Novinky v knihkupectví Kosmas

pátek 16. května 2008

DEN HNĚVU

Už dlouho mám jasnou představu, co bych chtěl vyprávět - a přesto váhám. Rozhlížím se po malé komůrce, kde to jediné, na čem může ulpět zrak, je postel a hromada knih. Nebo se oči snaží najít bezpečí v mihotavém plameni svíčky, hledají tam odpověď na otázku, kterou se neodvažuji formulovat málem ani v duchu. Otázku, jež mě pronásleduje téměř po celý život, pronásleduje mě od... od toho okamžiku v prádelně? Nasadil mi její zárodek do hlavy Thomas, nebo vysvitla už tenkrát v bílém úkrytu vypraného prádla? Neustále jsem to popíral, protože nechci pochybovat. I nyní, na stará kolena, jsem příliš zbabělý, abych ji formuloval. Přijde, až příběh bude chtít, aby přišla. Pak to totiž nebudou má ústa, kdo ji vysloví.
Ta otázka mě stále znovu nutí vyděšeně lapat po dechu tak jako poprvé, když přede mnou před více než čtyřiceti lety vyvstala, přímo a bez okolků - ve světě bělosti, v naléhavé, děsivé a vše pohlcující bělosti. Ne nevinné a cudné, ani svaté a sakrální.
Jak může být něco, co se navenek jeví čistě a neposkvrněně, tak prolezlé zlem a přetvářkou? Je za tím ďábel?
Jsem si vědom, že hraji o čas. Mám snad strach z toho bílého, nevinného listu papíru, který září přede mnou? Bojím se, že ho poskvrním svými slovy? Budu schopen prokázat profesoru z Boueberge tu čest, kterou si zasluhuje? Vyprávět je mnohem nezávaznější. Psát je však jako dělat si nárok na pravdu, jako psát pro věčnost.

Tahle ukázka je jedna z nejlepších pasáží v knize, kterou jsem získal zajímavým způsobem. Koupil jsem ji v jedné internetové aukci za pár korun. Na tom ještě tak moc zajímavého není. Pozoruhodnější je, že ikdyž je zvykem v podobných obchodních situacích nejdřív zaplatit a pak teprve očekávat balíček, tahle knížka mi došla ještě dřív, než jsem vůbec peníze poslal. Chápete? Ta paní prostě spoléhala na to, že zaplatím a poslala mi balíček na vlastní riziko a náklady. Ptal jsem se jí, jaktože se nebojí, že ji lidi podvedou. Odpověděla, že má zatím dobré zkušenosti a vždy vše proběhne OK. Zaplatil jsem s příjemným pocitem.
"Den hněvu" (DH) je historická detektivka ve stylu "Jméno růže" (JR). Oproti JR je méně mysteriózní a méně nabitá historicko-mystifikačními prvky, je spíš více v duchu klasické detektivky, ve které podezíráte každou chvilku někoho jiného. Vrah tu sice není zahradník, ale odhalit ho jako čtenář jsem nedokázal, ikdyž všechny indicie jsem asi měl... Jsem rád, že jsem četl nejdřív JR a až po letech DH, protože JR je lepší. DH je odpočinkovější, čte se jedním dechem, ale oproti JR zanechá zkrátka mělčí rýhu.

čtvrtek 15. května 2008

MUŽ, KTERÝ HLEDAL PRAVDU

EVANGELIUM PODLE MRTVÉHO
Postavila se před něj. „Tak co si o tom myslíte?" Randall zvedl složku a pak ji položil na noční stolek. „Ten materiál..."
„Ne o materiálu... O mně!"
Randall mimoděk zvedl obočí, když Naomi přistoupila blíž a posadila se vedle něj na postel.
„O vás?" vypravil ze sebe překvapeně.
Otočila se k němu zády. „Budete tak laskavý a rozepnete mi zip?" zeptala se zastřeným hlasem.
Nahmátl pod jejími vlasy poutko zipu, zatáhl za ně a pak pomalu rozepínal její šaty, dokud jezdec nedorazil až úplně dolů. Nylonové šaty se rozevřely a odhalily Naominu páteř a lehce opálenou pleť. Neměla podprsenku a neviděl ani kalhotky.
Stále ještě k němu byla otočená zády. „Šokuje vás to?" zeptala se ho a v jejím hlasu zaznívalo vzrušení. „Nemám žádné spodní prádlo." Otočila se a nyní hleděla Randallovi přímo do tváře. Rozepnuté šaty jí při rychlém pohybu sklouzly z ramen. „Vzrušu­je vás to?"
Randalla se zmocnil až příliš velký úžas, než aby jej to, co prožíval, mohlo doopravdy vzrušit. A zatímco na ženu zmateně hleděl, stahovala si Naomi z paží rukávy šatů. Když ruce konečně uvolnila, spustila je volně podél těla a horní část šatů jí spadla až k pasu. Nakonec roztáhla obnažené paže a pár odkrytých ňader získal rázem pevnější tvar. Vypadalo to, jako by větší část povrchu každého prsu pokrývaly hnědé okrouhlé bradavky.
Randall cítil, jak ho zaplavuje žár rozlévající se až do stehen.
„Vzrušuju tě?" zeptala se Naomi se zatajeným dechem.
Její ruka mu zajela mezi nohy a prstem mu začala třít vnitřní stranu levého stehna. Cítil, jak mu penis pod rukou Naomi stále roste. Její dlaň jej svírala, dokud nedosáhl plné erekce.
„Tohle miluju," zašeptala. „Miluju to. Udělej mi to taky. Pojď na to! Dělej!"
Objal Naomi jednou rukou, přitáhl ji k sobě a volnou dlaní jí zajel pod šaty, až ucítil teplou kůži. Chvíli bloudil prsty po její noze, dokud nenarazil na ochlupení. „Naomi," zamumlal. „To je..."
„Počkej, Steve, sundám ti šaty."
s její pomocí se rychle vysvlékl. Když odkládal slipy, zahlédl, jak Naomi vyklouzla z vlastních šatů a je už úplně nahá. V okamžiku leželi vedle sebe tvářemi obráceni k sobě. Když se ale pokusil přitisknout její tělo k svému, její záda se prohnula a ona ucukla.

Od malička mám rád biblické příběhy. Chytřejší vítězí nad silnějším, nevyléčitelně nemocní se uzdravují, všechny ty magický záležitosti... Něco na tom přeci musí být, když se to stalo jedním z pilířů celé evropské kultury. Skoro věřím i tomu, že tohle křesťanství už máme natolik v krvi, že se s ním rodíme, že to není jen kulturní vliv a síla výchovy. Vlastně jsem bibli nikdy nepřečetl, ikdyž jsme ji asi měli na seznamu povinné četby na střední. Nejsem katolík ani žádný jiný člen nějaké církve. Ale slovům o odplatě a druhé tváři, kameni a chlebu se věří snadno. Hůř se tím člověk řídí. A pak tu máme film Stigmata, Brownovu Šifru a rázem záplavu podobných knih a produktů. Nakolik je to marketingová reflexe a nakolik opravdová změna, taková něco jako lidová reforma víry? Těžko říct. Já osobně věřím v lásku a lidskou dobrotu. A věřím, že bůh je spíš pod každým kamenem, který zvednou lidský ruce, než ve zlatým poháru s mešním vínem. Irvingu Wallaceovi u nás vyšel ještě další román s podobnou tématikou "Zázrak". Po zkušenosti s mužem hledajícího pravdu musím uznat, že Wallace je brilantní vypravěč, který dokáže udržet čtenářovu pozornost. Když už jsem si kolem někde poloviny knihy začal říkat, že to začíná být nuda, hned na další straně se to znovu rozjelo s vyššími obrátkami a neočekávaným směrem. Naproti tomu, od knih občas čekám i hlubší zážitek než jen detektivku na poutavé téma. Proto říkám, že tahle knížka je dobrá. Přívlastek skvělá si nachávám pro jinou (možná "Zázrak"?). Nevím. Ale doporučuju, jednoznačně ano, protože tuším, že tahle knížka hraje na správný straně a minimálně evokuje otázky, který bychom si měli vyjasňovat častěji.