijeme už všechno.<br />
<br />
Albert je vůl.<br />
<br />
<b>22. dubna 2081, 14:06 </b><br />
<br />
Dvě hodiny jsme seděli uvnitř raketoplánu namačkaní jako Vietnamky v ilegálním skladu. Jeden dělník dokonce omdlel a byl kolem toho docela cirkus. Vojáci s náma jednali jako s dobytkem. Asi nechápali, že jdeme budovat budoucnost a historii dohromady. Čekání bylo otravný. Všichni byli nervózní a nikdo ani nepomyslel na to, že jsme od snídaně neměli nic v hubě.<br />
<br />
PŘÍLET<br />
<br />
<b>22. dubna 2081, 16:25</b><br />
<br />
Právě jsme překonali zemskou orbitu. Loď se celá třese, takže<br />
nemůžu moc psát. Mohl bych si sice deník přepnout na diktafon, ale nechci, aby někdo poslouchal mý soukromý poznámky.Ten třes je hrozne e e j. Asi taky brzo zo zo omdlím.<br />
<br />
<b>24. dubna 2081, 09:56</b><br />
<br />
Probudil jsem se na ošetřovně. Na tlamě nasazený respirátor. Podobnou stupiditu měli na ksichtech i ošetřovatelé, kterýma se to tady jen hemžilo. Sotva jsem procitl, přiskočil ke mně jeden bílý plášť a začal hulákat na ostatní. Tři lapiduchové mě museli pevně držet a ten čtvrtý mi bodnul něco pod žebra.<br />
<br />
<b>24. dubna 2081, 18:31</b><br />
<br />
Když jsem se probral znovu, přišel ke mně důstojník, kterýho jsem znal ze základny, a vysvětlil mi, že mě skolil posttraumatický šok, můj stav je už ale prý stabilizovaný, a jakmile absolvuju školení, můžu jít klidně do práce. Taky mi dal čerstvé vytištěný papíry, kde bylo uvedeno moje pracovní zařazení. Takže od23. dubna jsem známý jako manipulátor<br />
<div>
<br /></div>
<div><i><span style="color: #660000;">Bez komentáře.</span></i><br /></div><div>
<br /></div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-85299778809580927402020-11-21T07:06:00.006-08:002021-02-06T09:35:25.139-08:00MASO OD ŠIBENICE<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMS628PQ5NAQg8nQh5Xby3d01nmojC9v3tc2PyQu5mLoKrmxVhBosW5F_1K7PLmwVodY5OlHDoDOrW_p_fKPLn6jZQtig9PM__8idktoFFvxpkZe3b5gTErLcqToIdjg-GlR1Jo9VCg8wE/s210/masoos.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="Petr Hudský - Maso od šibenice" border="0" data-original-height="210" data-original-width="135" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMS628PQ5NAQg8nQh5Xby3d01nmojC9v3tc2PyQu5mLoKrmxVhBosW5F_1K7PLmwVodY5OlHDoDOrW_p_fKPLn6jZQtig9PM__8idktoFFvxpkZe3b5gTErLcqToIdjg-GlR1Jo9VCg8wE/w129-h200/masoos.jpg" width="129" /></a> Brunův útok byl rychlejší než Samuelův a hlavně úspěšnější. Bruno bez velkých cavyků vrazil do Samuelova hrudníku pravou ruku téměř po zápěstí. Ruka v železné rukavici lehce pronikla až k srdci a rozdrtila ho na kaši. Bylo to tak rychlé, že Samuel nestačil ani vykřiknout a tiše se skácel na zem. <br /> Než vypustil svou hnusnou duši, uvědomil si, co mu ten veliký mrak na obloze připomínal — lebku.<br /> Bruno se s rukou od krve otočil k Oliverovi, který se hrůzou a překvapením nemohl ani hnout z místa, a pomalu k němu vykročil.<br /> „Počkej," vyděsil se Oliver, „počkej, já ti to vysvětlím." „S tím počítám."<br /> „Všechno vrátíme."<br /> „Udělám to za vás. Když už jsem tady."<br /> Oliver začal pomalu ustupovat. Po několika krocích však klopýtl a upadl. „Co kdybychom se rozdělili?" Bruno se zatvářil pobaveně. „Ne, vezmi si to všechno."<br /> „Vezmu."<br /> Bruno došel k ležícímu Oliverovi a přišlápl jeho meč. Pokusit se o cokoli nemělo cenu, to věděli oba.<br /> „Promluvíme si," řekl Bruno. Tón jeho hlasu byl věcný a klidný. Chtěl se především domluvit. Na rozdíl od Olivera nebyl žádný sadista. „Když budeš rozumný, prokážu ti velkou laskavost a nepřivezu tě na Kornel živého. Ani v tom nejhorším snu si nedokážeš představit, co by s tebou baron provedl."<br /> V tu chvíli uhasla v Oliverovi poslední jiskřička naděje, že se s tím hrozným člověkem domluví. S konečnou platností pochopil, že jakákoli diskuze s Brunem je zbytečná a že je ztracen. A jako správný zmetek se k tomu nedokázal postavit čelem a udělal poslední zoufalý pokus zachránit svůj špatný život. Kopl Bruna do nohy, otočil se na břicho a začal se plazit pryč. Sám v úspěch této akce nemohl věřit. </div><div class="separator" style="clear: both;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both;"><i><span style="color: #660000;">Snadno se to čte a jedna akce střídá druhou. Hvězdičky bych dal tři, abych si nechal prostor pro hodnocení dalších knih. Vlastně bych mohl přidat ještě jednu hvězdičku jako symbol pro děti a mládež nepřístupné. Ovšem nikoliv kvůli erotickým scénám, ale kvůli morbidnímu násilí. Prostě krutý středověk.</span></i></div></div><div class="listVoc_icon"><div class="tran_div" data-audioautoplay="true"><div class="well well-sm" id="to_text"><p class="sentence"></p>
<div id="word-sentences"></div>
<p class="label label-default" id="translit"></p>
<div id="dict">
</div>
</div>
</div>
</div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-57940517410606023212018-01-01T14:38:00.002-08:002018-01-01T14:38:33.863-08:00KNIHA KÓDŮ A ŠIFER<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhP474RI3AooFnpvnqMV5ZVOF5u6twQzQ81EwaZfW-GOO_4VZEKKehyRzO2b4cTtqjiBsgr6NhcVfNdHg7PpsEBboDGcZ9jqGiHnPje83EDAQJkWcsrDgM-lFHaN3i0Y7P_9V3jPJK8zlPW/s1600/kniha-kodu-a-sifer.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhP474RI3AooFnpvnqMV5ZVOF5u6twQzQ81EwaZfW-GOO_4VZEKKehyRzO2b4cTtqjiBsgr6NhcVfNdHg7PpsEBboDGcZ9jqGiHnPje83EDAQJkWcsrDgM-lFHaN3i0Y7P_9V3jPJK8zlPW/s200/kniha-kodu-a-sifer.jpg" width="131" /></a></div>
Boj s Enigmou<br />
<br />
Po první světové válce pokračovali britští kryptoanalytici v Kanceláři č. 40 v luštění německých komunikací. Roku 1926 začali zachycovat depeše, jež je zcela zmátly. To začala pracovat Enigma. Jak počet těchto přístrojů rostl, schopnost Kanceláře č. 40 získávat informace rapidně poklesla. Američané a Francouzi se také snažili bojovat s novou šifrou, ale jejich snaha byla marná, a tak se brzy vzdali naděje. Německo nyní mělo nejbezpečnější komunikace na světě. Rychlost, s níž se spojenečtí kryptoanalytici vzdali naděje na prolomení šifry Enigmy, ostře kontrastovala s jejich vytrvalostí v době první světové války. Tváří v tvář představě porážky pracovali tehdy dnem i nocí, aby německé šifry rozluštili. Zdá se, že obavy byly hlavní hnací silou jejich práce a že tíseň patří ke klíčovým faktorům úspěšné kryptoanalýzy. Stejně tak poháněly obavy a tíseň francouzské kryptoanalytiky, když na konci 19. století čelili vzrůstající moci Německa. Po první světové válce se však Spojenci nebáli nikoho. Německo bylo porážkou ochromeno, Spojenci byli v dominantní pozici, a proto jejich kryptoanalytické nasazení ochablo. Na straně Spojenců poklesl počet kryptoanalytiků i jejich kvalita. Existoval však jeden stát, jenž si nemohl dovolit odpočívat na vavřínech: Polsko. Po první světové válce obnovili Poláci svou nezávislost, obávali se však všeho, co ji mohlo ohrozit. Východně od nich se rozkládalo Rusko, dychtivé šířit svůj komunismus, na západ od Polska leželo Německo, odhodlané získat nazpět území, jež muselo Polsku po válce postoupit. Země vtisknutá mezi dva nepřátele nutně potřebovala rozvědku a její informace. Poláci založili nové šifrové oddělení, které nazvali Biuro Szyfrow. Jestliže někdy platí, že nutnost je matkou invence, pak je rovněž možné, že ohrožení je matkou kryptoanalýzy. Příkladem dovednosti Biura Szyfrow je úspěch tohoto oddělení během rusko-polské války v letech 1919-1920.<br />
<br />
<span style="color: #660000;"><i>Šifry, kódy a kryptoanalýza jsou bezpochyby přitažlivá témata i pro čtenáře, kteří se jinak matematickým tématům vyhýbají velkým obloukem. Ostatně, sám nejsem žádný Pythagoras a bohužel, častěji na své matematické limity narážím, než že bych je spočítal a posunul. Mám však takovou teorii, že nemusíme podávat profesionální a možná ani obstojné výkony, abychom něco dělali s radostí. Když ve své oblíbené činnosti vytrváme dostatečně dlouho, pravděpodobně budeme jednou obstojní amatérští kreslíři, zpěváci, malíři, programátoři, řezbáři, textaři, kytaristé, fotbalisti, běžci nebo matematici. A kdo ví, jeslti se z amatérské ligy nedostaneme někam dál. Každopádně nám lepší rozhled pomůže pochopit a prozkoumat díla a objevů uznávaných profíků a třeba se od nich i něco naučit. Bez ohledu na to, že nakonec, možná jako mimochodem, pronikneme do duše velkých děl či přírodních zákonů a naučíme se logice, stojí za to, užívat si s radostí všeho, co nás baví. Kniha kódů a šifer je skvělý zprostředkovatel náhledu do základních metod kryptoanalýzy, tedy toho, jak rozlousknout zašifrovanou zprávu. Tato část baví amatéry, jako jsem já, kteří bez většího matematického nadání se leccos naučí a jsou to potom schopni aplikovat při řešení mysterek v geocachingu nebo v různých městských hrách typu <a href="http://www.tmou.cz/2017/index" target="_blank">Tmou!</a> nebo <a href="http://www.bedna.org/2018/" target="_blank">Bedna</a>. Pokročilejší matematiky, ale nejen je, zřejmě zaujme historický kontext jednotlivých typů šifer. Koho by například nedojal příběh Alana Turinga? Tato knížka stojí za přečtení na 100%, jen si nejsem jistý, jestli v sobě nese zašifrovanou zprávu nebo ne.</i></span>- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-42418394032730474302017-05-21T11:07:00.002-07:002021-09-30T14:50:42.187-07:00JÁ, ROBOT <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLQbauAYejvhD3Ua6T7mis1woOFiXu4HFuV8AN3jc6Wp9V3Vgw0Y4GgVIg_BmdoDYpaPyZR4BgDrk90qEiUZMxGcrqYs8yO3jkgR_zd63OSCYRBw2siE5VlT1Bgu3crt-e7Eq1m-0UDRUA/s1600/jarobot.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLQbauAYejvhD3Ua6T7mis1woOFiXu4HFuV8AN3jc6Wp9V3Vgw0Y4GgVIg_BmdoDYpaPyZR4BgDrk90qEiUZMxGcrqYs8yO3jkgR_zd63OSCYRBw2siE5VlT1Bgu3crt-e7Eq1m-0UDRUA/s200/jarobot.jpg" width="142" /></a></div>
Tři robotické zákony<br />
<br />
1.<span class="Apple-tab-span" style="white-space: pre;"> </span>Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo.<br />
2.<span class="Apple-tab-span" style="white-space: pre;"> </span>Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem.<br />
3.<span class="Apple-tab-span" style="white-space: pre;"> </span>Robot musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.<br />
<br />
PŘÍRUČKA ROBOTIKY 56. vydání, 2058 n. 1.<br />
<br />
<span style="color: #660000;"><i>Co dodat? Naučte se je, protože brzy vejdou v platnost :) Nejvíc se mi líbila povídka o ztraceném robotovi, kterému technik ve vzteku řekl: "Ztrať se, než...!". Mno, a aby robot splnil příkaz co nejlépe vmísil se mezi právě dopravené nové roboty a sám předstíral, že je nový. Odhalit ho není zas taková legrace.</i></span>- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-14370430820882935362017-05-21T10:56:00.003-07:002017-05-30T06:27:51.138-07:00ANI SAMI BOHOVÉ<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0acW7vSvh4KPfrWzjz4uUich2amEQD5PaJpwktghpkAmp7IPhl4MN7iWJ73o3KCp0VbBasznRkFFQjCzAAL7iWOgl-FMFRnE-Yyqfa87Y4nKb6OmrN4JvLNQiD1Vf9By_g72WxUpigfqU/s1600/asb.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0acW7vSvh4KPfrWzjz4uUich2amEQD5PaJpwktghpkAmp7IPhl4MN7iWJ73o3KCp0VbBasznRkFFQjCzAAL7iWOgl-FMFRnE-Yyqfa87Y4nKb6OmrN4JvLNQiD1Vf9By_g72WxUpigfqU/s200/asb.jpg" width="145" /></a></div>
Poněkud obšírné věnování<br />
<br />
Pominu-li Fantastickou cestu, což bylo románové zpracování filmového scénáře někoho jiného, je tomu už zhruba patnáct let, co jsem naposledy napsal vědeckofantastický román. Ne snad proto, že jsem přestal psát, protože v těch letech jsem psal více než kdy předtím. Nepsal jsem prostě vědeckofantastické romány.<br />
Až jsem 24. ledna 1971 na vědeckofantastické konferenci v New Yorku uslyšel veřejný dialog Roberta Silverberga a Lestera del Reye na téma science fiction. Během přednášky se chtěl Bob pro názornost zmínit o nějakém chemickém izotopu — mohl to být jakýkoli izotop — a po chvilce váhání řekl: „Plutonium 186“.<br />
Po skončení přednášky jsem samozřejmě za Bobem zašel, abych mu (se značnou škodolibostí) řekl, že nic takového jako plutonium 186 neexistuje a ani existovat nemůže. Bob však po této demonstraci své vědecké negramotnosti nesvěsil hlavu, nýbrž lhostejně prohodil: „No a co? “<br />
„No a nic, “ odpověděl jsem. „Ale abych ti ukázal, co je to opravdová duchaplnost, napíšu o plutoniu 186 povídku. “<br />
Nebylo to tak snadné, jak to z mých úst bombasticky vyznělo. Musel jsem přemýšlet o nějaké možnosti, která by připustila (nebo aspoň zdánlivě připustila) existenci neexistujícího izotopu, pak o problémech, které by z toho mohly vyplynout, a nakonec o vyřešení těchto problémů.<br />
Po určité době jsem si všechno dostatečně připravil, abych mohl konečně začít. Tak jsem začal psát a stalo se něco, co se mi obvykle nestává...<br />
Příběh se mi vymkl z rukou a začal se překotně vyvíjet. Nejdřív mě ani nenapadlo, že napíšu román, ale nakonec to tak dopadlo.<br />
A protože mě nevědomky inspiroval k napsání románu, o němž jsem (zpočátku) ani nevěděl, že ho píšu, věnuji tuto knihu<br />
<br />
<b><i>svému dobrému příteli, </i></b><br />
<b><i> Robertu Silverbergovi</i></b><br />
<br />
Mimochodem, příběh začíná šestou kapitolou. To není chyba. Mám k tomu své důvody. Tak se dejte do čtení a doufám, že se i pobavíte.<br />
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="color: #660000;"><i>Nemůžu si pomoct, ale KONEC VĚČNOSTI byl prostě lepší. Snad neprozradím příliš, když řeknu, že přibližně druhá třetina knihy je věnována mimozemšťanům. Tahle část mě bavila nejméně. Inteligentní bytosti typu měňavek, které se dokážou vpíjet do hmoty skal i samy do sebe, by mě bavily ještě </i></span><i style="color: #660000;">asi </i><i style="color: #660000;">tak v patnácti. Nechci to nijak shodit. Četlo se to snadno a téměř jedním dechem, ale ten pocit "páááni, tak tohle bylo něco" se prostě, bohužel, nedostavil.</i></div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-17496640140156229932017-05-03T14:41:00.001-07:002017-05-03T14:43:34.411-07:00KONEC VĚČNOSTI<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjC_gF2rrmwy4tMA9qokS-JMyB6IuDrVuUs_5z-cPzW_qnwvBBc5SgFLbTj7L7b9_m8hiI_m7T_P_4cSpMzA2j5ENIg6M2JT5OfIeALn-RTb78anH_gdxB2NhyPeNbq2nHVNK4x8Ksh7sMW/s1600/konec+vecnosti.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjC_gF2rrmwy4tMA9qokS-JMyB6IuDrVuUs_5z-cPzW_qnwvBBc5SgFLbTj7L7b9_m8hiI_m7T_P_4cSpMzA2j5ENIg6M2JT5OfIeALn-RTb78anH_gdxB2NhyPeNbq2nHVNK4x8Ksh7sMW/s200/konec+vecnosti.jpg" width="145" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 116%; text-align: justify; text-indent: 7.2pt;">
<div style="text-indent: 9.6px;">
„Je tu nová,“ odvětil. „Přišla z Času.“</div>
<div style="text-indent: 9.6px;">
„Co tady dělá?“</div>
<div style="text-indent: 9.6px;">
Operátorovu tvář přelétl lehký úsměv, který se proměnil v úšklebek.</div>
<div style="text-indent: 9.6px;">
„Je to prý šéfova sekretářka. Jmenuje se Noÿs Lambentová.“ „Díky.“ Harlan se otočil na podpatku a odešel.</div>
<div style="text-indent: 9.6px;">
První Harlanova Pozorovací akce ve 482. století proběhla hned následujícího dne, ale trvala pouhých třicet minut. Byla to pouze orientační vyjížďka, při níž se chtěl obeznámit s reáliemi. Druhého dne trvala hodinu a půl a třetího už ji vynechal úplně.</div>
<div style="text-indent: 9.6px;">
Pracovní dobu trávil tím, že se prokousával původními zprávami a osvěžoval si své vědomosti o tomhle století, procvičoval si dobový jazyk a znovu přivykal tehdejšímu způsobu odívání.</div>
<div style="text-indent: 9.6px;">
482. století už prodělalo jednu Změnu skutečnosti, ale jen velice nepatrnou. Zlikvidovali pouze kliku, která si uzurpovala vládu. Zdálo se, že společnosti jako takové se změna nijak nedotkla.</div>
<div style="text-indent: 9.6px;">
Aniž si to plně uvědomoval, opět sklouzl k rutině vyhledávat ve starých hlášeních všechny informace o aristokracii. Ta pozorování zajisté prováděl kdysi on sám.</div>
<div style="text-indent: 9.6px;">
Ano, prováděl, ale tehdy zcela neosobně, s odstupem. Jeho údaje ji charakterizovaly jako třídu, nikoli coby jednotlivce.</div>
<div style="text-indent: 9.6px;">
Časoprostorový itinerář po něm samozřejmě nikdy nevyžadoval a ani mu nedovoloval, aby sledoval tehdejší aristokracii zblízka. Pouhý Pozorovatel neměl oprávnění pátrat po příčinách. Nyní byl sám na sebe rozladěný, že takovou zvědavost pociťuje.</div>
<div style="text-indent: 9.6px;">
<br /></div>
<div style="text-indent: 9.6px;">
V průběhu oněch tří dní spatřil tu dívku, Noÿs Lambentovou, celkem čtyřikrát. Z prvého setkání si pamatoval jen její šaty a ozdůbky. Nyní si už vybavoval, že je vysoká nějakých skoro sto sedmdesát centimetrů, asi o půl hlavy menší než on. Byla však štíhlá a držela se zpříma, takže se zdála vyšší.</div>
<div style="text-align: start; text-indent: 0px;">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 116%; text-align: justify; text-indent: 7.2pt;">
<span style="color: #660000;"><i>Občas se mi stane, že zjistím, že jsem si z neznámých důvodů neudělal záznam ke skvělé knížce, kterou už mám dlouho přečtenou a dokonce ji mám denně na očích, protože je v knihovničce na "čestném" místě. Dneska splácím tento dluh první Asimovově knížce, kterou jsem přečetl. Na první pokus jsem měl tenkrát v knihkupectví asi vážně šťastnou ruku, protože se jedná o skvěle upředenou spleť logických posloupností, jejichž pointa Vás překvapí a nebo aspoň pobaví, pokud jste si ji dovodili sami. Parádní na tom je, že logické závěry v Asimovových příbězích nemůžete odhadnout jako vraha v televizní kriminálce, jenom protože "se Vám ten školník celou dobu nezdál", ale o to víc Vás budou bavit. Ukázka výše je vybraná naprosto náhodně. Určitě si radši přečtěte celou knížku od začátku do konce. </i></span><span style="text-indent: 7.2pt;"><span style="color: #660000;"><i>Operátor se zarazil, velká část nadšení se vypařila.</i></span></span><br />
<br />
<div>
<br /></div>
</div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-7980077383783597342017-05-03T14:05:00.002-07:002017-05-03T14:05:47.144-07:00Noční pád<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCdkaB3QjM02BkPggy8cHRmwnPV7UaKjcF7C4xKgCJ_RF94qz2W99Yf3pzdogJrknm83Vp3CkbUe8AlfTZ1mRuoLz4t40AhGYWmsQhMR-G0syj-kZGEEAmTq8Y6TvAaWoOL2z4g0Ln9-c3/s1600/l%25C3%25ADc.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCdkaB3QjM02BkPggy8cHRmwnPV7UaKjcF7C4xKgCJ_RF94qz2W99Yf3pzdogJrknm83Vp3CkbUe8AlfTZ1mRuoLz4t40AhGYWmsQhMR-G0syj-kZGEEAmTq8Y6TvAaWoOL2z4g0Ln9-c3/s200/l%25C3%25ADc.jpg" width="200" /></a></div>
<a href="https://www.radioteka.cz/detail/CRo_adm_145311/Nelson-DeMille-Nocni-pad" target="_blank">Ukázka v Radiotéce</a>.<br />
<br />
<i><span style="color: #660000;">Začalo to jako porno, přehouplo se to v perfektní dramatický příběh se zápletkou podle skutečných událostí a charismatické hlasy i emotivní výkony Igora Bareše, Dany Černé a Jaroslava Plesla dodaly všemu důvěryhodnost a náboj. Ale bohužel, konec je bez pointy, jako když po celovečerním vrkání se sympatickou osobou zjistíte, že těsně před tím, než jste měli jít k Vám domů, utekla přes okýnko na záchodě a ke všemu po ní zůstal kabát na židli, takže Vám to došlo až po hodně dlouhém čekání.</span></i>- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-23147700682000709862017-04-30T13:29:00.003-07:002017-04-30T13:29:46.808-07:00Přiznání Alana Turinga<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg59cxvamr6VZ6CUyPJYmgkoD3UnD-x-jw5VnSFIavPWS6gpQZgk58GKX8iQdbCgIxfxcrcqzqcSEKbdIusEUNCcVhhCVib2VpobOj7UOIrTgE7iht3ZmZa_l0fRJNthm9UH7VoXvfiiJ2f/s1600/turing.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg59cxvamr6VZ6CUyPJYmgkoD3UnD-x-jw5VnSFIavPWS6gpQZgk58GKX8iQdbCgIxfxcrcqzqcSEKbdIusEUNCcVhhCVib2VpobOj7UOIrTgE7iht3ZmZa_l0fRJNthm9UH7VoXvfiiJ2f/s200/turing.png" width="200" /></a></div>
Ukázku z této audioknihy najdete třeba na webu <a href="http://audioteka.com/cz/audiobook/priznani-alana-turinga" target="_blank">audioteky</a> (čte Miroslav Táborský).<br />
<br />
<i><span style="color: #660000;">O Turingovi vím poměrně málo, například, že to byl talentovaný matematik, který zlomil "Enigmu" za druhé světové války. Spáchal sebevraždu otráveným jablkem a jedna z teorií tvrdí, že se k této tragické události hlásí Apple svým jménem a logem. Jo a pak je tu ještě ta věc s Turingovou sexuální orientací. Turing byl homosexuál.</span></i><br />
<i><span style="color: #660000;"><br /></span></i>
<i><span style="color: #660000;">Když jsem minulý týden vybíral audioknihu, titul o Turingovi byla jednoznačná volba. Nemohl jsem odolat líbivému tématu o šifrách, světě matematiky mimo možnosti chápání nás normálních smrtelníků v kombinaci s detektivním žánrem. Po několika minutách jsem pochopil, že to nebude levná detektivka ale spíš hutný psychologický příběh. Myslel jsem, že se budu nudit u románu zaměřeného na homosexuální tematiku. A spletl jsem se po druhé. Vlastně je to tam všechno, válka, šifry, homosexualita a Turing, ale musím uznat, že to vůbec není levné a nudné. A navíc, je to jedna z mála knih, která i když nekončí happyendem, zůstal mi z ní příjemný pocit. Díky za ní.</span></i>- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-77928377618436729232017-01-14T06:22:00.000-08:002017-01-14T06:22:45.509-08:00ANDĚLÉ A DÉMONI<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpHSkHLDWSl6ga1m1x-PtqO8PaOAhtGW6mXlIpG6RKP-UUYsTaBANNsodjdcylhjY1iNEaPZ0jHhee40gl0JfO877TTO9xh8l76yORzlLI63bsN7j-J3ihL1SR_ohQtBYVgnax6M0-QWM4/s1600/66006.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpHSkHLDWSl6ga1m1x-PtqO8PaOAhtGW6mXlIpG6RKP-UUYsTaBANNsodjdcylhjY1iNEaPZ0jHhee40gl0JfO877TTO9xh8l76yORzlLI63bsN7j-J3ihL1SR_ohQtBYVgnax6M0-QWM4/s200/66006.jpg" width="123" /></a></div>
Nevím, jestli jste někdy slyšel o Geeus—Aroově předpokladu, podle něj se mikročástice hmoty vyznačují schopností, jakou se vyznačuje — zjednodušeně řečeno — lidská paměť. Geeus—Aroa byl malý holandskojaponský žid, bádal na sklonku minulého století v Singapuru a vydal tam obskurní knihu pod názvem „NEUJDETE SPRAVEDLNOSTI". Směs mystiky, chemie a kazatelství — podle Geeuse—Aroy je každá hmota vybavena absolutní upamatovávací schopností.<br />
Nejzajímavější místa té knihy byla ona, ve kterých Geeus—Aroa vyprávěl o zrcadlech. Tvrdil, že není možné, aby obraz, který zrcadlo zachytilo, z něj sklouzl a zahynul, podle něj ten obraz dále tkví na ploše zrcadla, tak jako v nás tkvějí obrazy krajin, pokojů, tváří — Jenomže zrcadlo nevypráví o minulých dějích. Stejně tak jako člověk nevypráví na potkání o tom, co ví. Podle výkladu Geeuse—Aroy každá hmota, nejen zvlášť nápadná zrcadlová deska, má podobnou schopnost reflexe a paměti. Zrnko písku si tak ukládá do své struktury, do svého mikro—vesmíru částic, svědectví o tom, co zažilo. Stejně tak jako nehet, který odstřihneme, nebo chlup, který ztratila na zahradě naše kočka. Geeus—Aroa byl ve svých metaforách velmi neuvážený a právě pro tyto metafory vzbudila jeho kniha žertovný ohlas. Já jsem se jí zabýval, protože se mi zdála důsledně šílená, paranoia holandského Japonce mi připadala jako báseň — — Podle něj jsme tedy na každém kroku sledování miliardami kamer — —a o každé vteřině našeho života je připraveno svědectví, naprosto přesně — — a naprosto neúplatné.<br />
<br />
<span style="color: #660000;"><i>Strašně mě zajímalo, jestli se tahle knížka nějak podobá stejnojmenné knize Dana Browna. Pak jsem si ale uvědomil, že jsem ještě Brownovy A+D nečetl. Takže, nevím. Budu to muset dohnat. Nicméně martin Petiška alias Eduard Martin mne zase nadchl. V příběhu Strom z Vybraných příběhů profesora Kesslera je nastíněna myšlenka, že každá hmota, ať už je to člověk, strom nebo kámen, má určitou úroveň vědomí. Tentokrát se nemluví přímo o vědomí, ale o schopnosti hmoty zaznamenávat a ukládat "vjemy" ze svého okolí. Nejlépe vyjádřeno na příkladu zrcadel. Podle této teorie jsou v zrcadle uloženy obrazy, které by mohly být přehrávány jako filmy. Ale tuto schopnost mají nejen zrcadla, ale všechny objekty. Kdyby to tak bylo a my toho uměly využít, mohli bychom si přehrávat záznamy z míst trestných činů z oblečení obětí, nebo z chodníku před vyloupeným klenotnictvím. Teoreticky by si učitel mohl doma přehrát, zda se mu žáci za zády neposmívají z</i></span><i style="color: #660000;"> límce vlastní košile. Narcistická manekýnka by si po večerech mohla přehrávat dychtivé pohledy věnované jejímu zadečku ze zadní kapsy předváděných kalhot. Krásná představa :D</i><br />
<div>
<br /></div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-14700796910059286672017-01-01T13:12:00.000-08:002017-01-01T13:12:32.182-08:00NOČNÍ SMĚNA<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKGsX0ik573WZ0WyODRkAIghcI3XxEJvpKk37a6WcFEp1Je21Vbczi4mAtBE5aafFvhsocywTdaXsEBU3KlyZfCiavjcGgoSgVHnL_F5IKfIk8kLDFf-GxVgnf7UuYpwJZuu_m9FSjWUS4/s1600/ns.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKGsX0ik573WZ0WyODRkAIghcI3XxEJvpKk37a6WcFEp1Je21Vbczi4mAtBE5aafFvhsocywTdaXsEBU3KlyZfCiavjcGgoSgVHnL_F5IKfIk8kLDFf-GxVgnf7UuYpwJZuu_m9FSjWUS4/s200/ns.jpg" width="141" /></a><br />
<span style="font-size: large;"><b>Noční Příboj</b></span><br />
<br />
Když byl ten chlap mrtvej a pach spálenýho masa se rozptýlil ve vzduchu, všichni jsme se vrátili na pláž. Corey měl takovej ten radiomagneťák velikosti kufru, do kterýho se dává asi čtyřicet baterií. Nedalo se říct, že by měl dokonalej zvuk, ale rozhodně hrál hlasitě. Corey byl prachatej i před A6, ale takovýhle krámy už neletěly. I ten jeho velkej radiomagneťák nebyl nic víc než hezká veteš. Daly se na něm chytit jen dvě stanice. Ta první byla WKDM z Portsmouthu — moderoval tam nějakej buranskej dýdžej, náboženskej fanatik. Přehrál desku Perryho Coma, přednesl mod¬litbu, něco zahulákal, pak čet z Knihy žalmů (každej žalm zakončoval slovem „selah", zrovinka jako James Dean ve filmu Na východ od ráje) a pak zase hulákal. Jednou zpíval nakřáplým hlasem „Svážíme snopy" a my s Needlesem jsme mohli zešílet.<br />
Massachusettská stanice byla lepší, ale tu jsme chytali jen večer a v noci. Byla tam parta mladejch, myslím, že převzali frekvenci WRKO nebo WBZ, když odtud všichni odešli nebo pomřeli. Používali srandovní volací znaky jako WKOKS nebo KUND nebo WA6 a podobně. Fakt srandovní, až jste se váleli smíchy. No a tuhle stanici jsme poslouchali, když jsme se vraceli na pláž. Já se ved za ruku se Susie, před náma šli Kelly a Joan a Needles už nám zmizel z dohledu za kopec. Poslední šel Corey a pohupoval rádiem. Stouni zpívali „Angie".<br />
„Miluješ mě?" ptala se Susie. „Nic víc nechci vědět, jen jestli mě miluješ." Susie se o tom potřebovala neustále ujišťovat. Byl jsem její medvídek.<br />
„Ne," odpověděl jsem. Začínala tloustnout, a pokud by žila dost dlouho, což bylo nepravděpodobný, byla by úplně rozteklá. Už teď byla oplácaná v ksichtě.<br />
„Jseš odpornej," řekla a dala si ruku na tvář. Nalakovaný nehty se matně zaleskly ve svitu měsíce, kterej vyšel asi před hodinou.<br />
„To se zas rozbrečíš?"<br />
„Drž hubu!" Zase už málem brečela.<br />
Za vrcholem kopce jsem se zastavil. Vždycky se musím zastavit. Před A6 byla tohle veřejná pláž. Samej turista, výletník, usmrkaný dítě a tlustá bába s opálenejma předloktíma. V písku se válely papírky od bonbónů a špejle od nanuků a ve směsici pachů z výfukovejch plynů, mořskejch řas a opalovacího oleje Coppertone se tam muckali krásný lidi.<br />
Teď byly všechny odpadky pryč. Sežralo je moře, do jednoho, jen tak mimochodem, jako spolykáte hrst karamelovýho popkornu s burákama. Už nebyli žádný lidi, který by se sem vrátili a znovu to zasvinili. Jenom my, a nás nebylo dost, abysme tu nadělali velkej bordel. A taky jsme asi měli rádi tu pláž — což jsme jí právě nepřinesli oběť? I Susie, ta malá mrcha s tlustou prdelí v brusinkovejch zvonech.<br />
Písek byl bílej a zvlněnej v dunách a dělila ho jen hranice přílivu —pokroucený přadena mořskejch řas, chaluh, kusy naplavenýho dříví. Měsíc přišil všemu kolem inkoustově zbarvený půlkruhový stíny. Asi padesát yardů od šaten stála bílá konstrukce věže pobřežní hlídky a ukazovala k obloze jako vztyčenej prst.<br />
A příboj, noční příboj vrhal na pláž spousty mořský pěny a vytrvale útočil na pláž po celý její dýlce, kam oko dohlídlo. Včera touhle dobou mohla ta voda bejt na půl cesty z Anglie.<br />
„Tak to byla ,Angie` od Stounů," řekl nakřáplej hlas z rádia. „Tenhle starej flák jste určitě sežrali a možná jste se z něj i vosypali. Hlásí se vám Bobby. Dneska večer měl vysílat Fred, ale ten dostal chřipku a je celej vopuchlej." Susie se zahihňala, eště měla na řasách slzy. Vyrazil jsem k pláži trochu rychlejc, aby se uklidnila.<br />
„Počkej!" zavolal Corey. „Bernie? Počkej, Bernie!"<br />
Chlápek v rádiu přečetl pár sprostejch limericků a nějaká holka v pozadí se ptala, kam dal pivo. Něco jí odpověděl, ale to už jsme byli na pláži. Ohlíd jsem se, co Corey. Jako obvykle se klouzal z kopce po prdeli a vypadal tak komicky, až mi ho bylo trochu líto.<br />
„Pojd' se proběhnout," řekl jsem Susie. „Proč?"<br />
<div>
<div>
Plác jsem ji po zadku, až vyjekla. „Protože běhání je dobrý."</div>
<div>
A tak jsme běželi. Opožd'ovala se, funěla jako kůň a volala na mě, ať zpomalím, ale já si jí nevšímal. Vítr mi hvízdal kolem uší a odhrnoval mi vlasy z čela. Ve vzduchu jsem cítil ostrej, štiplavej pach soli. Příboj bušil do pobřeží. Vlny byly jako zpěněný černý sklo. Skopl jsem gumový sandály a dusal po písku bos bez ohledu na úlomky mušlí. Krev mi burácela v žilách.</div>
<div>
A už tu byla chajda a Needles už byl v ní a Kelly s Joan stáli vedle ní a drželi se za ruce a koukali na moře. Já udělal kotrmelec a ucítil jsem písek za košilí a chytil jsem se Kellyho za nohy. Spadl na mě a vyválel mi obličej v písku. Joan se tomu smála.</div>
<div>
Vstali jsme a zakřenili se na sebe. Susie vzdala běh a plahočila se k nám. Corey už ji málem dohnal.</div>
<div>
„To byl teda fajrák," řekl Kelly.</div>
<div>
„Myslíš, že přijel až z New Yorku, jak říkal?" zeptala se Joan.</div>
<div>
„To nevím." Nechápal jsem, proč by na tom mělo záležet. Když jsme ho našli, seděl za volantem velkýho lincolna, byl v polobezvědomí a naříkal. Hlavu měl nateklou jak fotbalovej míč a krk jako buřt. Měl superchřipku a moc času už mu stejně nezbejvalo. A tak jsme ho vzali na kopec nad pláží a spálili ho. Říkal, že se jmenuje Alvin Sackheim. Pořád volal babičku. Myslel, že je to Susie. To ji bůhvíproč rozesmálo. Susie se vždycky smála pitomostem.</div>
<div>
To, že ho spálíme, vymyslel Corey, ale začalo to jako sranda. Na koleji čet spoustu knížek o čarodějnictví a černý magii, a tak nám ve tmě vedle toho lincolna řek, že když přineseme oběť temnejm božstvům, třeba nás ochráněj před A6.</div>
<div>
Nikdo z nás těm kecům samozřejmě nevěřil, ale postupně byl náš hovor pořád vážnější. Bylo to něco novýho, a tak jsme to nakonec udělali. Tam nahoře jsme ho připoutali k takový tý pozorovací rouře — jak tam za jasnýho dne hodíte deseticent a vidíte až k portlandskýmu majáku. Připoutali jsme ho vlastníma páskama a pak jsme se rozešli hledat nějaký chroští a naplavený dříví jako děti, který hrajou nějakej novej druh hry na schovku. Celou dobu, co jsme hromadili dříví, tam Alvin Sackheim stál připoutanej a drmolil ke svý babičce.</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="color: #660000;"><i>Některé ty povídky jsou lepší než jejich románové a filmové adaptace, ale některé jsou jak pro desetiletý kluky. Třeba ty oživlý Náklaďáky, nebo démonem posedlý šroťák, kterej se utrhl ze řetězu. To mi připadá, že autor zkouší, co všechno jeho čtenáři vydrží, když naivní nápady oblíkne do strašidelný formy. Na druhou stranu je tam převaha povedených kousků na usmířenou, Prokletí Jeruzalému, Noční příboj, Jahodové jaro a ještě třeba Muž, který miloval květiny.</i></span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-15191700497876507202016-12-30T14:58:00.000-08:002016-12-30T14:58:12.594-08:00POVÍDKY TOALETNÍ<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1VAFARQFdjf6-vwe87E5y996MGnyh1Wx8bXkWWeCpF1_8Hog1FICa-sXQKSKfD_87FrSD_yl-uCJCLEPA52abhBTD-KQQUgigEcSx5AHFeUIFeI-atrHLfk9JjtoEFuoUc9OHHpTPVTua/s1600/pt.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1VAFARQFdjf6-vwe87E5y996MGnyh1Wx8bXkWWeCpF1_8Hog1FICa-sXQKSKfD_87FrSD_yl-uCJCLEPA52abhBTD-KQQUgigEcSx5AHFeUIFeI-atrHLfk9JjtoEFuoUc9OHHpTPVTua/s200/pt.jpg" width="132" /></a></div>
<b><span style="font-size: large;">Pařez</span></b><br />
<br />
„No, já už tam ale nedělám. Vykopli mě a nechci o tom mluvit.“ „A kde jako děláš?“<br />
„No, právě. Teď zrovna momentálně nikde, zejtra mám bejt v jednu u nějaký báby na pracáku.“<br />
„Ty vole, ty seš nezaměstnanej? A z čeho jako žiješ?“<br />
„Měl jsem trochu úspory a dělal nějakou brigádu, ale teď už s úsporama končím a žádná brigáda není k mání, takže blbý. A to je právě ten důvod, proč jsem se s tebou chtěl sejít,“ rozhodl se Radek, že to nebude dál protahovat. „Chtěl jsem tě poprosit o pomoc, jestli bys mi nepůjčil nějaký peníze, že jsme na tom teď dost blbě.“ A bylo to venku.<br />
„Jestli bych ti nepůjčil nějaké peníze, že jste na tom blbě?“ opakoval nevěřícně Richard. „A kdo to je jako my? Co si tě pamatuju, byl jsi pořád single a na žádnej vážnej vztah to nevypadalo. Nebo se něco Změnilo?“<br />
„Změnilo a dost.“<br />
„Oženil ses?“<br />
„No, to zrovna ne.“<br />
„To sem si oddych, už jsem myslel, že ti jeblo!“<br />
„Ale žiju s jednou holkou a máme malý dítě.“<br />
„No, to mě poser, pár měsíců se nevidíme a z japíka a playboye je najednou nezaměstnanej, co má na krku holku s dítětem, a po mně chce, abych mu půjčil svoje těžce vydělaný prachy, aby to mohl živit. Nejsi na palici? A je to dítě vůbec tvoje?“<br />
„Neser, jasně že je moje! A když tě to tak zajímá, tak když otěhotněla, tak to jsem práci měl, a až pak se stal ten průser. A neviděli jsme se rok a půl, ono to docela letí. Chtěl jsem jenom pár tisíc, tak pade, mám slíbenej nějakej flek, tak bych ti to do půl roku vrátil. Co by ti to udělalo, máš prachů jak šlupek a víš, že bych ti to určitě dal, znáš mě přece.“<br />
„Hele sorry, Radku, to nejde, nemůžu ti půjčit. Dovedeš si představit, jaký jsem měl výdaje s tím letadlem a už mám na kontě jen posledního ušmudlanýho melouna, a když ho rozměnim, určitě ho rozfofruju, znám se. Hele, ty to zvládneš, já ti věřim, jo a to pivo je tedy na mě, když jsi na tom tak blbě.“<br />
„Hmmm, tak ty nechceš rozměňovat posledního melouna, abys pomohl kamarádovi? Jak dlouho se známe, dvacet let?“ startoval se Radek a trochu nevěřícně, trochu zoufale, ale stále s větší nenávistí ho probodával očima.<br />
„Počkej, Radku, neblbni, najdeš přece nějaký řešení, už jsi projel weby s nabídkama míst? Tam určitě něco bude!“ pokoušel se Richard<br />
<div>
<div>
tlumit vášně a projevit účast, aby kamaráda uklidnil. „Vždyť jsi šikovnej, znám tě léta, pro tebe přece nemůže bejt problém nějakou práci najít...“</div>
<div>
„Tak hele, Ríšo!“ přerušil ho, sáhl do kapsy a vytáhl zmuchlanou a ošumělou dvoustovku, která řečí těla vypovídala, že je jediná a opuštěná, žádné sestřičky ani bratříčky nemá, že je taková poslední Mohykánka, a hodil ji na stůl.</div>
<div>
„To je za to pivo, protože vod takovýho zmrda, jakým ses stal, bych si pivo platit nenechal.“</div>
<div>
Richardovi ztvrdly rysy.</div>
<div>
„Vezmi si toho svýho posranýho melouna, letadlo, a nevim co eště, a narvi si to do tý svojí tlustý prdele!“ Radek vstal, že odejde, ale ještě pokračoval. „Víš, měl jsem kdysi takovýho divnýho kamaráda, byl o padesát let starší než já, už je mrtvej. Byl to Žid, za války prošel koncentrákama a za bolševika kriminálama, tak měl docela přehled a byl chytrej a sem tam po mně házel životní moudra, měl na to nárok. A ten vždycky tvrdil: Pamatuj, že v nouzi dá ti radu každej přítel, málokterej ale mouky pytel. Já tak úplně chytrej nejsem, ale jestli ty říkáš štěstí tomu, že máš prachy, zlatý hodinky a ten řetěz na krku, se kterym vypadáš, že tě právě vykopli od kolotoče, tak jsi idiot! I když jsem na tom teď blbě, tak s tebou bych neměnil. Jsi konzumní chudák, je mi tě líto. Čau!“</div>
<div>
„A neříkal taky ten tvůj velemoudrej Žid,“ křičel za ním Richard, „že když pučíš peníze příteli, přídeš nejen o peníze, ale i o něho?“</div>
<div>
Radek se zastavil, vrátil se ke stolu a už tak nějak s nadhledem v klidu pronesl:</div>
<div>
„O kámoše už jsi přišel, tak si aspoň užij ty prachy, Harpagone zasranej!“ Otočil se a definitivně odešel.</div>
<div>
Richard za ním ještě něco hulákal, jeho už to ale nezajímalo, ani se neotočil, jen zvedl předloktí se vztyčeným prostředníčkem a vyšel z hospody.</div>
<div>
Richard zůstal u stolu, pokukoval po lidech kolem, někteří hádku pozorovali, ale nic neříkali, tak sklopil zrak a věnoval svoji pozornost pivním táckům. Pak zvedl půllitr se zbytkem piva, dopil a praštil jím o desku stolu. Zachmuřeně vytáhl z kapsy bankovky stočené do ruličky a přetažené gumičkou. Rozbalil je a hluboko mezi modrými našel pár zelených, které hodil na stůl ke zmuchlané Radkově dvoustovce. Odhadl, že dýško bude tučný, a to bylo v pořádku, zasloužili si to. Zvedl se k odchodu a pro sebe si zamumlal:</div>
<div>
„Ať de do prdele i s tou svojí starou, blbec.“</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<i><span style="color: #660000;">Tahle knížka měla spád. Občas trošku retro, občas trošku naturalistická a občas víc porno. Jinak ale asi celkem pravdivý jádro, který je občas ověnčený nadsázkou. </span></i></div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-4656254974541620532016-12-24T16:56:00.000-08:002016-12-24T16:56:55.738-08:00CO MAJÍ VĚDĚT ŽENY, ABY BYLY MILOVÁNY<b><span style="font-size: large;">Židle</span></b><br />
<b><span style="font-size: large;"><br /></span></b>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhA85SlbCKHItVxpzbxfoeAN-1Jv8zMfLQwSVo_Ql-WHeKM0SVppuXOnACaWfwUxGUt_Ube3ESDzuyTjyu2Y0lO6_t2nshyhod4x45uNnOcE0HFsG1f5-gDHcSCNJlfR7IB8nahmjN13UCl/s1600/CMVZABM.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhA85SlbCKHItVxpzbxfoeAN-1Jv8zMfLQwSVo_Ql-WHeKM0SVppuXOnACaWfwUxGUt_Ube3ESDzuyTjyu2Y0lO6_t2nshyhod4x45uNnOcE0HFsG1f5-gDHcSCNJlfR7IB8nahmjN13UCl/s200/CMVZABM.jpg" width="153" /></a> Tak tohle se mi stalo -<br />
Při mé svatbě.<br />
Měl jsem si vzít hezké děvče ze sousedství. Znal jsem je už léta a zdálo se nám, že všechno vyjde -<br />
Taky proč by nemělo vyjít -<br />
Žijeme přece na planetě Merkuru XXXVI.<br />
A u nás už dávno neplatí, že by se nemohli vzít ti, co se mají rádi.<br />
Naopak.<br />
Všechny překážky, které dříve stály v cestě těm, kdo se měli rádi, byly v naší části vesmíru, odbourány.<br />
Dokonce se sňatky u nás uzavírají neuvěřitelně snadno.<br />
Stačí jenom si dojít na takzvaný Úřad veřejně milostných vztahů -<br />
Je to vysoká budova za metropolí -<br />
A v ní je pohromadě všechno, co je potřeba jak k uzavření sňatku, tak i k jeho rozloučení, k okamžitému uzavření i k okamžitému rozloučení.<br />
neoddávají ani nerozvádějí lidé jak za starých dob.<br />
Všechno kyberneti.<br />
Kdo chce být oddán, hodí do přístroje svou kartu a za pár vteřin mu stroj na kartě potvrdí, že majitel osobní karty je ženatý nebo majitelka vdaná.<br />
A když se chcete rozvést -<br />
Zajdete zase do Úřadu veřejně milostných vztahů a svoji kartu hodíte do jiného přístroje - A už vám na ní stroj vyznačí rozvod.<br />
Řeklo by se, že toho budou lidé nesmírně využívat,<br />
ale sňatky i rozvody se na naší hvězdě naopak uzavírají daleko pozorněji.<br />
Snad lidem vadí, že o nich rozhoduje kybernet a nechtějí mu dávat příležitost k zásahům do svého života —<br />
Nebo zmoudřeli.<br />
Myslel jsem si, že všechno s mou svatbou proběhne ideálně -<br />
Moje snoubenka si pořídila krásné svatební šaty. Šedivé, upjaté, plisované. U pasu měla bílou květinu – A vydali jsme se na svatbu -Hodili jsme karty do přístroje.<br />
Snoubenka vypadala báječně ve svých dlouhých šatech a se svatební kyticí v náručí - až jsem litoval, že svatba trvá jen pár vteřin a že se na ni nezvou hosté jako za starých,<br />
prastarých, ještě dost necivilizovaných časů.<br />
Kolik lidí se mohlo dívat, jakou mám krásnou nevěstu -<br />
Dívám se na snoubenku —<br />
Ona na mne -<br />
Civilizace jistě usnadňuje život, myslím si, ale bere z něj poezii - nasloucháme šumění, jaké se stereotypně líbezně vine ze svatebníto reproduktoru —<br />
Snoubenka poplakává —<br />
Pak mě vezme za ruku a tiskne mi ji —<br />
Vůbec by mé -<br />
Vůbec by mé nenapadlo, že se může stát, co se stalo, vůbec ne.<br />
Přístroj zarachtá a vyhodí nám dvě karty, jí jednu, mně jednu a - já se na svou kartu jen zběžně podívám —<br />
Člověk si už prostě navykl důvěřovat kybernetům víc než sobě.<br />
Podívám se a -<br />
A dám se do smíchu -„Co se směješ," Snoubenka ke mně obrátí plaše uslzené oči —<br />
Dívám se na její svatební slzy - a směju se víc a víc —<br />
Ukážu jí kartu.<br />
Byl jste oddán s -<br />
V rubrice, kde mělo být jméno ženy, stojí ne jméno snoubenky, ale - slovo ŽIDLE. Snoubenka pozvedne svou kartu a začte se do ní, jí stroj nevyplnil nic - ani že je oddána s židlí.<br />
Díváme se na své karty -<br />
Usmíváme se - pěkné rozpačitě, ale - usmíváme se —<br />
Já už prostě mívám v důležitých okamžicích života pocit trapnosti - Je to můj životní<br />
styl.<br />
Zvykl jsem si na to.<br />
Když jsem promoval, uklouzl jsem a porazil kybernetického Zřízence, ten porazil kybernetického profesora, ten kybernetického rektora -Pěkně popadali.<br />
Jsou chytří, to ano, naše kybernetické univerzitní profesorstvo je nějak chytré, ale není dost staticky vyvážené -<br />
Někdy stačí jen cvrnknout, a už profesor letí — Úřady do našich profesorů rády cvrnkají. Prostě - trapasy mám v jednom kuse.<br />
Je to můj životní styl.<br />
A tak jsem se ani teď moc nedivil.<br />
Hned jsme se vydali do svatební kanceláře. Kyberneti -<br />
Všude na naší hvězdě samí kyberneti - Pročišťují, píší, prodávají -<br />
Hrají na lyry, tančí, prodávají teplé párky —<br />
Proč by neměli být kyberneti i ve svatební kanceláři,<br />
Kybernetka, která nás přijímala, byla vyzáblá a vysokánská, taková, řekl bych - Staropanenská —<br />
Staropanenský stroj.<br />
Nahlédne do našich karet a řekne, že všechno je v pořádku.<br />
<br />
<span style="color: #660000;"><i>Pokud bych si mohl přečíst jen jednu povídku od Martina Petišky, chtěl bych, aby to byla tahle Židle ze sbírky Co mají vědět ženy, aby byly milovány. Není nic méně pravděpodobného a zároveň více výstižného, co by lépe popsalo absurdity úředního jednání. Každý jsme to někdy zažili. Nebývá v tom sice manželka - židle, ale i tak obyčejná věc, jako nahlášená změna doručovací adresy se může změnit v tragikomickou, leč fatální záležitost.</i></span><br />
<div>
<br /></div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1247070041766574180.post-10954083655384736202016-12-24T05:49:00.000-08:002016-12-24T05:49:58.540-08:00PROKLETÍ SALEMU<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTukXt1mc5H0I1jPZkPpeT2_HxsOISYNGcWuNJ8vuXUC38k2Rc8e2B86dQ6tKvujEV5-gNvhE-4w0W4yyivHIYFOenMLTkorYTfDVTGY5hhnd1-SF1eK3jd27yHAvJjIHpVP2gQyl1hyLc/s1600/ps.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTukXt1mc5H0I1jPZkPpeT2_HxsOISYNGcWuNJ8vuXUC38k2Rc8e2B86dQ6tKvujEV5-gNvhE-4w0W4yyivHIYFOenMLTkorYTfDVTGY5hhnd1-SF1eK3jd27yHAvJjIHpVP2gQyl1hyLc/s200/ps.jpg" width="127" /></a>Když všichni odešli, Mike Ryerson se vrátil a sedl si na okraj otevřeného hrobu, aby dojedl poslední půlku sendviče a počkal na Royala Snowa, až se vrátí.<br />
Pohřeb byl ve čtyři, teď bylo skoro pět hodin. Stíny se prodloužily a Slunce už prosvítalo vysokými duby na západě. Ten zatracený Royal slíbil, že se vrátí nejpozději ve čtvrt na pět; kde vězí?<br />
Sendvič byl sýrový s kečupem, takové měl rád. Všechny sendviče, které dělal, měl rád; to byla jedna z výhod, když zůstal člověk svobodný. Dojedl a oprášil si ruce, shodil několik chlebových drobečků na rakev.<br />
Někdo ho sledoval.<br />
Pocítil to náhle a s jistotou. Rozhlédl se po hřbitově vytřeštěnýma, ulekanýma očima.<br />
"Royale? To seš ty, Royale?"<br />
Žádná odpověď. Vítr zavzdychal mezi stromy, takže tajemně zašuměly, V pohupujících se stínech jilmů za kamennou zídkou spatřil náhrobek Huberta Marstena a najednou si vzpomněl na Winova psa, jak visel nabodnutý na železnou přední bránu.<br />
Oči. Nevýrazné a bezcitné. Pozorné.<br />
Nesmí mě tu chytit tma.<br />
Vyskočil, jako by to někdo pronesl nahlas.<br />
"Krucinál, Royale." Pronesl ta slova hlasitě, ale jen pro sebe. Už si nemyslel, že Royal je někde poblíž, nebo že se dokonce vrací. Bude to muset udělat sám, a samotnému mu to bude trvat dlouho. Možná až do tmy.<br />
Pustil se do práce, nesnažil se porozumět strachu, který na něj padl, nedivil se, proč tahle práce, která mu nikdy dřív nevadila, mu teď najednou vadí hrozně moc. Dělal rychlé, úsporné pohyby, stáhl pruhy umělé trávy z vykopané hlíny a úhledně je složil. Přehodil si je přes ruku a odnesl je do auta, zaparkovaného před bránou, a jakmile hřbitov opustil, ten ošklivý pocit, že ho někdo sleduje, zmizel. Položil trávu dozadu do dodávky a vzal si lopatu, Vyrazil zpátky, pak zaváhal. Hleděl k otevřenému hrobu, zdálo se, že se mu hrob vysmívá. Připadalo mu, že pocit, jako by ho někdo pozoroval, zmizel, jakmile neviděl na rakev, uloženou na dně jámy. Najednou mu před očima vyvstala představa Dannyho Glicka, jak leží na saténovém polštářku s otevřenýma očima. Ne - to bylo hloupé. Oči se zatlačují. Mockrát se díval, jak to Carl Foreman dělá. Jasně, že je slepujem, řekl Carl kdysi. Přece nechcem, aby mrtvola na pozůstalý zamrkala, co? Nabral hlínu na lopatu a hodil ji dolů. Na leštěné mahagonové bedně to těžce<br />
zadunělo a Mike sebou trhl. Z toho zvuku se mu dělalo nanic. Narovnal se a roztržitě se ohlédl po květinové výzdobě. Hrozné plýtvání. Zítra budou okvětní lístky všude rozfoukané jako červené a žluté flíčky. Nechápal, proč si někdo dělá takovou škodu. Jestli chtěli utratit peníze, proč je neposlali Lize proti rakovině, Armádě spásy nebo třeba dámskému dobročinnému spolku? Pak by to šlo aspoň na něco užitečného.<br />
Hodil další lopatu a znovu odpočíval.<br />
Ta rakev je další plýtvání. Hezká mahagonová rakev, stála nejmíň tisíc vočí, a on tady na ni hází hlínu. Glickovi neměli o nic víc peněz než každý druhý, a kdo pojišťuje děti kvůli pohřebnému? Nejspíš se zadlužili až po uši, a to kvůli bedně, která se zahrabe do země. Shýbl se, nabral další lopatu a neochotně ji hodil dolů. Zase to hrozné, neodvolatelné zadunění. Víko rakve teď bylo potřísněné hlínou, ale leštěný mahagon stále skoro vyčítavě prosvítal. Přestaň se na mě dívat. Nabral další lopatu, ne plnou, a hodil ji dolů.<br />
Buch.<br />
Stíny se už velmi prodloužily. Zastavil se, vzhlédl, a uviděl Marstenův dům, okenice nepřístupně zavřené. Jeho východní strana, která je za hezkých dnů vystavena světlu jako první, shlížela dolů rovnou na železnou bránu hřbitova, kde Doc -<br />
Přinutil se nabrat další lopatu a hodit ji do jámy.<br />
Buch.<br />
Trocha hlíny spadla po stranách dolů a nahrnula se na mosazná držadla. Teď kdyby rakev někdo otvíral, ozvalo by se skřípání a vrzání, jako když se otevírají dveře hrobky.<br />
Přestaň se na mě koukat, do prdele.<br />
Začal nabírat další lopatu, ale už jenom to pomyšlení mu připadalo příliš těžké, a tak si chvilku odpočinul. Jednou četl v National Enquirer nebo kde - o masňáckém petrolejáři z Texasu, který si v poslední vůli vymínil, že bude pohřbený ve zbrusu novém cadillacu Coupe de Ville. Stalo se. Vyhloubili bagrem jámu a jeřábem zvedli auto. Lidi po celé zemi jezdili ve starých křápech, slátaných drátem, a to bohaté prase se nechalo pochovat za volantem káry za deset tisíc dolarů s veškerým vybavením Najednou sebou trhl a ustoupil, unaveně potřásl hlavou. Skoro - nu skoro se ocitl v tranzu, vypadalo to tak. Pocit, že ho někdo sleduje, teď byl mnohem silnější. Podíval se na nebe a polekalo ho, když uviděl, kolik světla z něj vyprchalo. Jasně osvětlené už bylo jenom horní patro Marstenova domu. Na hodinkách měl deset minut po šesté.<br />
Kriste pane, uplynula hodina a on do jámy ještě neodházel ani půl tuctu lopat! Mike se pustil zase do práce, snažil se nepopouštět myšlenkám uzdu Buch a buch a buch, teď už se zvuk hlíny dopadající na dřevo ztlumil; víko rakve zmizelo a hlína stékala po stranách v hnědých potůčcích, až skoro k zámku a zástrčce.<br />
Hodil další dvě lopaty a zastavil se.<br />
Zámek? Zástrčka?<br />
Pro pána Boha, proč lidi dávají na rakev zámek? Copak si myslí, že někdo bude zkoušet dostat se dovnitř? Nejspíš to tak bude. Určitě by si nemohli myslet, že by se naopak někdo chtěl dostat ven ,,Přestaň na mě zírat," řekl Mike Ryerson hlasitě, a pak mu srdce vyskočilo do krku. Pocítil naléhavé nutkání utéct, běžet po silnici rovnou do města. S největším úsilím se ovládl. To jsou jenom nervy, jen klid. Komu by se to jednou za čas nestalo, když pracuje na hřbitově? Bylo to jako v nějakém blbém hororu, muset zasypat děcko, teprve dvanáct mu bylo a oči má dokořán. "Kriste pane, nech toho!" vykřikl a divoce vzhlédl k Marstenovu domu. Slunce osvětlovalo už jenom střechu. Bylo čtvrt na sedm.<br />
Znovu se pustil do práce, rychleji, shýbal se, nabíral hlínu a snažil se na nic nemyslet. Ale pocit, že ho někdo pozoruje, jako by spíš narůstal než mizel, a každá lopata mu připadala těžší než ta předchozí. Víko rakve už nebylo vidět, ale tvar se ještě dal pod hlínou rozeznat. Hlavou mu začala bzučet katolická modlitba za mrtvé, ani nevěděl proč. Slyšel Callahana, jak ji odříkává, zatímco sám pojídal oběd u potoka. Slyšel tu modlitbu a otcovo bezmocné naříkání.<br />
Pomodleme se za našeho bratra k našemu Pánu Ježíši Kristu, jenž pravil…<br />
(Otče můj, buď mi nyní milostiv.)<br />
Zastavil se a nepřítomně se zahleděl do hrobu. Byl hluboký, velmi hluboký. Zalily ho už stíny blížící se noci, podobné čemusi mazlavému a živému. Pořád to bylo hluboko.<br />
Do tmy ho nedokáže zasypat. Určitě ne.<br />
Já jsem vzkříšení a život. Ten, kdo ve mě uvěří, bude žít, i když zemře…<br />
(Pane much, buď mi nyní milostiv.)<br />
Ano, ty oči byly otevřené. Proto měl pocit, že ho někdo pozoruje. Carl je pořádně nezalepil a ony se rozevřely jako okenice, a ten Glickův kluk na něj zírá. Něco se s tím musí udělat.<br />
…a ten, kdo ve mě uvěří, nepozná věčnou smrt…<br />
(Nyní ti přináším zkažené maso a hnijící tělo.)<br />
Odhrnout lopatou hlínu. To bylo ono. Odhrnout ji, lopatou urazit zámek, otevřít rakev a zatlačit ty hrozné zírající oči. Neměl u sebe speciální lepidlo, ale v kapse našel dva čtvrťáky. Ty postačí. Stříbro. Ano, stříbro bylo to, co ten chlapec potřeboval. Slunce teď viselo nad střechou Marstenova domu a zlehka zlatilo nejvyšší a nejstarší jedle na západ od města. I když měl dům zavřené okenice, zdálo se, že se na něj dívá.<br />
Pozvedls mrtvé k životu; dej našemu bratru Danielovi život věčný.<br />
(Jako dar jsem ti učinil oběí. Přináším ji v levé ruce.)<br />
Mike Ryerson skočil do hrobu a začal jako šílený odhazovat hlínu, vyhazoval ji v hnědém gejzíru nahoru a ven. Nakonec ostří lopaty škráblo o dřevo, takže začal shrnovat zbytky hlíny přes boky rakve a potom si na víko klekl a začal třískat do mosazné západky zámku. Nepřestával a nepřestával. Žáby u potoka začaly kvákat, ve stínu zpíval kozodoj a kdesi blízko pozvedlo pronikavý hlas hejno lelků.<br />
Za deset sedm.<br />
Co to dělám? ptal se sám sebe. Co to pro Boha dělám?<br />
Klečel na víku rakve a snažil se o tom přemýšlet… ale cosi pod hladinou jeho mysli<br />
naléhalo, aby spěchal, spěchal, slunce se schyluje Tmo, prosím, počkej ještě chvíli.<br />
Rozmáchl se lopatou nad hlavu, udeřil do zámku ještě jednou, a ozvalo se cvaknutí.<br />
Zámek se ulomil.<br />
Na chvilku zvedl hlavu, v posledním záchvěvu příčetnosti, obličej zamazaný špínou a potem, vyhlížely z něho jenom vypouklé bílé bulvy očí.<br />
Nad obzorem zářila Večernice.<br />
Lapaje po dechu, vysoukal se z hrobu, lehl si na zem a šmátral po držadlech víka.<br />
Našel je a zatáhl. Víko se odklopilo, zaskřípalo v závěsech, přesně jak si představoval, nejdřív se ukázal jenom růžový satén, potom jedna paže v černém rukávu (Danny Glick byl pohřbený v obleku z biřmování), a potom… potom obličej.<br />
Mikovi nadobro uvízl dech v hrdle.<br />
Oči byly otevřené. Přesně jak věděl, že budou. Dokořán otevřené a vůbec ne skelné. Zdálo se, že jiskří strašidelným životem v posledním zmírajícím světle toho dne. Obličej vůbec nebyl smrtelně bledý; tváře vypadaly růžové, skoro jako jablíčka. Pokusil se odtrhnout oči od toho třpytivého, strnulého pohledu, ale nedokázal to.<br />
Zamumlal: "Ježíši -"<br />
Slunce dokončilo oblouk dne a zmizelo za obzorem.<br />
<br />
<span style="color: #660000;"><i>Upíři. Ok, přečetl jsem to, ale trochu jsem se nudil. Celou věc zachraňoval Kingův um v navození strašidelné atmosféry v opuštěném městě nebo jako tady v ukázce. Celý ten motiv pohřbu malého Glicka, brr... Asi proto jsem si tu scénu tak dobře zapamatoval a nakonec i vybral do deníku. Takže, shrnu-li to, parádně strašidelný pasáže, ale téma upírů? Když už tak spíš jako kratší povídka, Prokletí Jeruzalémské, ve sbírce Noční směna.</i></span><br />
<div>
<br /></div>
- VP -http://www.blogger.com/profile/08009289410404674800noreply@blogger.com0